Strašák ‚Marakéšské‘ deklarace. Zavázalo se Česko k legalizaci migrace z afrických zemí?
Dokument přijatý státy Evropy a Afriky na začátku května je například podle hnutí SPD „fatálně nebezpečný pro naši zemi“ a znamená „legalizaci migrace z afrických zemí“. Podle ministra vnitra v demisi Lubomíra Metnara (ANO) je takový výklad bezprecedentním překrucováním faktů a zastrašováním občanů. Říká, že usnesení masovou migraci nepodporuje, natož aby legalizovalo tu nezákonnou. Zavázalo se Česko zapojením do deklarace z Marrákeše k něčemu?
Dokument, který se mezi odpůrci migrace šíří pod nesprávným názvem „Marakéšská deklarace“, minulý týden rozpoutal bouřlivou debatu ve sněmovně.
Proti deklaraci se ostře vymezili poslanci SPD, kteří ji nazvali faktickou legalizací migrace z afrických zemí. Ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar (ANO), jenž v Marrákeši Českou republiku zastupoval, kontroval, že SPD „bezprecedentně překrucuje fakta“. A podle premiéra v demisi Andreje Babiše „jsou to všechno lži“ a jeho kabinet je jednoznačně proti migraci a proti povinným kvótám na přerozdělování migrantů.
Co je Marrákešská deklarace?
Marrákešská politická deklarace je výstup z konference evropských a západoafrických zemí, která se konala 2. května 2018 v marockém městě Marrákeš.
Osmistránkový dokument (plné znění v češtině najdete zde), který se skládá ze třístránkové politické deklarace a pětistránkového akčního plánu pro období 2018-2020, přijímá konkrétní kroky v otázkách migrace mezi Evropou a zeměmi severní a západní Afriky, tedy v duchu rabatského procesu.
Co je rabatský proces?
Spolupráce Evropské unie a Afriky v oblasti migrace se odehrává na několika úrovních: kontinentální, regionální a dvoustranné.
Migrační krizi musíme mnohem aktivněji řešit mimo hranice Evropy, tvrdí premiér Babiš
Číst článek
Na kontinentální úrovni jedná EU s Africkou unií: v dubnu 2014 se společně zavázaly k tomu, že budou migraci kontrolovat a řídit včetně účinné kontroly hranic, a naopak bojovat proti migraci nelegální a řešit její příčiny. Na dvoustranné úrovni spolu jednají jednotlivé státy, které uzavírají vzájemné politické dohody a organizují podpůrné programy a projekty.
Regionální úroveň spojuje Evropu a Afriku v dialogu ohledně východní migrační trasy (chartúmský proces) a západní migrační trasy (rabatský proces). Rabatský proces zahájila první evropsko-africká ministerská konference o migraci a rozvoji (červenec 2006). Vstoupilo do něj 55 států Evropy a severní, západní a střední Afriky; patří sem také Evropská komise a Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS).
Rabatský proces má čtyři pilíře: legální migrace a mobilita; boj proti nelegální migraci; migrace a rozvoj; mezinárodní ochrana. Příkladem praktického uplatnění je atlantická síť Seahorse, která spojuje Španělsko, Portugalsko, Senegal, Mauretánii, Kapverdy, Maroko, Gambii a Guineu-Bissau a zajišťuje mezi nimi výměnu informací v boji s nelegální migrací a mezistátním zločinem.
Kdo deklaraci přijal?
- Za Evropu: Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie
+ vysoký představitel unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
+ eurokomisař pro migraci, vnitřní věci a občanství - Za Afriku: Benin, Burkina Faso, Kapverdy, Kamerun, SAR, Čad, Kongo, Pobřeží slonoviny, Demokratická republika Kongo, Rovníková Guinea, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Libérie, Mali, Mauritánie, Maroko, Niger, Nigérie, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Senegal, Siera Leone, Togo, Tunisko
+ vysocí představitelé ECOWAS
+ Alžírsko a Libye jako pozorovatelé
Co říká politická deklarace?
Deklarace konstatuje, že migrace stále více ovlivňuje jak světové dění, tak vztahy mezi africkými státy i mezi Evropou a Afrikou. A že je tudíž nutné shodnout se na společném postupu, jak na to reagovat. Doslova mluví o „řízení migračních proudů ve všech jejich aspektech“.
Pro lepší pochopení těchto termínů: migrační politika Evropské unie od poloviny nultých let vychází vstříc legálnímu pohybu lidí, kteří do zahraničí míří za vzděláním či prací, protože předpokládá, že tato regulérní migrace přispívá k rozvoji světa. Zároveň se vymezuje proti migraci nezákonné a ve své politice azylu a mezinárodní ochrany podporuje lidi v nouzi. Říká se tomu globální přístup k migraci a mobilitě (anglickou zkratkou GAMM).
Kde najdu práci? Po stopách bezútěšné situace, která žene africkou mládež do Evropy
Číst článek
Řízená migrace v tomto duchu znamená podporu zákonných forem migrace v neprospěch těch nezákonných. Nikoli to, že nezákonná migrace typu pašování lidí bude najednou povolená a že si Evropa bude migranty přebírat místo pašeráků, udělí jim doklady a pak si je ještě dopraví na kontinent. Spolupráce může vypadat třeba tak, že evropský stát zmírní některému z afrických států vízový režim, na oplátku však bude požadovat větší kontrolu hranic a solidní readmise neboli zpětné přijímání neúspěšných žadatelů o azyl.
