Černá hora a Albánie by mohly být členy Evropské unie v roce 2029, přístupové rozhovory by mohly být hotové už příští rok, přeje si současná Evropská komise. „Optimismus bych sdílel, ale k tanci jsou vždycky potřeba dva,“ říká šéf zahraničního odboru prezidentovy kanceláře Jaroslav Zajíček. S webem iROZHLAS.cz hovořil na mezinárodní konferenci Evropa jako úkol v Praze. Zajíček mimo jiné vyjednával přístup Česka k EU před 25 lety.

Rozhovor Praha 6:20 20. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Eurokomisařka zodpovědná za rozšiřování Evropské unie Marta Kosová nedávno navštívila Prahu a poměrně rezolutně řekla, že pokud EU do konce jejího mandátu v roce 2029 nepřijme nového člena, bude to zásadní selhání Evropské komise. Vidíte to stejně?
Ona musí být z definice optimistická. Je to komisařka zodpovědná za rozšíření. A když se podíváte na seznam zemí, které stojí ve frontě na členství do EU, je to rozehrané především mezi zeměmi západního Balkánu a východní Evropy. Všechny potřebují mít jasno o tom, kam to směřuje.

Pokud je příliš dlouho necháme ve vakuu, tak naše místo začnou zaplňovat jiní. Rozšířit prostor stability a dostředivě přitáhnout země k sobě, by měl být strategický záměr Evropy. Abychom se na zasedáních Evropské rady a jednáních s diplomaty dohadovali argumentačně a „nemydlili se klacky“.

Je ironické, že nás je osm miliard a osud lidstva drží v rukou tři muži, řekl v Praze exprezident Finska

Číst článek

Za sebe bych ten optimismus sdílel. Ale k tanci jsou vždy potřeba dva, jak se říká, a i ty kandidátské země musí udělat maximum, co se domácích reforem týče. Jakmile ale kritickou masu těch opatření naplní a budou důvěryhodní, nemělo by být v našem zájmu jejich přijetí oddalovat.

Země jako Černá Hora jednají od roku 2012. Dnes máme rok 2025 a pořád tu nejsou. Když to promítneme na sebe, jak my jsme byli rozčílení, že jsme museli jednat čtyři pět let, a mysleli jsme si, že to je záměrné oddalování…

Snažme se vcítit do pohledu těch zemí, které do toho klubu chtějí, a pokud splní pravidla, tak je prostě v našem vlastním zájmu nenechat je čekat dlouho.

Balkán do pár let

Eurokomisařka Kosová jako konkrétní ambici vytyčila formálně zakončit přístupové rozhovory s Černou Horou a Albánií do konce roku 2026. To vidíte reálně?
Je to velmi ambiciózní. Ale musíte mít nějaký cíl. Pan prezident (Petr Pavel) byl mimo jiné v Černé hoře a to nadšení a odhodlanost tamní státní správy byly úplně zřejmé. Fakt do toho chtějí jít a je to pro ně úkol číslo jedna. Takže myslím, že to není mimo a mohlo by se to podařit. Ale jak říkám, musí se sejít více faktorů.

Osobně jste stál hodně blízko vstupu České republiky do EU, vlastně jste se na něm přímo pracoval.
Je to tak. Byl jsem členem negociačního týmu vyjednavače Pavla Teličky.

Přístupové rozhovory dnes působí mnohem rychleji a intenzivněji, třeba právě s balkánskými státy. Čím se podle vás liší práce vyjednávacích týmů oproti tomu, jak jste pracoval před dvaceti lety vy?
Myslím si, že náš slogan „Zpátky do Evropy“ tehdy působil politicky tak jednoznačně, že řada lídrů směrem na západ měla černé svědomí ohledně minulého rozdělení železnou oponou, že se mu dalo zabránit. Naše přijetí do EU vnímali jako politický úkol a my jsme byli součástí procesu, který se bez nadsázky jmenoval znovusjednocení Evropy.

26:04

Rozšíření je pro EU bezpečnostní nutností, soudí eurokomisařka. Proces poprvé čelí narušování zvenku

Číst článek

Takže nám šli víc naproti?
Myslím, že to momentum bylo mnohem jednoznačnější. V tu dobu se navíc rozšiřovalo z 15 zemí na 25. Dnes má těch 27 zemí stále ještě trošku problémy se sžít s tím, kolik jich je, a to je zase trochu jiný příběh.

