Muhammad Baradej nevyloučil kandidaturu na prezidenta
Z ulic Káhiry dnes ustoupilo politické násilí a vystřídala ho další pokojná demonstrace proti prezidentu Mubárakovi. Asi sto tisíc lidí dorazilo do centra města na takzvaný ‚Den odchodu‘. Právě na pátek totiž odpůrci režimu stanovili lhůtu, do kdy má podle nich Mubárak rezignovat. Prezident ale zopakoval, že tak neučiní. Na jeho odstranění už přitom podle amerických zdrojů v zákulisí pracují i Spojené státy. Představitel egyptské opozice Muhammad Baradej nevyloučil kandidaturu na příštího prezidenta. Popřel tak původní inforamci, že kandidovat nehodlá.
Američané chtějí svého mnohaletého spojence Mubáraka nahradit přechodnou vládou opřenou o armádu. Formálně by měl zemi vést viceprezident Umar Sulajmán. Mubárak ale rezignaci vylučuje. Jak řekl, kdyby odešel, uvrhlo by to celou zemi do naprostého chaosu.
O nepokojích v Egyptě mluvili na Radiožurnálu Šádí Shanaáh, česko-palestinský analytik a analytička Asociace pro mezinárodní otázky Zora Hesová
Muhammad Baradej nevyloučil, že bude v příštích volbách kandidovat na egyptského prezidenta. Řekl to televizi Al-Džazíra. Představitel egyptské opozice tak popřel původní informaci rakouského deníku Der Standard, že kandidovat nehodlá.
Podle Baradeje bojují představitelé režimu stále o své politické přežití a opozice k nim necítí žádnou důvěru, i když slibují určité ústavní změny.
V pátek utichly boje mezi provládními a protivládními aktivisty. Nadále jsou ale napadáni novináři. Loupežné přepadení ozbrojeným gangem zažila i skupina českých reportérů.
Káhira mezitím sčítá důsledky. Podle viceprezidenta Sulajmána už Egypt přišel o milión zahraničních turistů. Zranění utrpělo pět tisíc Egypťanů a neoficiálně se mluví o třech stovkách mrtvých.
Islamisté u moci?
Vůdce íránské teokracie ajátolláh Chameneí dnes podpořil protirežimní hnutí v Tunisku i Egyptě. Tamní lidové revolty jsou podle něj důkazem islámského obrození v arabském světě a jeho emancipace od Západu. Chameneí taky nazval během pátečního kázání kritizovaného egyptského prezidenta Husního Mubaraka lokajem Spojených států.
„Podle mého názoru se jedná o občanské nepokoje s cílem dosáhnou demokratických politických reforem. Popisovat protesty jako boj islamistů o moc se snaží diktátorské režimy, které se cítí ohroženy a chtějí, aby se za ně západ postavil,“ říká Šádí Shanaáh, česko-palestinský analytik a pokračuje:
„To, co se děje, nemá historickou obdobu. Nejedná se primárně o antiamerické nebo antiizraelské protesty, které probíhaly v historii. Jedná se o protesty, při kterých je oprávněný hněv lidí zaměřený dovnitř do vlastních režimů.“
„Argument, že po pádu diktatury přijdou k moci islamisté, používal právě diktátor Mubarak. Je pravděpodobné, že po svobodných volbách získají značný počet hlasů islamisté, dokonce možná i podíl na vládě. Já ani většina komentátorů ale neočekáváme jejich nadpoloviční úspěch,“ uvádí analytička Asociace pro mezinárodní otázky Zora Hesová.
V čele protestů v Egyptě stojí Muslimské bratrstvo, v Egyptě desítky let zakázané. Založeno bylo už v roce 1928. V roce 2005 získalo Muslimské bratrstvo 20 procent všech křesel v Parlamentu, posléze o ně přišlo a režim zesílil perzekuce vůči islamistům. K jednání vyzval v tomto týdnu muslimské bratrstvo egyptský premiér. Zdá se tedy, že se z tohoto hnutí stává oficiální politický partner.
Izrael už dal najevo znepokojení a nervózní je i palestinská samospráva především kvůli posílení hnutí Hamáz, které vládne v pásmu Gazy.
„Na armádu nebude mít muslimské bratrstvo ani po volbách vliv. Proto si nemyslím, že by mělo dojít k nějakému konvenčnímu útoku na Izrael, jakého se Izrael obává. Čeho se ale může obávat, je nějaká neoficiální podpora hamánu například pašováním zbraní do Gazy. Ovšem není jasné, zda by se vůbec Muslimské bratrstvo, i kdyby volby většinově vyhrálo, chtělo na vládě podílet. Muselo by totiž řešit různé ekonomické problémy,“ myslí si Šádí Shanaáh.
Členové bratrstva jsou často respektování hlavně kvůli charitativní činnosti a společenskému postavení. Jsou to často lékaři, advokáti, inženýři nebo profesoři na univerzitách.
USA musejí zasáhnout
Zásadní pro vývoj v Egyptě bude postoj Spojených států.
„Americká vláda si nepřeje, aby egyptská vláda padla nějak razantně, protože neví, co by následovalo. Přeje si tedy nějaký pozvolný přechod. Zároveň nemůže jednat nějak výrazně proti Mubarakovi. Egypt má svoji hrdost a pro Egypťany by bylo nemyslitelné, aby prezident jednal na popud cizí vlády,“ dodává Hesová.
