S Taylorem jsme se poprvé potkali loni v létě v lesích u Poltavy, kde právě s projektem Phoenix, který sám založil, cvičil ukrajinské vojáky v tom, jak v bojové situaci nejefektivněji pomoci zraněným druhům. Vysoký mladý muž jim skvělou angličtinou trpělivě vysvětloval školácké chyby, kterých se při nácviku dopouštěli.

Primárním úkolem pro Taylora nebyl jen výcvik ukrajinských vojáků, ale také přímá pomoc paramedika na bojišti, kam se se svými kamarády z projektu Phoenix po skončení výcvikových kurzů vždycky vydával.

„Všechno hraje proti tobě a stejně si musíš nějak poradit, pokud někoho chceš zachránit. Práce bojového medika je cokoliv jiného než laboratoř. Spíše než precizní práce ve špitálu je to robustní, špinavé a ošklivé. Je to pravý opak,“ říkal Taylor o své práci.

Taylor otevřeně hovořil také o překonání strachu z pobytu na frontě.

„Obranná reakce je přirozená, ale dá se to naštěstí vycvičit. Tréninkem a zkušenostmi člověk se strachem umí pracovat. Podstatné je, aby strach člověka neparalyzoval ve stresové situaci, kdy rozhodují mnohdy vteřiny, aby prostě nezamrzl. To zamrznutí je potom, když je člověk na velitelské pozici, zhoubné nejen pro něho jako pro jednotlivce, ale i pro celou jednotku nebo pro celé to úsilí jednotky,“ popisoval Taylor.

Poslechněte si celou reportážní vzpomínku Martina Dorazína

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít