12 milionů lidí nemá státní občanství. OSN to chce změnit

Na světě žije 12 milionů lidí bez státního občanství. Těmto lidem jsou obvykle upírána jejich práva a přístup k bydlení, zaměstnání nebo zdravotní péči, často nemohou vlastnit majetek, legálně uzavřít sňatek či zapsat dítě do matriky. Právě dnes zahajuje Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky kampaň, jejímž cílem je snížit počet lidí bez občanství.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V Benghází se lidé sešli k pravidelné páteční modlitbě

V Benghází se lidé sešli k pravidelné páteční modlitbě | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Nejčastěji lidé přicházejí o státní občanství při rozpadu a následného vzniku nových států. „Jako tomu bylo například v případě Sovětského svazu, Jugoslávie, ale i Československa. Jednoduše se totiž může stát, že nové právní úpravy nepomyslí na celou skupinu obyvatel, a ta potom nenabude občanství žádného státu,“ přiblížila Marta Miklušáková z úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Marta Miklušáková z úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ve Světě o jedné.

Existují ale také státy, které mají různá diskriminační ustanovení. „Například, když se ženy vdají za cizince, automaticky pozbudou občanství, přičemž nikde neexistuje záruka, že by pak nabyly jiného občanství,“ upozornila Miklušáková. Podobné případy se stávají i lidem bez občanství, kterým se narodí dítě, které se pak rovněž stává osobou bez občanství.

Problém lidí bez občanství se ale netýká jen nedemokratických států. Jako jedna ze zemí, kde žije nejvíc osob bez státní příslušnosti, je totiž uváděno Estonsko. „Právě pobaltské státy se po rozpadu Sovětského svazu potýkaly s problémem absence státní příslušnosti obrovskou měrou,“ řekla Miklušáková.

Nejdůležitějším krokem k tomu, aby se počet lidí bez státní příslušnosti zmenšil, tkví podle ní v tom, aby státy přistoupily ke 2 klíčovým úmluvám. Jedná se úmluvy OSN – jedna z roku 1954, druhá z roku 1961. „Obě úmluvy garantují lidem bez občanství významný okruh práv. Ale počet signatářských zemí stále zůstává velmi nízký,“ poznamenala Marta Miklušáková.

ak, Dalibor Zíta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme