Příslib rychlé a transparentní justice? Nová evropská prokuratura bude řešit i kauzu Babišova střetu zájmů

Kauzou možného střetu zájmů českého premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše se zabýváš dlouhodobě. Tím případem, jak víme, se zabývá Evropská komise, zorganizovala celé auditní šetření. Teď ho vyšetřují i české úřady, ale nově se jím bude zabývat i další evropská instituce. Kam přesně ta kauza míří?
Kauza střetu zájmů by už měla být v této chvíli v Lucemburku, kde sídlí nově zřízený Úřad evropského veřejného žalobce. Ten začal fungovat minulé úterý, takže je to skutečně velmi čerstvé. A počítá se s tím, že si převezme všechny závažnější případy, u kterých panuje podezření na tunelování unijních fondů nebo na rozsáhlé podvody. A to se týká i případu Andreje Babiše, na který dosud dohlíželo Vrchní státní zastupitelství v Praze. Teď by to tedy měla být tato nová nadnárodní instituce, jejíž zřízení mnozí označují za obrovský přelom.

Co bude nově zřízený úřad a instituce dělat, čím přesně se bude zabývat?
Bude mít na starosti závažnou hospodářskou kriminalitu poškozující finanční zájmy EU. To znamená například dotační podvody, manipulaci veřejných zakázek, korupční jednání nebo praní špinavých peněz. Všechny tyto závažné trestné činy musí souviset s unijními penězi a musí u nich být také stanovená minimální škoda 10 000 eur, tedy v přepočtu asi 250 000 korun.

Jen z Česka si tak nový úřad převezme zhruba 60 případů, včetně kauzy střetu zájmů, jak nám řekl český zástupce úřadu Petr Klement.

Petr Klement byl do funkce evropského žalobce jmenován za Českou republiku loni v červenci, do té doby působil na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně. Zaměřoval se tam na hospodářskou kriminalitu nebo kybernetické zločiny, a stal se tak českým zástupcem v tzv. kolegiu evropské prokuratury, což je takový základní pilíř jeho fungování, který je složen ze zástupců všech členských zemí, které se k projektu připojily. V jeho čele stojí coby tedy nejvyšší evropská žalobkyně Laura Codruța Kövesiová.

Teď tedy trocha historie – kdy vznikl nápad ustavit evropský úřad tohoto typu? Co motivovalo evropské představitele, aby se do práce na takto velkém projektu pustili?
O zřízení evropské instituce, která by měla pravomoc vyšetřovat přímo na území členských států, se mluví posledních 20 let. Petr Klement třeba během rozhovoru s námi zmiňoval, že právní základ lze najít v Lisabonské smlouvě, která byla schválena v roce 2007. K samotné realizaci došlo až v roce 2017, kdy vešlo v účinnost příslušné evropské nařízení, jež měly jednotlivé členské státy implementovat do svých právních řádů.

Ostrý start byl ale nakonec stanoven až na prvního června 2021, tedy téměř po čtyřech letech od položení pomyslného základního kamene. Mezitím se totiž vedly dlouhé debaty například o rozpočtu nebo o personálním vybavení instituce, protože se ukázalo, že případů, které by měla ze všech členských států převzít, je obrovské množství. Ročně by se měla věnovat zhruba 3000 případů. Finance, ze kterých měla původně vyjít, byly nedostatečné.

Za navýšení finančních prostředků lobbovali v europarlamentu například Piráti a podle europoslance Mikuláše Peksy se to nakonec podařilo.

