Tohle není jediný případ, kdy si lidé vyráběli sami doma auta. „Situace na trhu s vozidly po druhé světové válce byla velmi komplikovaná. Byl tu nedostatek materiálu i pohonných hmot,“ říká ředitelka.
„My jsme bojovali z lásky k vlasti. Dnes nikdo nechápe, co je vlastenectví,“ říká jeden z veteránů. Osudy jeho a lidí, kteří se podíleli na důležitých historických událostí, zpracovává Paměť národa.
Na polní cestě u pardubických Nemošic zasadili dobrovolníci 80 lip malolistých. Komunitní výsadba tvoří novou Alej svobody, která má být připomínkou 80 let od konce druhé světové války.
Firma Panattoni podepsala memorandum s Židovskou obcí v Ostravě, že jejich projekt průmyslového parku v Karviné nezasáhne do míst bývalého židovského pracovního tábora. Podle památkářů to není pravda.
Nechybí ani lípy, javory, třešně nebo jabloně. Své domovy muselo do roku 1945 opustit více než 17 tisíc obyvatel ze 33 obcí v bývalých okresech Prostějov, Vyškov a Boskovice.
„Veškeré indicie naznačují, že byl za druhé světové války mlýn v provozu. Před chvílí tady byla paní pamětnice, která vzpomínala, že ještě začátkem 50. let byl čas od času v provozu,“ říká průvodce.
Proč Američané na konci druhé světové války útočili na československý průmysl? „Byla to nezbytná strategie spojená se snahou porazit nacistické Německo a jeho satelity,“ říká historik Martin Posch.
„Příběh je zasazen do prostřední plzeňských Sudet a vypráví o jedné noci, kdy se potká důstojník SS Konrad Neumann s židovským vdovcem kdesi v plzeňských lesích,“ popisuje režisér Viktor Horák.
‚Řopíky‘ měly bránit naši zemi před nepřítelem, ale přesně před 87 lety po podpisu Mnichovské dohody a postoupení pohraničí Německu padly do rukou nacistů.
„(Oslava druhé světové války v Číně) je demonstrace síly a poměrně úspěšná, zvlášť v kontrastu s přehlídkou 14. června v USA, která se konala k 250. výročí americké armády,“ říká David Gardáš.
„Si říká, a Putin to do velké míry opakuje, že Čína a Sovětský svaz byly klíčové země v boji proti fašismu,“ říká sinolog Martin Hála v rozhovoru pro Radiožurnál.
Sdružení válečných veteránů ČR požádalo o udělení statusu válečného veterána pro tři desítky českých vojáků, kteří padli na armádních zahraničních misích.
V zaniklé osadě Přední Cinvald byla v 50. letech takzvaná malá železná opona. „Plot, ostnatý drát, oraniště, střílny, ozbrojení vojáci se psy,“ popisuje historik Kvapil, jak okolí vypadalo dříve.
Do Česka se dostaly ostatky šesti členů z Británie vyslané paraskupiny Iridium a Bronse, kteří zahynuli poté, co byl jejich letoun v březnu 1943 sestřelen v blízkosti Mnichova.
Roku 1944 se celá rodina stala prakticky ze dne na den lovnou zvěří. Jejich sedmiměsíční úkryt na osamělém statku sudetského Němce poblíž Nitry přes vysoké odměny a hrozící tresty nikdo neprozradil.
Britským královským letectvem prošlo 2500 Čechoslováků, 500 z nich zahynulo v boji nebo při nehodách. Na triumfální návrat pilotů došlo 13. srpna 1945.
V noci z 2. na 3. srpna 1944 byli v koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz II-Birkenau zavražděni všichni zbývající romští vězni takzvaného rodinného tábora. Zemřelo tehdy asi 4300 Romů.
Prosadit operaci Anthropoid podle vojenského historika Prokopa Tomka nebylo snadné. „Edvard Beneš s tím po nějakých úvahách nesouhlasil, protože se obával represí a že by to oslabilo národ,“ říká.
Duda zdůraznil, že Gdaňsk jako místo, kde vypukla druhá světová válka, nemůže být scénou pro líčení, které zastírá odpovědnost viníků, zpochybňuje základy polské identity a uráží polské oběti.
V úterý 24. června to bude 83 let ode dne, kdy nacisti vypálili obec Ležáky na Chrudimsku. Tragédii v roce 1942 nepřežilo 51 lidí, zachránily se jen dvě dívky.
Dnešní vzpomínka začala tradičně mší na základech kostela. Sloužil ji biskup Zdenek Wasserbauer. Květiny ke společnému hrobu lidických mužů položily desítky představitelů nejen státních institucí.