Že není co ukrást? Čeští vědci podceňují rizika spolupráce s Čínou, míní analytička

Podle výsledků vaší nové studie představuje Čína riziko pro české vědce. Pojďme se tedy pobavit o důvodech. Proč konkrétně?

Čína se vůbec netají tím, že do roku 2049, vlastně do poloviny 21. století, se chce stát technologickou supervelmocí. A i na základě tohoto prohlášení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga usiluje celonárodně o to, aby svého cíle dosáhla. Čína si je vědoma toho, že v některých oblastech, konkrétně třeba v nanotechnologiích, v umělé inteligenci nebo třeba v samořiditelných autech nemá ještě ty vlastní kapacity. 

A hovoří naprosto otevřeně v těch čínských dokumentech o tom, že je třeba tyto kapacity budovat za využití všech možných vědeckých poznatků ze zahraničí. Takže cílí na technologicky vyspělé země, ať už se jedná o Spojené státy, o Izrael, o Japonsko a Koreu, ale samozřejmě i na státy EU, kde se snaží získat různými způsoby tyto technologie.

A to se tedy týká předpokládám i ČR. To znamená, že čeští vědci nějak spolupracují se svými čínskými protějšky a třeba podceňují bezpečnostní riziko, které pochopitelně z Číny může být?

Je to tak. Řada těch technologií, které jsem tady zmínila, mají dvojí užití, to znamená, že mohou být použity pro civilní výzkum, vývoj, ale mají také vojenské využití. 

A tam právě nastává ten problém, že v Číně je vlastně toto všechno spojeno. Tam prostě všechny akademické a výzkumné instituce začaly spojovat tyto dvě původně oddělené složky výzkumu. A můžou ho používat pro modernizaci Čínské lidové osvobozenecké armády, tedy národní armády. O tom hovoří řada jiných států, jak jsem zmínila technologicky vyspělé země, ty jsou si toho vědomy. 

A teď když se podíváme do ČR, tak v uplynulých letech, kdy my jsme si v rámci Asociace pro mezinárodní otázky dělali takový průzkum mezi českými, slovenskými a rakouskými vědci, tak zrovna v ČR a na Slovensku jsme často slyšeli takovou zvláštní větu od různých rektorů, prorektorů, děkanů, ale i jednotlivých výzkumníků, že tady vlastně není co ukrást. 

A nám to úplně nekonvenovalo. Když se podíváte třeba na výroční zprávy BIS, která varuje právě před spoluprací mezi čínskými vědci, výzkumníky a českou stranou, tak nám se to úplně nezdálo. Takže jsme se vlastně podívali na tento sektor velmi detailně a zjistili jsme, že čeští vědci opravdu mají tendenci podceňovat rizika spolupráce s Čínou a opravdu k tomu přistupují tím způsobem, že tady není nic, o co by Čína mohla mít zájem. A naše studie ukazuje, že opak je pravdou.

Vy jste říkala, že se Čína snaží dívat do zahraničí po kapacitách, po technologiích, které ona sama nemá. Tak co jí tak zajímá v Česku?

Čínské dokumenty hovoří s různou mírou detailů konkrétně o 15 technologiích, ať už je to tedy umělá inteligence, jak jsem zmiňovala, nebo třeba výroba nových materiálů nebo výzkum polárních oblastí, výzkum vesmíru, robotika, nanotechnologie. A v ČR je konkrétně spolupráce nejvíce patrná v oborech jako je právě robotika, vývoj nových materiálů a třeba tzv. chytrá výroba.

Takže továrny plné robotů. Dá se nějakým způsobem kvantifikovat, jak významná je ta spolupráce? To znamená, zjišťovali jste, kolik akademiků, kolik vysokých škol v Česku se do takové spolupráce s Čínou zapojuje?

Ano, my jsme použili veřejně dostupná data z Web of Science, z databáze, ve které je možné najít, jakým způsobem za uplynulých řadu dekád spolupracovali nebo společně publikovali čeští, ale samozřejmě i další vědci, s jejich čínskými partnery. A dá se třeba dohledat i zdroj financování.

My jsme se právě zaměřili na to, jak to vypadalo v posledních 15 letech a které výhradně čínské instituce akademické, výzkumné, ale i státní samozřejmě, financovaly výzkum právě v těchto oblastech, které jsem zmínila. A tam je vidět, že bez ohledu na to, jak často se začíná hovořit v posledních řekněme třech letech stále více o tom, že Čína představuje nějakou bezpečnostní hrozbu a i vojenskou bezpečnostní hrozbu, ta spolupráce celkem utěšeně vzkvétá.

