Lucie Výborná v Himaláji. S Brontosaury vybírá sázky na laboratoř a hokej v Malém Tibetu
Otevřít laboratoř v Malém Tibetu a podpořit tam rozvoj hokeje, to je plán neziskové organizace Brontosauři v Himalájích. Letos se k jejich sbírce přidala moderátorka Lucie Výborná. S partou 19 dobrodruhů ji čeká výzva, cesta na motorkách k ledovcovému jezeru, rafting na Indu a výstup na šestitisícovku. Vsaďte si na to, že se jim výzva podaří, a podpořte školu v Malém Tibetu. O čem výzva je, se ptá Lucie Výborná šéfa organizace Jiřího Sázela.
Celé letošní směřování Brontosaurů v Himalájích bude k otevření laboratoře ve škole v Mulbekhu. Jak vypadala škola před 14 lety, když jste tam byl poprvé?
Byly tam jen tři školní budovy, ve škole nebyla elektřina ani dobrá tabule, na kterou by šlo psát. Tabuli měli na normální stěně na velmi hrubé omítce, takže když člověk vzal křídu, vypařila se během psaní jedné věty. Člověk pak byl zároveň celý bílý i černý.
V zimě v Tibetu není co dělat, a tak se místní pustili do hraní hokeje. Škola se snaží nabídnout v zimě alternativní zábavu k tradičnímu chození po návštěvách a pití alkoholu, vypráví Jiří Sázel
Protože se křída tak vypisovala do tvrdé omítky, zeď černili směsí z baterií. Rozbili baterky, vysypali z nich černou směs – muselo to být strašně jedovaté – udělali z toho emulzi a natírali tím tabuli.
Pokud si čeští učitelé stěžují, že zemřou na křídu, tak tady je to ještě o řád výš – zároveň vám do dýchacího systému lítá nejspíš i karbon z baterek. Takových absurdních věcí tam bylo hrozně moc.
Jak se dostal hokej do Malého Tibetu?
Se školou se vždycky domlouváme, co je pro ni důležité téma, a to se jí snažíme pomoct dotáhnout nebo realizovat. V roce 2017 to začal být hokej, v roce 2020 věda a nová školní laboratoř.
Hokej je velmi zajímavé téma v tom ohledu, že v Malém Tibetu není v zimě co dělat. Je tu velmi krátké léto, kdy je teplo a člověk musí sklidit, navštívit klášter, rodinu v jiném městě, opravit dům a tak dál. A potom je tu přesný opak – čtyři měsíce v zimě, kdy skoro není co dělat.
Místní mají volno, oslavují, chodí po návštěvách. U toho se v tradiční kultuře dost často chlastalo. Není to jediné, co se v zimě dělo, ale bylo to podstatné a třeba polovina lidí ve věku ředitele naší školy má trauma z dětství, jak otec chodil nalitý domů, sem tam švihl manželce a sem tam dětem.
Škola tak vidí jako svou povinnost nabídnout v zimě nějakou alternativní zábavu, a to je hokej. V Malém Tibetu už se hokej hraje, v hlavním městě je to významná zimní zábava. Nehrál se ještě v údolí, kde leží naše vesnice. Když jsme to tam nabízeli, věděli jsme, že to na 99 procent bude velký úspěch.
Letos akci Brontosaurů v Himalájích navštíví dvě skupiny dobrovolníků. Vyrážíme na výzvu proto, abychom vybrali peníze pro vaši neziskovou organizaci. Jak si na nás posluchači můžou vsadit?
Společně jdeme na Himalájskou benefiční výzvu. Je to sportovní cesta, která má před sebou tři výzvy. První je dvoudenní výzva na motorkách k ledovcovému jezeru, kam pojedeme, přespíme a pojedeme zpátky.
Dva dny pojedeme na raftu řeku Indus, jednu z největších a nejlepších raftových řek na světě. A potom vystoupáme na šestitisícovku v rámci tří až čtyřdenního treku.
Lidé si na nás můžou vsadit, jestli to dáme. A pokud jednotlivé výzvy zvládneme, ze sázky se stane dar pro tamní školu. Pokud to nedáme, sázka se vrátí zpátky, nebo ji převedeme na další výzvu.
