Maďarská vláda si nás vzala jako rukojmí, říká profesor Středoevropské univerzity
Premiér Orbán zkouší, co všechno mu unijní instituce ještě budou tolerovat a část jeho poslanců jsou jenom pošťáci, říká bývalý maďarský ministr zahraničí a eurokomisař Péter Balázs. Maďarsko také zpřísnilo pravidla pro nevládní organizace financované ze zahraničí. Nový zákon podle agentury Reuters cílí zejména na ty, které sponzoruje americký finančník George Soros. Vláda přitom už dříve schválila zákon, který je podle kritiků namířený proti Sorosově Středoevropské univerzitě sídlící v Budapešti, na které právě Balász učí.
Vláda premiéra Viktora Orbána a strany Fidesz přišla v posledních letech s řadou kontroverzních změn, jako byl mediální zákon nebo nová legislativa o zahraniční vysokých školách. Teď to vypadá, že chce omezit i nevládní organizace včetně těch, které financuje George Soros. Jaké jsou podle vás Orbánovy motivy?
Orbánova vláda se chopila moci v roce 2010. Jeho strana Fidesz využila nadpoloviční většiny v parlamentu a prosadila neuvěřitelně velké množství nových zákonů, které měly posloužit dvěma hlavním cílům. Tím prvním bylo upevnit jejich moc tak, aby za sebou spálili všechny mosty a nikdo je nemohl nahradit.
Druhý záměr spočíval v získání velkého množství peněz, odklonění státních příjmů a získání majetku. Okolo vlády se utvořil okruh lidí, který začal diktovat poslancům novou legislativu. Několikrát se stalo, že poslanec předložil návrh zákona a ani nevěděl, co v něm stojí. De facto se tak z něj stal pouhý pošťák, který do maďarského parlamentu dokument doručil. Neprováděly se žádné konzultace ani testování případných dopadů nového zákona, ale na konci někdo vždy vydělal hodně peněz.
Péter Balázs
Vystudoval ekonomii na univerzitě v Budapešti. Od 90. let pracoval pro maďarskou vládu nejprve jako státní tajemník, později jako velvyslanec v Dánsku, Německu a Bruselu. Mezi lety 2009 a 2010 byl maďarským ministrem zahraničí. Od roku 2005 učí na Central European University v Budapešti.
Tohle je rys typický pro východní Evropu. To samé se děje na Ukrajině nebo v Rusku. Tímto způsobem vznikají oligarchové. A strana Fidesz se tím vůbec netají. Tvrdí, že vyrábí novou maďarskou elitu. Ale to je naprosto v rozporu s filosofií Evropské unie, protože to eliminuje svobodnou soutěž. A ti, kteří na tom v Maďarsku vydělávají, by nikdy nemohli podnikat třeba v Rakousku nebo v Německu. Jediné z čeho těží je podpora spřátelených maďarských politiků.
Myslíte, že George Soros vládě primárně vadí proto, že podporuje aktivity, které se snaží tuto situaci v Maďarsku změnit?
Panu Sorosovi je dneska 87 let. Je to schopný byznysmen, který vydělal jmění a rozhodl se investovat peníze zpátky ve prospěch společnosti, aby pomohl lidem ke vzdělání i svobodě a podpořil občanskou společnost a boj s despocií. Viktor Orbán a řada dalších lidí, kteří vedou stranu Fidecz získali vzdělání právě díky němu. Dokonce i současný mluvčí vlády studoval na Středoevropské univerzitě. Dostali stipendia především v Británii a díky Sorosovi se naučili anglicky.
Takže Orbán se teď obrátil proti vlastnímu patronovi. To je na tom to překvapivé. Když si maďarská vláda vzala Středoevropskou univerzitu jako rukojmího, protože to je přesně ta pozice, ve které jsme, tak se nás zastali konzervativní akademici v Maďarsku. Jsou si dobře vědomi intelektuální hodnoty této instituce, kvalit knihovny a otevřenosti této školy. Nevíme, jak dlouho nás bude vláda držet v zajetí ani jaká bude cena za osvobození.
Maďarsko spolu s Polskem kvůli kontroverzním změnám zákonů čelí mimo jiné velké kritice Evropské komise, v níž jste sám před lety působil jako komisař. Myslíte si, že to může dojít tak daleko, že budou na tyto státy uvaleny nějaké sankce nebo by mohli přijít o peníze z evropských fondů?
Pro Evropskou komisi je to do určité míry nesplnitelný úkol. Komise nebyla vytvořena pro tento účel. Unie se podobá anglickému klubu, ve kterém se všichni dobrovolně podřizují pravidlům. Pokud projdete zkouškami a stanete se členem, nikdo nepočítá s tím, že se tam budete opíjet do němoty nebo mlátit lidi, protože jste gentleman. O tom je i přijetí do Evropské unie. Spočívá v těžkých zkouškách, ale jakmile jste jednou členy, už tu nejsou žádná disciplinární opatření. Všichni počítají s tím, že vaše slovo platí a budete se chovat podle klubových pravidel.
