Írán se snaží vyvolat konfrontaci, míní zahraniční tisk
Írán a jeho vysoká jaderná hra. Rakouské soudy se mohou pustit do řešení sporů kolem Temelína. Energetická bezpečnost Francie je nedostatečná. To jsou témata dnešního výběru ze zahraničního tisku.
Americký list New York Times věnuje pozornost krizi v souvislosti s íránským jaderným programem. Právě dnes by o něm měli jednat v Berlíně ministři zahraničí Velké Británie, Francie a Německa.
Zdá se, že Írán se svým jednáním snaží vyvolat konfrontaci. Ale západní země by si měly uvědomit, co představení prezidenta Ahmadinežada skutečně říká o postavení Íránu v regionu a o jeho síle. Pokračovat dále v konfliktu by bylo velmi drahé pro mezinárodní zájmy Spojených států a především pro územní integritu Íránu, píše americký deník a pokračuje.
Prezident Ahmadinežad je jistě motivován ideologií a touhou posílit bezpečnostní pozici Teheránu v rámci íránských elit. Ale na druhou stranu žije zřejmě v představě, že americká pozice je vážně oslabena přítomností vojenských jednotek v Iráku a Afghánistánu a také tím, že Washington věnuje mnohem větší pozornost severokorejskému nukleárnímu programu než íránskému.
Ahmadinežad je tak přesvědčen o tom, že v případě hrozby může Írán ztížit Američanům pozici nejen v Afghánistánu a Iráku, ale zkomplikovat situaci i v Libanonu a Izraeli. Navíc si je íránský prezident vědom toho, že pokud by se jeho jaderný program dostal na jednání Rady bezpečnosti, Rusko a Čína by zřejmě jakékoliv sankce vetovaly. Uzavírá New York Times
Sdělovací prostředky u našich jižních sousedů si dnes všímají dílčího úspěchu rakouských odpůrců Temelína. Generální advokát Evropského soudního dvora totiž včera dospěl k názoru, že rakouské soudy se mohou zabývat případy týkajícími se české jaderné elektrárny Temelín.
Ve světle nedávné rusko-ukrajinské plynové krize se francouzský list Le Monde zamýšlí nad evropskou a francouzskou energetickou politikou a kritizuje přístup prezidenta Chiraka k této problematice.
Starý kontinent nemá v této oblasti společný postup, píše list. Aby zajistila svou nezávislost nebo spíš aby omezila svou závislost, vyvinula každá evropská země svou vlastní strategii a sestavila soubor, ve kterém se zastoupené a dominantní energetické zdroje liší podle té které názorové orientace, politických koalic nebo vlastních přírodních zdrojů. Doplněk tradičních paliv jako ropa a uhlí pak tvoří rozvíjející se energie sluneční a větrná. Francie vsadila na energii jadernou. Konstatuje Le Monde a pokračuje.
Tento postup byl dohodnut po prvním ropném šoku v roce 1973 a nikdy nebyl po politických změnách přehodnocen či veřejně prodiskutován. Prezident Chirac opodstatnil tuto volbu nutností udržet náskok Francie v jaderné oblasti, tedy nikoliv naléhavou potřebou zajistit naši energetickou nezávislost. Neboť ta je jen chimérou. Naše jaderné elektrárny zajišťují pouze 17% energetické spotřeby Francie.
Atom jednoduše není zázračným lékem na problémy naší planety v oblasti energií a nedokáže ochránit sektor dopravy před nedostatkem paliv. Jak se shodují všichni odborníci, základem pro energetickou bezpečnost je využívání různých druhů energií, diversifikace dodavatelských států a politika snižování spotřeby, uzavírá deník Le Monde.
