Mezi Němci je stále oblíbenější "sdílení vozidel"
Možná jste sami v podobné situaci: ceny pohonných hmot stále rostou a vy přemýšlíte, jestli se vůbec vyplatí mít vlastní auto. V Německu využívá ve velkých městech stále víc lidí službu jménem Car-sharing, tedy jakési "sdílení vozidla". O co přesně jde a jakou má tato služba budoucnost, se zajímal berlínský zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek.
Jste pozvaní na párty na druhém konci města a cesta veřejnou dopravou by vám zabrala moc času. Navíc nevíte, jestli u přátel náhodou do zítřka nepřespíte. Klasická půjčovna aut se vám nevyplatí, a tak sáhnete po nabídce jedné z car-sharingových firem.
Podstata této ekonomické a do jisté míry i ekologické služby spočívá v tom, že jedno auto sdílíte s dalšími lidmi a navíc vozidlo užíváte jen v okamžiku, kdy to opravdu nezbytně potřebujete. U společnosti, která takovou službu poskytuje, se napřed musíte zaregistrovat. V Německu činí jednorázový poplatek většinou kolem třiceti eur. K tomu je třeba připočíst miniaturní měsíční paušál a pak samozřejmě náklady spojené se samotným půjčením auta. V Německu dáte 2 až 4 eura za hodinu a k tomu 20 až 30 centů za každý ujetý kilometr.
Telefonicky nebo přes internet se napřed přesvědčíte, že na parkovišti sharingové firmy, které je nejblíže vašemu bydlišti, je nějaké auto k dispozici. Po zadání PINu odblokujete bezpečnostní systém a můžete vyrazit. Za benzín nebo naftu platíte kartou, která patří do výbavy vozidla. Po návratu se zase odhlásíte a vyplníte účtenku. Jednou měsíčně jen uhradíte zaslanou fakturu.
Na věci, jako jsou havarijní pojištění, povinné ručení, opravy nebo údržba, klidně zapomeňte - o to se postará car-sharingová firma. Každé sdílené auto využije v průběhu dne několik klientů a nahradí tak v průměru 5 až 6 soukromých nebo služebních vozidel.
V Německu často car-sharingové společnosti spolupracují s provozovateli veřejné dopravy. Většinou zákazníkům nabízejí kombinovanou jízdenku. Města se zase snaží tuto službu podporovat poskytováním atraktivních parkovacích míst v hustě obydlených oblastech.
Analýzy ukazují, že pokud ročně neujedete víc než 15.000 kilometrů, je pro vás sdílení auta výhodnější, než mít vlastní vozidlo. V Německu tuto službu nabídla jako první už v roce 1988 společnost Statt-Auto Berlín. Podle odhadů je dnes do car-sharingových programů zapojeno na 85.000 Němců. Do roku 2020 by jich podle expertů z wuppertalského Institutu mohlo být až půl miliónu. Pokud by navíc lidé nemuseli dostupnost vozidla prověřovat telefonicky nebo přes internet a mohli by auto odstavit, kde se jim zlíbí, zajímala by taková služba až sedm a půl miliónu obyvatel Německa.