Velká budova obložená bílým mramorem zdobená sochami vědců a možná měšťanů. To je Niguarda, městská nemocnice v Miláně. Snad mi s testy na covid-19 pomůžou tady.

Zřízenkyně u vchodu do nemocnice naštěstí umí kromě italštiny alespoň španělsky, hned mi ale vysvětluje, že musím nemocnici opustit, co nejrychleji mohu. Tady mi nepomohou, protože to je státní nemocnice. Mám se vydat do nějaké soukromé kliniky, ale neví, do jaké. Radí, ať se podívám na internet.

Jenže na žádnou ze soukromých klinik se není možné dovolat. Poradili mi, že testy na covid-19 dělají v lékárnách.

To sice dělají, ale jen v některých. A ne zrovna té, kterou jsem navštívil. Alespoň mi poradili, že mám jet na stanici metra Portello, tam je Piazza Sant'Agostino a tam je klinika, kde mi snad ten test konečně udělají.

Jenže v klinice San Agostino mě hnali, česky bychom řekli, „svinským krokem“. Když nemám italské codicefiscale – tedy jakési rodné číslo - mám si ho udělat na matrice udělat, pak se teprve objednat na test.

Nepomohlo, že nejsem Ital a codicefiscale mít nemohu. Bez codicefiscale prostě nikdo ani nevyndá testovací tampon z obalu.

V nouzi pomáhá až krajanka Alžběta Cattaneo, která má známou magistru v lékárně. „Můžeme tam přijít, kdy chceme,“ vysvětluje mi. Možná bude mou zachránkyní.

Jdeme dovnitř. Přichází sestřička v modrém plášti se štítem a respirátorem, nasazuje si modré rukavice a činím peripetiím přítrž.

Vytřela mi obě nosní dírky a teď mám deset minut čekat, než budou výsledky. S negativním testem se můžu vrátit do Česka.

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít