Psaní je má terapie, říká matka vojáka, který padl v Afghánistánu
Oblečení Britů krášlí už několik dnů viditelná rudá ozdoba. Květ vlčího máku se nosí jako připomínka Dne válečných veteránů, který připadá na 11. listopadu. Britové vzpomínají hlavně na vojáky, kteří padli v obou světových válkách. Nezapomínají ovšem ani na příslušníky ozbrojených sil, již přišli o život v moderních konfliktech.
Pro pozůstalé po zemřelých vojácích je pohled na vlčí máky v klopách připomínkou jejich čerstvé bolesti. Cítí ji i matka britského vojáka, kterého zabili v Afghánistánu.
„Myslela jsem si, že zveřejnění nahrávky pomůže veřejnosti pochopit, že naši vojáci v Afghánistánu nemají ideální vybavení. Že potřebují lepší vysílačky, lepší balíčky první pomoci,“ vysvětluje Margaret Evisonová, povoláním klinická psycholožka, která dodává sílu pacientům s rakovinou.
Sílu našla i sama v sobě, když souhlasila s televizním odvysíláním přestřelky, při které byl její syn Mark smrtelně zraněn. Záběry pocházejí z kamery, kterou měl na přilbě jeden za spolubojovníků poručíka Evisona.
Příběh matky vojáky zabitého v Afghánistánu vyslechl zahraniční zpravodaj Jiří Hošek
„Bylo krásné, že Marka stačili převézt do Británie. Nevím ale, jestli moje utrpení bylo menší, než kdyby býval zemřel v Afghánistánu,“ zamýšlí se Margaret a pokračuje:
„Mému srdci a mojí hlavě trvalo dva roky, než si uvědomily, že se Mark už domů nevrátí. Když jsem večer slyšela zvonek u dveří, tak jsem si vždycky pomyslela: To je Mark, všechno je v pořádku, byl to jenom zlý sen.“
Marku Evisonovi se v životě dařilo všechno, na co sáhl, nebál se jakékoli výzvy, toužil dojít pěšky na Jižní pól. Ve všem vynikal a muži z jeho čety jej právem přezdívali „007“. Poručík Evison zemřel v květnu 2009 vlastně shodou nešťastných náhod. Jeho četa se dostala pod palbu Talibanu a nepřátelská kulka mu v rameni přeťala tepnu.
Psaní jako forma terapie
„Necítila jsem vyloženě vztek vůči ministerstvu obrany. Byla tam frustrace z toho, že jsem vlastně nevěděla, proč vojákům špatně fungovala vysílačka a proč záchranný vrtulník přiletěl pozdě,“ vypráví Margaret a dodává:
„Ministerstvo obrany mi okamžitě dalo k dispozici důstojníka jménem Steve, který mi pomáhal se vším možným. Mohla jsem mu zavolat v podstatě kdykoli a on okamžitě přijel. Trvalo to rok a půl a byla to opravdu velká pomoc.“
1. listopadu jí vyšla kníha s názvem „Smrt vojáka. Příběh matky“. I díky mediálnímu zpravodajství je o ni mimořádný zájem. Margaret Evisonová si psaní naordinovala jako součást terapie, jak se vyrovnat se synovou smrtí.
„Zjistila jsem, že se mi uleví pokaždé, když jsem rozčilená a začnu psát. No tak jsem pokračovala. Nechtěla jsem ty zážitky zamést pod koberec a taky jsem se potřebovala vrátit ke svojí práci. Chtěla jsem zase začít mluvit s pacienty bez toho, že bych sama plakala,“ říká.
Margaret společně s dcerou také zaštiťují nadaci nesoucí jméno Marka Evisona. Ta dotuje poměrně vysokými částkami jedince, kteří prokáží skvělé vůdčí schopnosti. Jaké měl i Mark.
Krásná, ale smutná tradice
Každý druhý člověk v Británii má v těchto dnech v klopě rudý květ vlčího máku. V zemích Britského společenství je to známá připomínka Dne veteránů. Podle paní Margaret jde o krásnou, ale smutnou tradici.
„Je to podle mě taková směsice historického pohledu a vděčnosti vůči těm, kteří byli připraveni obětovat za nás své životy. Jsme na všechny ty chlapce prostě pyšní. Na svého Marka myslím pořád a ani nemusím na nikom vidět vlčí mák. Ale ano, je tam v mé mysli určité spojení,“ potvrzuje.
Od začátku konfliktu v Afghánistánu zahynulo pod Hindúkušem 437 britských vojáků. Poslední dva zemřeli rukou falešného afghánského policisty 30. října.