Z našich dat vyplývá, že v Rakousku je spolupráce v konkrétních 15 oborech “budoucnosti” nejvíce pokročilá. Tam čínské financování mělo 284 akademiků a teď hovoříme výhradně o čínských zdrojích peněz. To znamená, že to nejsou bilaterální výzkumy typu rakouská Akademie věd a čínská Akademie věd, ale je to čistě výzkum financovaný pouze ze zdrojů z Číny.

V ČR to je 63 vědců a na Slovensku to bylo 18 vědců. Takže dohromady hovoříme o 365 vědcích. A pokud bychom se dívali na tu bilaterální spolupráci, tak mluvíme o více než 800 vědcích za těch posledních 15 let. 

Možná ještě k tomu financování bych chtěla říct, že zdroje čínského financování jsou velmi různorodé. Spadají od řekněme méně problematických institucí, přestože i tady je to s otazníkem typu čínská Akademie věd po Ústřední vojenskou komisi, což je nejvyšší orgán, který řídí Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu, kterému předsedá Si Ťin-pching.

A konkrétní financování z Ústřední vojenské komise měl jeden český akademik na nějaké dlouhodobější bázi. Anebo to bylo třeba financování přes program Tisíc talentů, což je speciální čínský rekrutační program, který se zaměřuje na původně zahraniční, dnes už i domácí vědce v těch klíčových oborech.

Už v minulosti jsem četl zprávy o tom, že z Číny byly financované nějaké konference v ČR. ČRo také už letos upozornil na to, že například přední český expert na výbušniny Svatopluk Zeman z univerzity v Pardubicích spolupracoval s čínskými vědeckými ústavy, které se podílejí na vývoji zbraní.

To znamená, že takové případy se skutečně objevují. A je tu ještě jedna zajímavost. Vy v té vaší analýze popisujete, jak se v minulých letech měnil počet čínských doktorandů na českých, rakouských a slovenských univerzitách. A zatímco počty studentů v Rakousku a na Slovensku se úplně neměnily, tak v Česku je patrný dost výrazný pětinásobný nárůst. Jako toto vysvětlujete? 

Já myslím, že to je způsobeno jednak tím, z jak nízké báze od roku 2013 ta čísla stoupala, že to byly poměrně malé počty doktorských studentů právě v těchto oblastech. Zatímco v Rakousku a stejně tak na Slovensku tato čísla jsou poměrně konstantní. Takže mám takový pocit, kdybych to mohla říct velmi otevřeně a obecně, že zkrátka Čína objevila ČR. A bylo to i podporované samozřejmě ze strany českého státu a českých vysokých škol a výzkumných institucí, protože to bylo bráno jako že to je znak internacionalizace, že to je vlastně něco žádoucího pro český akademický sektor.

A já bych možná řekla, že na jednu stranu je to znakem internacionalizace, že chápu snahy akademických a výzkumných institucí mít čínské doktorandy. Na stranu druhou třeba z našeho výzkumu vyplynulo, že respondenti, kteří byli ochotní nám zodpovědět otázky, vůbec nepovažují čínské doktorandy a postdoktorandy za potenciální riziko. Žádným způsobem neomezují jejich přístup do laboratoří, neomezují jejich přístup třeba k datům.

Myslíte si, že můžou Číňané verbovat mezi českými akademiky třeba i nějaké své agenty? 

To asi není úplně otázka na mě, to je otázka na BIS. Nicméně aspoň z veřejně dostupných výročních zpráv, které BIS vydává, bych si myslela, že toto riziko tam je poměrně jasně naznačeno.

Musíme si uvědomit, a pan ředitel BIS Koudelka o tom hovořil veřejně i v podcastu Hospodářských novin Ranní briefing, že od doby, co Čína schválila zákon o národní zpravodajské činnosti, tak naprosto otevřeně a jednoznačně říká, že jakýkoliv čínský občan, jakákoliv čínská společnost, ať už je to státní nebo soukromá společnost, jsou povinny poskytovat plnou součinnost a napomáhat zpravodajským službám Čínské lidové republiky. Takže pokud to nečiní, tak porušují zákon.

Ale stejně se ještě musím zeptat. Vy jste totiž o vaší nové studii informovali BIS, tak jaká byla reakce?

My jsme naši studii představovali na uzavřené akci a na tom panelu byl přítomný i pan ředitel BIS Koudelka, byla tam paní ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová, byli tam další různí panelisté... Myslím si, že už pouhý fakt, že řada těch lidí, kteří byli v plné místnosti, si upravila program tak, aby tam mohli být –⁠ včetně pana ředitele BISky –⁠ svědčí o tom, že zájem o tento problém je veliký a že se tomu prostě bude český stát v nějaké formě asi věnovat.