Vznik úřadu ale provázely a stále provázejí také personální potíže. Například Bulharsko, Finsko nebo Slovinsko mají stále problém obsadit místa svých národních žalobců, protože kromě evropských žalobců, kteří budou přímo v Lucemburku, budou totiž fungovat tzv. pověření žalobci přímo v členských státech – ti budou dohlížet přímo na práci vyšetřovatelů v první linii. A právě třeba Slovinsko to teď hodně řeší. Na konci května tam kvůli tomu dokonce podala demisi ministryně spravedlnosti Liliana Kozlovičová, protože slovinský premiér Janez Janša odmítl už dříve schválenou nominaci dvou slovenských národních prokurátorů. V případě Slovinska tedy bude evropský úřad zatím pracovat bez národní žalobců. Není také vyloučeno, že Slovinsko z projektu nakonec odstoupí. A jaká byla motivace? Je za tím hlavně snaha o efektivní boj proti korupci a dotačním podvodům. Cílem úřadu je především zrychlit vyšetřování. Kövesiová mluvila o tom, že by chtěla urychlit vyšetřování případů třeba až o rok, to je poměrně zásadní doba. Nejdůležitější ale bude, dotáhnout ty případy vůbec do konce, tedy dostat je do fáze, kdy bude možné podat obžalobu u soudu. Protože házení takových případů pod stůl na národní úrovni, případně nezájem je řešit, je právě tím hnacím motorem. Unijní orgány totiž odhadly, že EU kvůli různým finančním podvodům přišla třeba jen v roce 2019 o zhruba 460 miliard eur, tedy téměř o 12 bilionů korun. Také v Evropském parlamentu je téma zneužívání evropských dotací, především tedy ve východním křídle EU, obrovským tématem posledních let. Záměrem tedy bylo vytvořit skutečně nezávislou instituci, která bude zbavena všech možných politických nebo zájmových tlaků právě v národních státech. V EU sice funguje už OLAF, tedy evropský Úřad pro boj proti podvodům. Ten sice má pravomoc zabývat se možnými podvody a trestnými činy právě s dopadem na evropský rozpočet, ale už nemá pravomoc ukládat policejnímu orgánu, aby konal, aby tu věc došetřil a převedl do trestněprávní roviny. To pak už je na národních orgánech, které mají konat. Jim OLAF předává pouze své poznatky. Tím konkrétním případem, který si asi všichni pamatují, je třeba kauza Čapí hnízdo, kterou se OLAF rovněž zabýval. Došel k závěru, že padesátimilionová dotace, kterou farma získala z evropských peněz, nebyla oprávněná, údaje v žádosti nebyly úplné a nebyly pravdivé. A že tedy existuje podezření na dotační podvod. Tyto poznatky předal úřad ministerstvu financí, aniž ovšem sám mohl úkolovat vyšetřovatele. Ministerstvo následně – i pod mediálním tlakem – vyňalo tu dotaci z evropského financování. Poté i farma Čapí hnízdo nakonec dotaci vrátila právě do českého rozpočtu. Tím chci říct, že dále by se to asi neřešilo, nebýt těch trestních oznámení, díky nimž pak začali konat vyšetřovatelé, a díky kterým je tedy i Čapí hnízdo ve fázi, kdy policisté navrhují obžalobu k soudu premiéra Babiše a dotační expertky Jany Mayerové.

To, co vysvětluješ, je velmi komplexní struktura. Nový úřad by tedy měl fungovat v Lucemburku, ale zároveň i na národní úrovni. Dá se popsat, jak přesně ten úřad bude fungovat? Co má na starosti od prvního června, kdy začal pracovat?
Evropská prokuratura by měla převzít všechny závažnější věci s dopadem na unijní rozpočet, na nichž státní zastupitelství začala pracovat po listopadu 2017, tedy poté, co začalo být účinné nařízení, kterým se úřad zřídil. Jenom z Česka půjde o zhruba 60 trestních kauz, které si evropští žalobci předem vytipovali. Už rozpracované případy mají možnost ještě odmítnout, dojdou-li k závěru, že nesplňují jejich podmínky. U nových věcí už ta možnost odmítnout nebude. Které případy si úřad nakonec ponechá, o tom by se podle Petra Klementa mělo rozhodnout během pár dní. On konkrétně řekl, že právě na základě platných pravidel mají vždy jen pět dní na to, aby se rozhodli, jestli si daný případ ponechají, anebo jej předají národním orgánům – včetně kauzy střetu zájmů.

Ale právě u této kauzy Klement předpokládá, že si ji ponechají...

...protože právě s dozorujícím státním zástupcem z Vrchního státního zastupitelství v Praze, Borisem Havlem, to evidentně řešili. On o té kauze věděl a předpokládal, že ji právě Havel nahlásí.

Státní zastupitelství a policie mají teď povinnost oznamovat úřadům všechny trestné činy, které by měly spadat do jejich pravomoci. Ukazatelem je tedy poškození, ohrožení finančních zájmů EU a zmiňovaná minimální škoda 10 000 eur. To nám potvrdila i pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která právě u v případě střetu zájmů řekla, že jim ani nic jiného nezbývá. Že to vlastně nevyplývá z žádného nového důkazu.

Prohlásila ale, že to skutečně plyne z toho, že začala fungovat tato nová instituce, a nemají tedy jinou možnost.

Už jsi narazila na personální vybavení nového úřadu. Jak v něm budou rozdělené role na evropské a národní úrovni?
Každá členská země bude mít v kolegiu úřadu jednoho zástupce. To znamená, že jich tam bude celkem 22, protože některé unijní země se k projektu nepřipojily. Tito evropští žalobci budou dohlížet na práci národních, tzv. pověřených žalobců, kteří budou odvádět práci v první linii a společně s národními vyšetřovateli budou na případech pracovat. To znamená, že v úřadu bude jeden evropský žalobce za Českou republiku, v našem případě Petr Klement. Ten bude vykonávat dozorovou, dohledovou funkci nad prací pověřeného státního zástupce, který bude operovat v Česku a bude mít na starosti dozor nad tím policejním orgánem.

