Madeleine Albrightová: Že mám židovský původ, jsem zjistila po smrti rodičů
Válku přežila v Londýně a s rodiči emigrovala do Spojených států. Za války prý netušila, že je židovkou. Dozvěděla se to až ve zralém věku, když byla v USA nominovaná na ministryni zahraničí, kterou se také stala. To je příběh Madeleine Albrightové.
Bývalé ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightové se ptal zahraniční zpravodaj ČRo Vít Pohanka.
Vaši rodiče byli židovského původu, oba konvertovali na katolickou víru a vás nechali pokřtít. Sama jste se to ale dozvěděla až mnohem později, v době, kdy jste se měla stát ministryní zahraničí. Čím si vysvětlujete, že vám to rodiče neřekli?
Pravda je, že to nevím. Protože oba byli mrtví před tím, co mi o tom řekli lidé. Myslím si, že to pro ně bylo hrozně smutné, když se vrátili po válce zpátky do Československa a všichni rodiče a tak dále byli mrtví. Pak jeli do Jugoslávie a pak přijeli do Ameriky, kde můj otec požádal o politický azyl, a jeli jsme do Denveru.
Rozhovor zahraničního zpravodaje ČRo v USA Víta Pohanky s Madeleine Albrightovou o jejích židovských kořenech si můžete také poslechnout
Myslím, že opravdu chtěli začít nový život, že to bylo pro ně hrozně smutné a že nenašli důvod, proč by nám to všem všechno popisovali. Pravda je, že nám popisovali to, jaké bylo Československo mezi válkami, jací byli jejich rodiče, co dělali. Jediný důvod, proč si myslím, že mi to neřekli, je, že nechtěli, abychom z toho byli tak hrozně smutní, jako byli oni.
Jak jste se o tom dozvídala?
To bylo v roce 1997. Bylo to v době, kdy se mě advokáti ptali na všemožné otázky, aby zjistili, zda jsem připravená na pozici jako Secretary State. Ptali se mě: „Jsou nějaké věci, co jsme se vás neptali, co bychom měli vědět?“ A já jsem řekla: „Je úplně možné, že jsem židovského původu.“ A oni řekli: „Co by to vadilo? Náš prezident není antisemita.“
Pak se stalo, že se nějací žurnalisté zajímali o to, kdo vlastně jsem, chtěli udělat takový profil. Člověk ale nemůže mluvit s žurnalisty v době mezi nominací do funkce a vlastním nástupem na pozici. A jeden žurnalista z Washington Post, kterému jsme dali jména nějakých lidí v České republice a také v Jugoslávii, v Srbsku, pak najednou první den, co jsem byla Secretary State, mi přišel ukázat dokumenty, kolik lidí z mojí rodiny umřelo v holocaustu.
Celý rozhovor zahraničního zpravodaje ČRo v USA Víta Pohanky s Madeleine Albrightovou pro pořad Dvacet minut Radiožurnálu
Úplně jsem z toho byla zdrcená, protože jsem o tom mluvila se svými dětmi, že je možné, že jsme byli židovského původu, a bylo to v čase Vánoc. Tohle ale bylo něco úplně jiného a hrozného.
Těžké ale bylo to, že jsem právě nastoupila jako první žena do pozice jako Secretary State, do nové práce, takže jsem musela pracovat. Tak jsem poprosila svoji sestru a bratra, aby jeli do České republiky, aby začali všechna ta fakta sledovat. Seznámili se s Tomášem Krausem z tamní židovské komunity a on jim pomohl. Jeli do Letohradu.
Pak jsem taky já jela do Prahy v létě roku 1997, protože jsme přijali Českou republiku do NATO. Tak jsem pak mohla jít na židovský hřbitov, do Pinkasovy synagogy a tak dále. Pak jsem také jela do Terezína. Pomalu jsme dávali ta fakta dohromady.
Měla jste dvě sestřenice a jejich osud je spjatý mimo jiné s pověstnými vlaky Nicolase Wintona. Jednu z nich zachránil, druhá nenastoupila. Můžete přiblížit okolnosti toho tragického rozhodnutí?
Já jsem dobře znala Dášu, která byla s námi v Londýně a která do vlaku nastoupila. Chodila tam do školy a pak se s námi vrátila do Prahy. Občas za námi přijela pak do Bělehradu. Nic moc jiného jsem o ní nevěděla. Nikdo taky nikdy neřekl nic o židovském původu.
Dáša bohužel zemřela teď v létě a předtím jsme se o tom několikrát bavily. Říkala to, už když s ní mluvil Michael Dobbs z Washington Post, že její rodiče, moje teta a strýček, se rozhodli neposlat Milenu, protože byla malá. Dáše bylo tak 11, Mileně bylo 7 nebo tak nějak. Měla také nějak rozbitou ruku, tak ji neposlali. Dáša se pak hrozně zlobila, když do toho vlaku natoupila, protože tam byly taky ještě mladší děti.
Teď poslední dobou říkávala, že je to věc, na kterou nemůže zapomenout. Hrozná ironie byla v tom, že rodiče nechtěli Milenu poslat, protože byla malá a chtěli ji zaopatřit, aby vše bylo v pořádku, a ona nakonec byla mezi prvními, kdo byl poslán do Terezína a do Auschwitz.
Dvacet minut Radiožurnálu
Rozhovor s aktérem významné události uplynulých hodin vysílá Radiožurnál od pondělí do pátku od 17 hodin (před večerními Ozvěnami dne) a v repríze po půlnoci. Štěpánka Čechová a Martin Veselovský si zvou osobnosti politiky, ale i vědy, kultury či sportu.
