Ostrůvkem naděje v Mississippi je nemocnice v Biloxu
Uprostřed všech hrůz a utrpení, které postihly jih Spojených států po hurikánu Katrina, lidé hledají něco, co by jim dávalo sílu a připomínalo vzdálenou normálnost. V Biloxu, jednom z nejstarších městeček na zničeném pobřeží státu Mississippi je takovým ostrůvkem naděje tamní malá nemocnice.
Obklopená zcela zdevastovaným historickým centrem pracuje naplno, tak, že to až vypadá, jako za běžného provozu. Nemocnici v Biloxi navštívil zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina.
Město Bilox mělo padesát tisíc obyvatel, které živili hráči zdejšího Casina a rekreanti na pobřeží Mexického zálivu. Nyní zápasí o přežití. Většina domů je v ruinách, neteče voda, není elektřina, obchody jsou v troskách a z moře trosek se šíří vedrem zápach.
Ostrovem čistoty a normálnosti je místní nemocnice. Funguje už od konce minulého týdne, chodby se lesknou čistotou, budova je díky připojení ke generátorům klimatizovaná, personál chodí v nažehleném oblečení.
Jak to dokázali, to nám vysvětlil výkonný ředitel nemocnice Tim Mitchell: "Naše nemocnice je součástí sítě zdravotnických zařízení s centrem v Naples na Floridě. Sesterské nemocnice po celých Spojených státech nám neuvěřiteně pomáhají, posílají nám neustále zásoby potravin, benzínu a léků. Jak vidíte, město je zdevastované, ale my jsme tu a pomáháme naší komunitě. Udělali jsme všechno, co bylo v našich silách, aby nemocnice fungovala," říká ředitel Mitchell.
Vše vypadá uvnitř tak samozřejmě, že člověk hned zapomene, jak to vypadá venku. Stojí to ale nadlidské úsilí. Nemocnice v Biloxu se stará o 150 pacientů, na pohotovosti pod stanem venku před nemocnicí ošetří denně dalších 200 případů. Mají také sanitky, které z nově zpřístupněných venkovských míst přivážejí téměř bezvládné lidí, kteří na pomoc čekali týden. Pomáhají jim zdravotníci a ošetřovatelé, kteří přispěchali z blízka i zdaleka.
"Pro obyvatele, kteří mají drobná zranění, jako řezné rány, škrábance a podobně jsme postavili venku stan. Tak šetříme čas, abychom se mohli věnovat jednotlivým případům podle závažnosti. Ve stanu očkujeme také každého protitetanovou vakcínou. Máme tu lidi, kteří šlápli na hřebík nebo na sklo a podobně. Když hrozí riziko infekce nasazujeme antibiotika. V nemocnici ve zničeném Biloxi ošetří každého, nikoho neodmítnou, bez ohledu na to, zda má pojištění nebo peníze," říká vedoucí provozu zařízení Brenda Woodwillová. "Nemocnice se stará o naši komunitu, takže pokud je někdo zraněn a potřebuje ošetření, tak se o něj postaráme bez ohledu na to zda má možnost zaplatit."
Lékaři v Biloxi ale netrpělivě čekají na zpaojení eletřiny bez které nemohou řádně operovat: "Budova funguje díky generátorům, které nám přivezli, máme vodu v lahvích i v cisternách, ale nemáme tlak ve vodovodním potrubí a bez toho nemůžeme použít sterilizátory a tedy ani operovat s výjimkou naléhavých případů," říká paní Woodwillová.
Pro lidi z města zkázy je fungující nemocnice ale něčím víc než si dokážeme představit. První známkou toho, že se město opět, tak jako v roce 1969 po hurikánu Camille, uzdraví.