Možnosti posílit bezpečnost českého výzkumu máme

Vy jste sama říkala, že BIS ve svých výročních zprávách opakovaně informuje o tom, že je tu bezpečnostní riziko z Čínské lidové republiky. Přečtu pár titulků z posledních let: "Záhadná organizace láká české vědce do Číny a slibuje peníze, "Čína oslovuje příslušníky bezpečnostních složek ČR i vědce, "Čeští vědci na výplatní pásce Číny". Tak jak si vysvětlujete, že se to řeší několik let, teď vaše nová studie a zatím je to pořád problém? A čeští vědci podle výsledků vaší studie stále to riziko podceňují?

Já myslím, že ČR jako taková, český stát, vnímá tu hrozbu ze strany Číny v nějaké hierarchii rizik. A v současné době Čína samozřejmě je riziko, ale není to prostě priorita. Priority jsou teď logicky spojené s válkou na Ukrajině, jsou to priority spojené se zpravodajským působením Ruské federace v ČR. Takže Čína je vidět, je v hledáčku, ale zatím si myslím, že tím směrem nebylo napřaženo nebo napnuto tolik úsilí, kolik by si tedy Čínská lidová republika a její aktivity v zahraničí zasloužily.

Ale současně bych taky řekla, že ČR není primárním zájmem Číny. Čína napíná zas svoje kapacity do různých jiných zemí a prioritní oblastí jsou samozřejmě Spojené státy americké. Takže možná máme takové okno příležitostí nějakým způsobem posílit bezpečnost českého výzkumu, ale to okno je prostě malé a řekla bych, že je to opravdu za pět minut dvanáct.

Jak by se to mělo udělat?

Možností je opravdu hodně. My tady logicky narážíme na to, že české univerzity mají autonomii. To znamená, že řada i těch výzkumných organizací, třeba Akademie věd, která se skládá tuším z 52 různých ústavů, což jsou všechno samostatné právnické osoby, tak ta vymahatelnost ze strany státu tady naráží prostě na akademické svobody a na to speciální postavení vysokých škol a výzkumných organizací. 

Takže my jsme i přistupovali k našim doporučením tak, že od začátku akademické a výzkumné instituce musí být brány jako partneři, jako ti, kteří budou mít sami zájem na tom, aby vytvořili transparentní bezpečné prostředí. Aby jim třeba neodcházeli investoři, kteří budou vyděšení z toho, že si nezajišťují výsledky svého výzkumu, že by mohly unikat informace pro patenty třeba. Takže aby ony samy na tom prostě byly zainteresovány.

A my nabízíme řadu opatření. Jedno z nich může být třeba ve formě proškolování akademických a vědeckých pracovníků, aby prostě nejezdili do Číny s notebookem nabitým informacemi, aby tam nejezdili se svým mobilem, aby očekávali, že v okamžiku, kdy se tam ocitnou, tak můžou být rekrutováni. To už je velmi dobře popsané, takže to není nic, co by oni nebyli schopní úplně poznat.

Dále aby přistupovali k čínským studentům se speciální zřetelí. Aby stát zauvažoval, jakým způsobem právně a finančně může podpořit výzkumné instituce a univerzity v zabezpečení jejich výzkumu, aby jim poradil, aby třeba zřídil národní kontaktní místo, což je inspirace z Holandska, kde od ledna funguje toto Národní kontaktní centrum. Je to jeden bod, který sídlí pod vládou, má přímé napojení na tajné služby. Takže když vy jako výzkumník, který byl třeba osloven nějakým zvláštním ústavem v Číně, nic o něm nevíte, máte nějakou pochybnost nebo se chcete prostě poradit, tak se můžete obrátit na tento národní kontaktní bod, který vám třeba řekne tato spolupráce není úplně dobrý nápad. 

Zatím je to v ČR takové decentralizované. Univerzita Karlova zřídila post bezpečnostního manažera. Je to takový první balonek. Na stranu druhou, pokud budeme chtít po univerzitách, aby si každá jednotlivě zřídila svého bezpečnostního manažera, kterému logicky tajné služby nic moc neřeknou, tak mi to připadá jako finančně náročná věc a ne tak úplně efektivní věc.

Tak jim pojďme teď něco říct my. Vy jste nastínila, že je zdokumentovaný postup rekrutování ze strany Číny. Tak můžeme ve zkratce říct, jak toto vypadá? To mě zajímá.

Tak, jak to popisují ve svých pro veřejnost otevřených zdrojích různé tajné služby nejenom v ČR, ale i v zahraničí, rekrutace úplně ideálně a nejsnáze probíhá v Číně, kde je ten člověk izolovaný, kde se na něj dá vytvářet dobře nějaký tlak třeba tím, že domněle porušil nějaké místní nařízení nebo zákon, nebo že si někde začal s nějakou slečnou nebo mužem, nějakým způsobem to bylo třeba nafilmované a on je potom vydíraný. 

