Polovina vytříděných plastů se nedá recyklovat. Čeští vědci mají patent, na jehož konci je nahrazení ropy
Čeští vědci hledají způsob, jak zpracovávat plastový odpad, který se nehodí k recyklaci a spaluje se. Jde například o výrobky z PVC nebo vícedruhových plastů. Odborníci z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) teď patentovali postup, který z plastové směsi umí odstranit chlor. Jde o první krok k tomu, aby na konci byla čistá směs uhlovodíků, která může nahradit ropu.
Marek Staf z Vysoké školy chemicko-technologické třese přenosným plynoměrem, který je po týdenním experimentu s fluorovanými polymery úplně nepoužitelný: „Zařízení podlehlo velmi silné korozi za několik dní experimentu.“
Až polovina plastů ze žlutých popelnic se kvůli jejich složení nedá recyklovat a spaluje se. Odborníci hledají možnosti, jak z nich opět udělat použitelnou surovinu
„Ukazuji to jako důkaz toho, co velice krátkodobá expozice běžných konstrukčních materiálů, jako je ocel, mosaz a tak dále, v kontaktu s fluorem způsobí. Po jednom týdnu experimentu se toto zařízení odebralo do věčných lovišť,“ vysvětluje.
„Přibližně polovina materiálu ze žluté popelnice se vytřídí. Jsou to materiály, o které je aktuálně zájem od odběratelů. Zbylá polovina se nazývá výmět, což je nerecyklovatelný odpad a v současné době se spaluje v cementárnách nebo v zařízeních pro energetické využití odpadu,“ přibližuje Petr Straka z Ústavu udržitelných paliv a zelené chemie VŠCHT.
Recyklují se tak jen snadno rozpoznatelné a jednoduché plasty – a to samostatně, jak u jedné z recyklačních linek vysvětluje Jáchym Nebřeský: „Každý plast má nějaké vlastnosti, svoje parametry, nemůžete je mezi sebou míchat. Musíme z polyethylenové fólie zase udělat regranulát na polyethylenovou fólii anebo děláte polypropylen. Když to smícháte, smícháte vlastnosti různých materiálů, tak je to v podstatě zmetek.“
475 stupňů Celsia
Pro dělníky na třídicích linkách ale není jednoduché rozlišit, z jakého plastu je konkrétní věc vyrobená. Staf například ukazuje na plastovou svorkovnici z PVC na elektrické kabely: „Je to kovový kontakt, na který se volně nasouvá elektrická izolace. V okamžiku, kde z toho elektrická izolace spadne, nemá nikdo šanci poznat, z jakého materiálu to je. Ani já bych na první pohled neřekl, že je to PVC, a to se tím zabývám léta.“
Odborníci proto hledají způsob, jak tuto nerecyklovatelnou plastovou všehochuť zpracovat – ideálně pyrolýzou, která teplem rozloží směs na jednotlivé prvky.
4:37
Zálohy na plechovky a PET láhve fungují ve Švédsku 40 let. Návratnost obalů se blíží 90 procentům
Číst článek
„Můžeme si zařízení otevřít. Po otevření pece se nám odhalí malý reaktor, tak 30 centimetrů. Máme váhu, vezmeme si kádinku. Vidíme plus minus 50 gramů, což nasypeme do toho úzkého válečku. Teď musíme pustit přívod dusíku a teprve potom začneme materiál ohřívat,“ popisuje Staf s tím, že plast se začne rozkládat při 470 stupních Celsia.
Při zahřátí se z pevné fáze stává kapalná: „Bohužel to nejsou jednotlivé uhlovodíky, je to jejich kompletní směska. Naším cílem je získat kapalinu tak čistou, aby byla akceptovatelná například pro výrobu nových čistých plastů,“ přibližuje vědec.
V poměrně zapáchajícím žlutohnědém oleji jsou zatím i mnohé jiné prvky, tedy nečistoty, ale tým Stafa přišel na to, jak z něj odstranit chlor: „Námi navržená vysokoteplotní metoda je schopna odstranit velice účinně velkou část chlorovaných nežádoucích látek.“
Metodu odborníci z Vysoké školy chemicko-technologické patentovali a teď hledají průmyslového partnera pro poloprovozní testování.