V Česku by těchto pověřených žalobců mělo být až deset. Zatím ale byli jmenováni pouze tři. Jde tedy o náměstka nejvyššího státního zástupce Pavla Pukovce, pak o státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Praze Petru Vítkovou, která by Petra Klementa měla v Lucemburku zastupovat. A pak byl ještě vybrán Radek Mezlík z brněnské pobočky olomouckého Vrchního státního zastupitelství, který měl na starosti v minulosti třeba kauzu Stoka. Ten nám řekl, že už mu byly odebrány všechny dosavadní případy, že se skutečně bude věnovat pouze případům napadeným od evropské prokuratury. Takže čeká na přidělení nových případů, které by se měly rozdělovat na principu náhody.

Mezlík současně popsal, že bude podléhat pouze pokynům z Lucemburku, tedy od Petra Klementa, a nikoliv od vnitrostátních orgánů. Tudíž by se měla posílit nezávislost této vyšetřovací instituce. U policistů a vyšetřovatelů se předpokládá, že na případech pod evropskou prokuraturou bude pracovat Národní centrála proti organizovanému zločinu, která tyto případy už šetří. V podstatě je má na starosti úzký okruh detektivů, kteří si ty případy ponechají. Takže by se neměli měnit vyšetřovatelé případu, nýbrž pouze státní zástupce, tedy ten dozor. Zeptala jsem se mluvčího NCOZ Jaroslava Ibeheje třeba i na to, jestli vznikne nějaká speciální jednotka, která by právě případy od EPPO, což je zkratka evropské prokuratury, která by měla ty případy šetřit. Podle něj žádná speciální jednotka není potřeba – stejně to dělají stále titíž kriminalisté, kteří se specializují na hospodářskou kriminalitu.

A ještě jedna procedurální otázka, když mluvíme o té konkrétní práci úřadu. Pokud evropská prokuratura dojde k závěru, že by se ten případ měl posunout k soudu, kam potom poputuje? Kdo ho bude řešit? Jaké soudy?
To byla jedna z prvních otázek, na kterou jsem se ptala Petra Klementa, protože mě to také zajímalo. Odpověděl mi, že obžaloba se u těchto případů bude podávat klasicky u českých soudů. To znamená, že i odvolání proti případným rozsudkům budou řešit české soudy, národní justiční soustava bude zachována, ale výhoda bude, že dohlížet na ty případy a vyšetřování často velmi citlivých případů bude právě evropská prokuratura, která by si měla uchovat nezávislost a měla by i zvýšit důvěryhodnost šetření jednotlivých případů.

Na samém vrcholu evropské prokuratury má stát nejvyšší žalobkyně Laura Codruța Kövesiová, žalobkyně původem z Rumunska. Co všechno má za sebou? Dá se odhadovat, jakým směrem tu instituci povede?
Kövesiovou některá média označují za rumunskou „lovkyni korupčníků“, protože se v Rumunsku v letech 2013 až 2018 stala jakousi tváří boje proti úplatkářství, byla zodpovědná za uvěznění desítek vysoce postavených úředníků.

Ona sama při zahájení fungování označila EPPO za historický okamžik, mluvila o tom, že jejich cílem je boj s finanční kriminalitou, že to je nejčastější hrozba pro každou demokratickou společnost. Je přesvědčena, že tento úřad pomůže zkrátit průměrnou dobu vyšetřování finančních podvodů.

Kövesiovou skutečně provází pověst jakési bojovnice proti korupčníkům. Zdá se, že by to mohla být skutečně žena na správném místě, ve správné funkci. Ale samozřejmě, jaké úřad bude mít výsledky, to ukáže až čas, stejně jako to, zda se podaří naplnit veškeré velké ambice. Třeba i eurokomisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová označila úřad za jedinečný orgán, který zaplnil mezeru v boji proti podvodům.

Evropská komise pak ve svém prohlášení uvedla, že se tím otevírá třeba nová kapitola v boji proti přeshraniční trestné činnosti. Takže v Bruselu, potažmo Lucemburku je vznik úřadu skutečně považován za obrovský přelom. Ale samozřejmě ukáže až čas, jestli se tyto ambice podaří naplnit.