Ještě mě napadá jedna věc, a ta je spojená s financováním vědy, protože často ty evropské projekty jsou nesmírně náročné. Vlastně místo toho, abyste věnoval svojí energii výzkumné činnosti, tak výzkumný čas plýtváte na to, že připravujete nekonečné množství různých dokumentů...

A shánění grantů apod., abyste měla to financování.

Přesně tak.

To znamená, že čeští vědci přijmou to, že Čína jim dá spoustu peněz, oni je pak nemusí shánět jinde a díky tomu pak výměnou možná neřeší tolik to bezpečnostní riziko.

K tomu jenom takový velmi známý příklad z Rakouska - rakouský vědec Anton Zeilinger přišel za Evropskou kosmickou agenturou s tím, že má bezvadný nápad na kvantovou družici, ale že neví, jestli to bude fungovat, protože to nikdy nikdo neudělal. A Evropská kosmická agentura mu řekla - nebude to fungovat, tak pardon, my vám to financování nedáme. Ale on měl čínského doktoranda a ten mu napsal, tak profesore přijeďte do Číny, my vám ten kvantový satelit postavíme. A Čína od té doby má jako první země na světě kvantový satelit. Satelit, který je schopný šifrovat informace, má jednoznačně vojenské využití, je to dílo rakouského vědce, který nedostal financování v Evropě.

Ukazuje toto všechno, o čem se tady společně bavíme, že je Čína možná blíž, než si všichni myslíme?

Čína tady už dávno je. To není, že by tady nebyla, nepůsobila. Čína tady působí prostřednictvím propagandistických kanálů svého státního rozhlasu, který vysílá v českém jazyce. Působí tady prostřednictvím alternativních webů, těch, které jsou známé tím, že přinášejí prokremelskou propagandu. Čína tady působí i zpravodajsky, působí tady na svoji čínskou diasporu, na svoji komunitu, takže to není nic, co by nám bylo velmi vzdáleno. To je bohužel prostě realita.

Souvisí to možná nějak i s těmi zprávami o nelegálních čínských policejních stanicích v Evropě nebo v USA? Dvě by podle projektu Sinopsis měly být i v Praze. O co jde?

Já přesně nevím, jestli je označovat za policejní stanice. Je to takový poměrně nejasný případ v této chvíli. Alespoň Čína tvrdí, že to jsou nějaká místa, která usnadňují administrativní styk mezi čínskými občany v zahraničí a čínskou vládou. Na druhé straně zprávy, které hovoří o aktivitách těchto míst, naznačují něco úplně jiného, a to, že tyto stanice se snaží aktivně kontaktovat čínské občany v zahraničí.

Říkají jim třeba, že se zapojili, ať už skutečně nebo domněle, do nějaké kriminální činnosti a že by bylo záhodné se vrátit do Číny a čelit tedy nějakému obvinění. Byly zdokumentovány případy, o kterých hovořili čínští disidenti žijící v zahraničí, že je "pronásledovali" lidé z těchto policejních stanic. Snažili se je také přesvědčit, aby zanechali nějaké činnosti, kterou vnímali jako protistátní, myšleno protičínskou.

Takže je to zatím poměrně nejasné. V každém případě můžeme říct, že Čína tím obchází klasické mezinárodní smlouvy o vydávání občanů, kteří jsou podezřelí z nějakých kriminálních činů, do země jejich původu. Takže tady je určitě velký otazník nad tím, co to vlastně tedy ty policejní stanice jsou, jakým způsobem fungují. A myslím si, že české ministerstvo zahraničních věcí už si vyžádalo od čínské strany vysvětlení.

Já se v úplném závěru jenom velmi krátce vrátím k tomu, co jste říkala - Čína už je tady s námi dlouhou dobu. Já jsem tu citoval několik novinových titulků, které upozorňovaly na tu problematiku, které se věnujete ve své nejnovější studii. Máte pocit, že se to teď nějakým způsobem konečně změní?

Nevím, jestli bych řekla, že je toto nějaký zlomový bod. Já si myslím, že ta trajektorie je celkem zjevná směrem k větší obezřetnosti a k takové menší naivitě ve vztahu s Čínskou lidovou republikou. Ale jak jsem říkala, těch priorit je tady mnohem víc a jiných, asi palčivějších. Takže myslím, že to je nějaká trajektorie, ale rozhodně bych nečekala úplné zázraky.

V podcastu byly dále využity zvuky z youtubového kanálu CGTN.