Jak se žije beduínským Arabům v Izraeli
Beduíny si většinou představujeme jako romantické kočovníky křižující na velbloudech pouští v zapadajícím slunci. Realita ale bývá o dost syrovější - a to i v tak bohaté zemi, jako je Izrael. Tamní arabští obyvatelé pouště jsou patrně na nejspodnějším žebříčku společenské hierarchie. Jak zjistil zpravodaj Českého rozhlasu Břetislav Tureček, tato odvrácená strana má někdy i hodně ponuré podoby.
"Moje děti mají nemoc zvanou CIPA. Je to nervové onemocnění. Děti necítí vůbec žádnou bolest, snadno se proto zraní - i do malé ranky se jim pak hned dostává infekce. Už jim proto amputovali obě nohy. Navíc se nepotí a jejich organismus nereguluje teplotu. V zimě mrznou, v létě při hře s ostatními najednou zkolabují. Neustále musejí brát antibiotika a další léky, aby se to zmírnilo. Také je musíme pořád hlídat, každou chvíli se jim může zase něco stát."
To mi vypráví pan Ibráhím, otec osmiletého Tamíra a čtrnáctileté Amíny. Jejich nemoc je nesmírně vzácná. Jako by o to více ale obě děti trpí - vždy kromě toho, že mají pahýly místo nohou, jim postupně ubývá i článků na prstech rukou.
Ve vyspělém světě je podobným případům věnována maximální péče. Také Izrael má medicínu na špičkové úrovni. Jenže Amína a Tamir mají smůlu - jsou to totiž beduíni žijící ve vesnici, kterou židovský stát neuznává, a odmítá do ní proto dodávat i elektřinu.
"Dřív byly děti i čtyři měsíce v nemocnici. Jenže tam s nimi musela být matka, a to samozřejmě mělo velký dopad na zbytek naší velké rodiny. Pak se nám naskytla příležitost mít děti doma a nechávat léky v lednici našeho známého asi půl druhého kilometru odsud. Museli jsme vždy čekat u silnice, až nám léky přivezou, pak je zanést k němu a pak tam pro ně zase pravidelně chodit. Pořád to ale bylo lepší než mít děti v nemocnici."
V Negevské poušti žije asi 160 tisíc beduínských Arabů. Zhruba polovina z nich obývá právě státem ignorované vesnice, které nejsou ani na mapách. Nejde o žádné ilegální přistěhovalce. Naopak - tihle lidé tu žili dávno před příchodem židovských imigrantů ze všech koutů světa, kteří si tu zřídili před 60 lety svůj stát.
Nejbolestivější zůstává zdravotnický rozměr, a to zejména u těch nejmenších. Vždyť netrpí jen děti se vzácnou nemocí CIPA - ledničku na léky nebo klimatizaci potřebují i třeba stovky beduínských astmatiků a mnoho dalších hendikepovaných.
"Stydím se, že 60 po založení Izraele jsou stále neuznané vesnice bez jakékoli základní infrastruktury. Ti lidé jsou přeci občany tohoto státu a mají stejná práva jako všichni ostatní," říká profesor Šaul Sofer, děkan fakulty veřejného zdraví z Ben Gurionovy univerzity.
Asi nejviditelněji se snaží tuto mezeru zacelit různé nevládní organizace. Skupina zvaná Bustán se zaměřila právě na děti, jako jsou Amína a Tamír, - ve spolupráci s firmou Interdan vybavuje solárními panely nejvíce postižené rodiny, které si nemohou dovolit naftový generátor.
"V uplynulém roce jsme spustili pilotní projekt a umístili deset solárních systémů. Doufáme ale, že akci rozšíříme, protože elektřinu určitě potřebuje mnohem víc než jen deset beduínských dětí," říká inženýr Gil Nezer z Interdanu.
Sada fotovoltaických článků už je i na domku pana Ibráhíma a jeho těžce postižených dětí. Nezájem izraelských úřadů o beduínské občany v tomto případě finančně zacelil bohatý židovský mecenáš ze Zámoří.