Část zemí se ale do projektu evropského žalobce nezapojila – například Polsko, Maďarsko, ale také Švédsko a Dánsko. Jaké pro to měly důvody?
V případě Maďarska a Polska se dá asi říci, že jsou to spíše ideologické důvody. Jsou to země, které jsou dlouhodobě zmítány dotačními skandály. Takže tam se nelibost připojit se k tomu projektu, a tím pádem i umožnit evropské prokuratuře nahlížet do tuzemských kauz, dala trochu očekávat. V případě Dánska a Irska je to zase vedeno spíše motivací úplně neutužovat evropskou integraci právě na poli bezpečnostních otázek.

K úřadu evropského prokurátora tedy míří kauza možného střetu zájmů českého premiéra a předsedy ANO Andreje Babiše. Víme, jaký bude postup? Co se bude dít?
Evropská prokuratura teď bude muset potvrdit, že případ přijme. A pokud ho přijme, přidělí ho poté na principu náhody některému z pověřených státních zástupců, kteří pracují na národní úrovni. To znamená, že případ přidělí jednomu z těch tří jmenovaných státních zástupců. Ti by měli navázat tam, kde skončilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, a převzít dohled nad prací policejního orgánu. Jinak platí, že případ by se neměl odebrat stávajícímu vyšetřovatelskému týmu, ten by měl ve své práci pokračovat a nadále se zabývat tím, jestli díky dotacím a tendrům pro Agrofert mohl být spáchán dotační podvod nebo nějaký jiný trestný čin.

O možném střetu zájmů Andreje Babiše jsme spolu mluvily několikrát, především ale v souvislosti s tzv. evropskými audity, které organizovala Evropská komise. Souvisí nějak spolu vyšetřování evropské prokuratury a evropské audity?
Podstata unijních auditů i vyšetřování míří do stejného jádra – řeší, jestli Andrej Babiš je, či není ve střetu zájmů. Unijní audity jdou spíše po té úřední lince, a sice jestli holding Agrofert má nadále nárok na evropské dotace. První z auditů došel k závěru, že Andrej Babiš ve střetu zájmů je, tudíž jsou podle Bruselu dotace pro holding Agrofert udělovány neoprávněně. Policejní šetření zase sleduje trestněprávní rovinu a řeší spíše návazné možné trestné činy, jako je dotační podvod, poškozování finančních zájmů EU nebo zneužití pravomoci úřední osoby – právě ve spojitosti s dotacemi, ale i veřejnými zakázkami udělovanými v posledních letech holdingu Agrofert. Pouze na veřejných zakázkách – pomineme-li dotace – dostal Agrofert třeba od Lesů ČR jen loni zakázky za zhruba 800 milionů korun. Letos to byly tendry v hodnotě 2,2 miliardy korun. Takže střet zájmů se řeší jak na té úřední rovině, tak v té trestní. Policie se začala tou kauzou střetu zájmů zabývat už v roce 2019 na základě širšího trestního oznámení, které podala Pirátská strana. Policie ten případ tedy řeší stejně dlouho jako Evropská komise. Kriminalisté loni v červenci zahájili úkony trestního řízení. To znamená, že začali případ oficiálně prověřovat a shromažďovat důkazy nebo svědecké výpovědi, které by celou věc měly objasnit. Ale ještě je nutné dodat, že se jedná o jiný případ, než je kauza Čapí hnízdo, kde se řeší už konkrétní podezření na dotační podvod. A ten případ je ve fázi, kdy se rozhoduje o tom, zda bude podána obžaloba k soudu. Kauza Čapí hnízdo je zřejmě také případ, který by za normálních okolností – pokud by se řešil nyní – asi spadal do gesce nové evropské prokuratury. Jedná se totiž o evropskou dotaci s minimální možnou škodou 10 000 eur. Ale evropská prokuratura řeší případy pouze po roce 2017. Navíc se snaží přebírat pouze případy, které jsou v ranější fázi vyšetřování, kde ještě nepadlo třeba obvinění, potažmo obžaloba.

Jaký impuls může přenesení možného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše k evropskému úřadu vnést do celé kauzy? Může to znamenat nějaký zásadní obrat?
Podle názoru některých expertů nebo členů nové prokuratury se zdá, že hlavní přínos to bude v tom, že se zajistí minimálně dotažení kauzy do konce. A mohla by se i zrychlit, protože například u Čapího hnízda trvalo téměř šest let, než dospělo do fáze, kdy se rozhoduje o tom, jestli ten případ bude podán k soudu. Rozhodně by mohlo jít o zrychlení, ale třeba i zvýšení důvěry v to, že případ bude skutečně dotažen do konce bez možných politických tlaků.