Europoslanci kritizovali Maďarsko a požadují sankce. Je to další útok Sorose, tvrdí Budapešť
Číst článek
Pokud Komise musí nějaký členský stát upozorňovat na základní unijní hodnoty z druhého článku smlouvy o Evropské unii a na sedmý článek, (který teoreticky umožňuje přijetí sankcí), tak je to hodně špatná situace. Nikdo nevěří, že by mohlo dojít na článek 7, protože v poslední fázi by to vyžadovalo jednomyslnost a v současnosti by to vždy aspoň jeden stát vetoval. Ale nepřímo se něco stát může. Dárcovské země, které ostatním členským státům přispívají, můžou přehodnotit své financování. Příští rok bude na stole návrh finanční rámce na dalších sedm let a může se to v něm projevit. Nejde o žádnou odplatu nebo pomstu. Je to delší proces, který se někdy děje v zákulisí, ale státy, které si zahrávají s pravidly uvidí jaký bude výsledek. Čeho se opravdu bojím je, že na tom budou ve výsledku byty pouze dotyčné země a ne ti konkrétní politici, kteří je do této situace dostali.
Kritika z unijních institucí je každopádně určitý signál pro voliče v těchto státech. Myslíte si, že premiér Orbán chce docílit toho, že se z Maďarska stane odstrčený stát, který bude mít bližší vztahy s Ruskem, nebo je tu jistá hranice v podobě unijního financování a podobně, před kterou se zastaví?
Nemyslím si, že by chtěl zemi vyvést zemi z Evropské unie, jako to udělala Velká Británie. Maďarsko je vnitrozemský stát obklopený mnoha členskými zeměmi a nemůže si dovolit být mimo Unii. Orbánova strategie je balancování na samém okraji Evropské unie. Zkouší, co všechno mu unijní instituce ještě budou tolerovat. A když vidí, že už se dostává za čáru, tak o krůček ustoupí, ale zůstane na té hranici.
Jeho „přátelství" s prezidentem Putinem je součástí této strategie. Rád provokuje Brusel, Berlín i Paříž tím, že pozval do Maďarska Putina v době, kdy ho žádný jiný členský stát nezval. Je to cynická provokace, kterou chce ukázat, co všechno si může dovolit. Za politickou oponou jsou ale také ekonomické kalkulace. Orbán uzavřel s Ruskem velké kontrakty a peníze zjevně končí u Orbánových oligarchů. To je velký rozdíl oproti unijním nebo západním firmám, jejichž investice podléhají vnější kontrole. V případě Ruska nikdo neví, kdo všechno na tom nakonec vydělá.
Jak hodnotíte rozdíly mezi starými a členskými státy 13 let po velkém rozšíření EU?
Myslím, že v současnosti už nevede dělící linie mezi starými a novými členy. Všichni měli dobrý start. Ale pak to začalo připomínat maraton, při kterém se výkony jednotlivých běžců hodně liší. Máme tu několik dobrých příkladů, jako jsou Slovensko, Estonsko nebo Slovinsko, které se staly součástí Eurozóny. Některé země dokázaly přeměnit starý režim v pluralitní demokracii s tržní ekonomikou a fungujícími institucemi. Další státy měly s touto transformací větší problémy, ale snaží se. Ale pak jsou tu země jako Maďarsko a Polsko, které se záměrně otočily, vrací se zpět a postupně ničí to, co vytvořili na začátku integrace. Tohle je závažný fenomén, který stále analyzujeme. Samozřejmě jde o situaci zemí, které tradičně balancují mezi východem a západem na linii vedoucí od Estonska až po Albánii. Také v tom hraje roli únava ze všech těch modernizačních vln a zásahů ze zahraničí za poslední století. Pro společnosti není jednoduché všechny ty změny a novinky strávit.
Ale, co je podle mě opravdu důležité je, že ta změna se v Maďarsku ani v Polsku neodehrála při nějaké revoluci. Vládnoucí strany Fidesz a Právo a spravedlnost vyhrály běžné parlamentní volby, ale svým voličům neslibovaly, že se odvrátí od Evropské unie. A proto v těchto zemích sílí napětí mezi kroky, které provádí vláda a veřejným míněním. Pokud budou na této cestě pryč z Evropy pokračovat můžou podnítit další protesty. Něco podobného jsme viděli na Ukrajině, kde lidé protestovali, když prezident nechtěl podepsat asociační dohodu s EU a byla z toho revoluce na Majdanu.
Visegradské státy se ale liší také v postoji vůči migraci a unijním přerozdělovacím kvótám. Jak hluboce může podle vás řešení problémů spojených s migrací ovlivnit spolupráci v EU?
Migrace představuje problém pro vstupní země a některé tranzitní státy, zejména Chorvatsko, Slovinsko nebo Rakousko. Ale velká zátěž leží na cílových státech, jako jsou Německo a Švédsko. Pro země Visegradu v současnosti migrace není žádný problém. Nejsou to cílové země. Naučit se česky, maďarsky nebo polsky je docela těžké a platy jsou tady dost nízké. To co sledujeme je uměle vyvolaný strach, který má zapůsobit na obyvatelstvo a možná odvrátit pozornost od skutečných problémů. Ve výsledku jsme ale svědky rozpadu Schengenského prostoru. Když si uděláte analýzu postojů jednotlivých zemí, tak vidíte, že se starají pouze o své vlastní území a ne o Schengen jako celek. Jenže tento problém přesahuje hranice jednotlivých států a měl by se řešit na úrovni celé Unie. Správné kroky ale můžou dělat i národní státy. Tento týden například do Německa přijelo devět premiérů z afrických zemí. Německá kancléřka Angela Merkelová také navštívila Etiopii nebo Mali a řešila, co může Německo a EU udělat pro to, aby se tamní obyvatelé do Evropy vůbec nevydali a nedostali se do spárů převaděčů. Je to velice komplexní záležitost, která zahrnuje mnoho národů a různých motivací, a pokud ji nebudeme řešit společně, můžeme přijít o Schengen.
Péter Balázs se v Praze zúčastnil fóra Prague European Summit 2017
