Lepší bez elektřiny a bez vody, když je to i bez Rusů, říká žena z Chersonu. Okupační nátlak nefungoval
Zákaz národních písní, zatýkání za používání ukrajinského jazyka, ve školách se studenti učili, že jsou Rusové. To byly nástroje moskevské propagandy, které okupační správa v Chersonu využívala, aby vyhladila dosavadní jazyk a kulturu. Stal se ale pravý opak. O situaci v ukrajinském městě během devíti měsíční okupace informoval americký deník The New York Times.
Dcera Iryny Dyagilevaové chodila v Chersonu do školy, ve které osnovy přikazovaly žákům memorovat ruskou národní hymnu, uvádí v reportáži deník The New York Times. Učitelé to ale ignorovali, a místo toho ráno tiše zdravili studenty pozdravem: „Sláva Ukrajině!“
Žena schválně poslala svou dceru do školy až poté, co se ujistila, že učitelský sbor zůstane vlasteneckým, i když bude naoko spolupracovat s okupační správou.
Momentálně platí ruský rubl i ukrajinská hřivna. Rusko samo neví, kde končí jeho území, říká Dorazín
Číst článek
Obyvatelé města tiše vyjadřovali nesouhlas s ruskou propagandou vícero způsoby, jedním z nich se stalo také používaní národní měny.
Například okupační úřady požádaly Olhu Malyarchukovou, úřednici taxislužby, aby platila účty společnosti pouze v rublech. Ona ale dál pokračovala v platbách hřivnami, ukrajinskými penězi.
„Prostě to nefungovalo,“ řekla Malyarchuková o ruském nátlaku.
Ten byl vidět po dobu devíti měsíční okupace Chersonu v televizi a i na billboardech.
Na reklamní tabuli u silnice hlásal tučný nápis „Jsme spolu s Ruskem“. Nakonec plakát skončil roztrhaný na kusy. Na otázku, jak se při jeho ničení mladík Oleksandr cítil, odpověděl „volný“.
Těžiště kampaně
Ukrajinská armáda po únorové invazi svého mocnějšího souseda vzdorovala přesile, nyní se jí však daří ve třech hlavních protiofenzivách – severně od Kyjeva, v severovýchodní oblasti Charkova a nyní v jižní Chersonské oblasti – získávat zpět stovky vesnic a měst.
Ze všech jmenovaných Cherson vyčnívá, byl totiž těžištěm ambiciózní ruské kampaně, která měla za cíl asimilovat ukrajinské občany a vymýtit jejich identitu.
V prvních dnech po osvobození města se ale zdá, že propaganda zůstala z velké části bez výsledků. Brutalita okupačních vojáků naopak obyvatele spojila a podkopala úsilí o porušťování.
Například manžela Iryny Rodavanové zbili vojáci na krajnici poté, co ho obvinili z dopravního přestupku. „Souhlasím s naším prezidentem,“ říká Rodavanová.
„Lepší bez elektřiny, bez vody a bez tepla, když je to také bez Rusů,“ dodává.
Stavební dělník Serhij Bloško se během ruské správy skrýval v domech svých přátel. Obával se zatčení za to, že se v březnu, krátce po příjezdu ruské armády, připojil k protestům proti okupaci.
‚Jsme svobodní, nejsme otroci‘. V Chersonu zavládla euforie, lidé slaví ulicích, popisují novináři
Číst článek
Vojáci pak prohledali jeho dům, když ho nenašli, utekli s jeho televizí a lednicí. Některé jeho přátelé však zadrželi, a oni poté zmizeli.
„Pronásledovali proukrajinské obyvatelstvo,“ řekl Bloško. „To, co se zde stalo, byly etnické čistky.“
Podle něj za vše mluví způsob, jakým armády obou zemí vstoupily do města.
„Když naši vojáci vjeli dovnitř, jejich kulomety byly namířeny do vzduchu,“ popisuje Bloško.
„Když Rusové vjeli dovnitř, jejich zbraně mířily na lidi, to vše vysvětluje. Říkali ale, že jsou naši osvoboditelé,“ dodává.
Když ve čtvrtek ruská armáda prchala z Chersonu, vyhodila do povětří televizní věž, aby Ukrajina nemohla vysílat své zprávy na blízké okupované území.
Kulturní oddělení
V současnosti se tak v Chersonu nenachází nikdo, kdo cítí sympatie k Rusku. Mnoho příznivců uteklo, také včetně většiny vládních úředníků, kteří spolupracovali s ruskou vládou, která lidi povzbuzovala k odchodu.
Ti co zůstali, si chválí strategii ukrajinské armády při dobývání města, která byla zaměřena na degradaci nepřátelských sil a přesné údery na okupační zásobovací linie a pozice.
Jeden úder přesně naváděné rakety HIMARS zasáhl ruskou posádku v rezidenční čtvrti asi 150 yardů od domova úřednice taxislužby Malyarchukové, rozbil okna, ale nezranil žádné civilisty. „Byla to nádherná exploze,“ řekla.
„Díky bohu za Ameriku, Kanadu a Velkou Británii a díky bohu za dědečka Bidena,“ uvedla s tím, že západní vojenská pomoc pomohla Ukrajině odrazit Rusy z jejího města.
Obavy uvnitř města ale nemizí. Během dne se občas v Chersonu nebo v jeho blízkosti ozývá střelba z dělostřelectva a ruské jednotky zůstávají poblíž, hned na protějším břehu řeky Dněpr.
Potěmkinovy ostatky
Týdny před ústupem ruští vojáci odnesli kosti ruského aristokrata prince Grigorije Alexandroviče Potěmkina z 18. století.
Rusové přesunuli z Chersonu i ostatky knížete Potěmkina. Důkaz, že se stáhnou, tvrdí Britové
Číst článek
Ostatky tvořily silný historický a kulturní symbol vazeb města s Ruskem, jelikož princ Potěmkin, milenec Kateřiny Veliké, byl považován za zakladatele Chersonu.
Otec Vitalij, kněz v katedrále svaté Kateřiny, vzpomíná, že ruští důstojníci se během okupace čas od času objevili v katedrále, aby navštívili kryptu s kostmi prince Potěmkina.
„Byla to nejdůležitější relikvie našeho kostela,“ řekl. „Ale je to pro ně důležitější než pro nás. Je to významná historická postava a symbol ruských imperiálních ambicí.“
Podle otce Vitalije by Ukrajina měla požádat o navrácení kostí, ale dodal, že obyvatelům Chersonu ve skutečnosti nebude vadit, když se nevrátí.
„Nepotřebujeme kosti,“ řekl. „Možná příští generace dokonce zapomene, že tu kdy byly.“