Především v zemích víc na západ se rozšíření podle mého stále ještě zpracovává. Je tam potřeba nějaké reflexní pauzy, potřebují čas všechno absorbovat.

Evropa dnes potřebuje být konkurenceschopnější, obranyschopnější a akceschopnější, jak si říkáme, a s tím je rozšíření v některých zemích obtížněji prodatelné, protože mají dojem, že to Unii a její integraci může naopak rozmělnit.

Další Maďarsko v EU?

Narážíte na velkou debatu o zrušení pravidla, podle kterého mohou členské státy o některých věcech rozhodnout pouze jednomyslně?
Přesně. Na reformy Evropské unie. Evropská komise má brzy prezentovat nějaké reflexní dokumenty… Jsem zvědavý, co z toho bude. V tuto chvíli skutečně má jedna země potenciál zablokovat zásadní rozhodování Evropské unie. A rozšíření samozřejmě podléhá podmínce jednomyslné shody při hlasování.

Dovedu si představit, že jednotlivé země k tomu můžou mít své jednotlivé připomínky. Ale takový je život. Když jste se mě ptal na srovnání mé práce s prací současných vyjednavačů, tak já si myslím, že pro nás byl tehdy přístup do EU relativně jednodušší.

Vůči nám ze západu panovalo povědomí jakéhosi morálního dluhu. A my takový pocit vůči třeba západnímu Balkánu můžeme mít taky, ale země dál na západ už ho nutně mít nemusí. A tím, že dnes všichni ke stabilitě vzhlížejí jako k tomu nejdůležitějšímu, přístup nového člena může v mnohých vládách, které o tom budou hlasovat, vyvolat určité napětí.

S jednomyslností se dostáváme k často probíranému případu Maďarska. Nehrozí Evropské unii, že si s rozšířením mezi sebe přibere další potenciální protestní hlas?
Nemyslím si to. Třeba teď jsme byli s panem prezidentem v Moldavsku a ten signál byl velmi důležitý. Bylo tam přesně vidět odhodlání prezidentky Maii Sanduové.

Budoucnost Moldavska v Evropské unii je v našem vlastním zájmu, ať už geopoliticky, ale i byznysově. Rozšiřuje se tím prostor stability. Když to otočíme, kdo má zájem na tom, aby Moldavsko do EU nevstoupilo? Jsem si poměrně jist, že Rusko poměrně aktivně koná tak, abychom Moldavsko do Unie nepřijali. Protože EU je pro Rusko pořád zásadní rival.

‚Češi a Slováci si nejsou podobní‘. Většina Čechů by v případě útoku bránila vlast, ukazuje průzkum

Číst článek

A vůbec ten princip, že do toho klubu chce vstoupit někdo další z jejich pomyslné sféry vlivu, je pro ně obtížně přijatelný. O to víc bychom měli být motivovaní proces urychlit.

Protože vidíte, co se stalo v jednotlivých zemích postsovětského prostoru, když jsme s pompou v roce 2009 zahajovali proces východního partnerství, a pak se jedna po druhé z řady důvodů začaly vzdalovat. To bylo samozřejmě výsledkem aktivního působení Ruska.

A naší pomalosti?
A naší nerozhodnosti a politické rozvážnosti, která ale v praxi může znamenat menší míru odhodlání těch zemí, které tam chtějí.

Protože ty si spočítají, že ve svém okolí nějak přežít musí. Ti politici, kteří tam drží politiku přistoupení k Unii, jsou pak ve stále těžší pozici vůči svým voličům. Řeknou si, že když EU dělá, když to řeknu trochu hloupě, pořád nějaké fóry a klade další a další podmínky pro to, abychom tam vstoupili, tak nás tam možná ani nechce.

Jsou pak nuceni plnit věci, které mohou být pod hranicí jejich důstojnosti. A takhle to pak rozehrávají extrémnější části politické sféry, které budou následně konat proti přistoupení své země. A to není v našem zájmu.

Vojtěch Dvořáček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít