Přelety vojenských letadel, džípy, historické uniformy. Francie si připomíná 75 let od vylodění v Normandii
Přelety vojenských letadel, džípy na dálnicích, vlaječky u domů a lidé v historických uniformách. Tak to v těchto dnech vypadá v Normandii, kde si připomínají 75 let od vylodění spojenců. Takzvaný Den D bude sice až ve čtvrtek, slavnostní obřady už ale začaly hlavně v menších městech nedaleko francouzského pobřeží.
Památník padlým výsadkářům a v řadách nastoupení američtí, francouzští i němečtí vojáci. Tak vypadal slavnostní obřad ve městečku Picauville, kterého se zúčastnilo i několik veteránů. „Střelili mě na 27. misi a pak mě zajali. V zajetí jsem byl asi den a půl a pak se mi Němcům podařilo uniknout,“ říká veterán James Scott.
James Scott je z Nového Mexika ve Spojených státech. Ve druhé světové válce bojoval jako pilot hlavně v Belgii a v Německu. Teď mu je 95 let. Přesto si velmi dobře pamatuje, jak ho Němci zajali i podruhé. Skupina Němců, která Jamese Scotta zajala, se nakonec vzdala Američanům a on se opět dostal ke svým krajanům.
„Můj děda byl inženýr. Ve druhé světové válce získal dvě purpurová srdce. Dvakrát ho postřelili. Sloužil po celé Evropě,“ popisuje Kristof Rixman, který slouží u amerického letectva. Do francouzského Picauville přijel z americké základny Ramstein v Německu.
,Na ženy jsme nezapomněli‘
Památku padlých vojáků přijel uctít i dvaasedmdesátiletý francouzský voják Frigout Fernand. „Tohle je jediný způsob, jak vzdát hold těm dvacetiletým mladíkům, kteří sem přišli ve svých dvaceti letech a umírali tady, abychom my dnes mohli žít ve svobodě a v míru,“ říká.
Frigout Fernand sloužil jako výsadkář v severofrancouzském městě Castres. Do Picauville přijel i se svou vnučkou Alexií, která ho všude doprovází v dobových šatech.
„Vše, co mám dnes na sobě, je původní. Klobouk i kostým jsou ze čtyřicátých let. Jsem pyšná, že je dnes můžu mít na sobě. Jsem tu, abych připomněla všechny ženy, které zažily válku. Hodně se mluví o mužích, vojácích, ale už méně o ženách. Jsem tu, abych všem těm ženám dala najevo, že jsme na ně nezapomněli,“ říká Alexie.
„Cítím tu z každého entusiasmus. Jde vidět, že Francie tím žije. Je neskutečné vidět na vlastní oči ty mašiny, stroje, lidi,“ říká 31letý Tomáš Medelský, který do Normandie přijel i se svými příbuznými z Prahy a z České Lípy. Ve Francii zůstanou do soboty a pak se v karavanech vydají znovu na 1400 kilometrů dlouhou cestu domů.