Marrákešská deklarace zároveň podepisuje obě nové priority GAMM: omezování masové migrace jako krátkodobý cíl a potírání jejích hlubokých příčin – to je u nás tak často zmiňovaná pomoc v zemích původu – jako cíl dlouhodobý.
Proto přijímá konkrétní kroky v akčním plánu 2018-2020, které souhlasí na společném postupu v těchto pěti oblastech:
- rozvojové benefity migrace a řešení hlubokých příčin nelegální migrace a nuceného vysídlování,
- regulérní, resp. legální migrace a mobilita,
- ochrana a azyl,
- prevence a boj s neregulérní, resp. nelegální migrací, pašování migrantů a obchodu s lidmi,
- návrat, readmise a reintegrace do země původu.
Stanoví také šest priorit:
- úctu k lidským právům a důstojnosti uprchlíků a migrantů bez ohledu na jejich migrační status,
- ochrana zranitelných migrantů, především žen a dětí,
- boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii,
- regionální přístup, který bude při řešení situace respektovat dění v dané oblasti a její zvláštnosti,
- mnohastranná spolupráce (na intervencích mají partneři spolupracovat s místními úřady, občanskou společností i akademiky),
- zvláštní pozornost věnovaná sběru, analýze a sdílení informací a dat v oblasti migrace, včetně odborných studií.
Co říká akční plán?
Vytknul si deset cílů, které se zhruba stejnou měrou věnují zákonné migraci a mobilitě, ochraně uprchlíků a migrantů a boji s nelegální migrací.
V otázce regulérní migrace akční plán volá po tom, aby se její rozvojový potenciál vytěžil na maximum. Důraz se klade na ekonomický, společenský a kulturní přínos diaspory na zemi původu. Mladé lidi z afrických diaspor je třeba motivovat a podporovat, aby v cizině získané zkušenosti přinesli zpět do rodné země, a tím ji pomohli rozvíjet.
Zároveň je pro migranty nutné budovat účinné registrační systémy, výměnné instituce a programy a zaměstnavatelské agentury. Mezi Evropou a Afrikou se musí podporovat především pohyb podnikatelů, mladých odborníků a výzkumníků. Mobilitě lidí má pomáhat zjednodušení vízového procesu, které však musí být účinné a hlavně transparentní; plán počítá s vytvořením lokálních informačních portálů.
Mnohem větší pozornost se však soustředí na problematiku neregulérní a nelegální migrace. Partneři se v deklaraci zavazují, že budou zkoumat její hluboké příčiny a získané poznatky promítnou do své politiky i rozvojových programů.
Jak omezit migraci? Zapojit se musí i ti, kteří se už do Evropy dostali, říká Faltová
Číst článek
Prohlašují také, že na základě ženevských úmluv budou respektovat a bránit lidská práva uprchlíků a dalších nuceně vysídlených lidí – tedy nikoli to, že migrace je lidských právem. Akční plán má podporovat opatření k ochraně uprchlíků se zvláštním ohledem na ty nejzranitelnější z nich (děti bez doprovodu dospělého). A také usilovat o přijetí místních akčních plánů pro případ masivního přesunu lidí.
Pozornost se má soustředit také na podporu integrace uprchlíků v hostitelské zemi: je třeba vysvětlit jim jejich práva a povinnosti a podporovat jejich soběstačnost, i ve smyslu práce.
Pašování migrantů a obchod s lidmi jsou těžké zločiny, zdůrazňuje deklarace s odvoláním na úmluvy OSN. Proto je třeba střežit hranice. To znamená zlepšit vyšetřovací schopnosti států a posílit mezinárodní spolupráci policie a soudů, stejně jako zavést a prosazovat zákony, které by obchod s lidmi umožnily účinně potírat.
Ve věci ochrany obětí deklarace prosazuje důležitost osvětových kampaní a sdílení know-how s méně zběhlými státy. A kromě prevence také konkrétní pomoc ve formě právní, lékařské, psychologické a společenské asistence, včetně např. tlumočnických služeb, a její zakotvení do politiky a zákonů.
Politolog Miloš Gregor reaguje na dezinformační zprávy, které se objevily na některých webech v souvislosti s deklarací z Marrákeše.
A konečně návrat migrantů do země původu, který řeší poslední dva cíle plánu. Partneři deklarují, že dávají přednost dobrovolnému návratu, ale už ne to, že prosazují pouze ten a odmítají deportace. Odvolávají se na princip non-refoulement: uprchlíci a žadatelé o azyl nemají být nuceni k návratu do země, kde jim hrozí pronásledování a nebezpečí.
Akční plán mluví o zavedení inovativních technologií k identifikaci migrantů včetně videokonferencí či systematičtější práce s otisky prstů a také o mezinárodním sdílení zkušeností v této oblasti. Snazší a přesnější identifikace znamená také účinnější a bezpečnější výdej cestovních dokladů. Zároveň je nutné mezinárodně spolupracovat na bezpečném návratu migrantů a jejich reintegraci, ať už na úrovni politiky, nebo v praxi. Plán zmiňuje summity evropských a afrických měst, kde účastníci budou sdílet svoje strategie a zkušenosti (viz iniciativa City-to-City).