‚Rozhodl se podstoupit riziko.‘ Jak skončí hlavní Putinův vyzyvatel v prezidentském klání?

Praha 6. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Boris Naděždin je vyzyvatelem Vladimira Putina v letošních ruských prezidentských volbách, pokud se tomu dá říkat volby. Kdo je tento smělý chlapík? 
Šedesátník, který prožil většinu svého života v politice. Je to fyzik, ale taky právník, a je aktivní na různých úrovních ruského politického systému. Prezidentské volby jsou vrchol. Když se ho teď ptají na to, jak staví kampaň a jakým způsobem se bude na výzvu připravovat, tak odpovídá, že je ve volbách už třicet let. Všude možně to zkoušel, umí správně podat dokumenty. Je to člověk, který ruským politickým systémem prochází dlouho a velmi zkušeně, takže se v něm dobře orientuje. Ne na nějakých vyšších pozicích – jeho asi nejvyšší pozice je poslanec státní dumy. Na přelomu tisíciletí byl poslancem za Svaz pravých sil, což je také důležité říct, protože v rámci ruského politického spektra konzistentně drží téma liberální politiky. Samozřejmě jsou tu určité exkurzy k nacionalismu, tak, jak tím dlouhodobě trpí část ruské pravicové scény, tam se s vedením Svazu pravicových sil rozešel. V té době odmítnul být na jejich kandidátce a začal svoji samostatnou kariéru, jako člověk, který se primárně orientuje na nižší rovinu ruské politiky, tedy místní volby a zastupování svých spoluobčanů v městě, kterému se říká Dolgoprudnyj. 

Kde to je?
Musím se přiznat, že jsem si ho musela najít na mapě. Je to město na sever od Moskvy, které proslulo tím, že jím prochází ve třicátých letech kopaný kanál Moskva-Volha, takže se tu vyrábí jachty a lodě. Je to takový zajímavý bod na mapě ruského vodního transportu. Dnes už si libují i v tom, že se jim díky místnímu zastupitelstvu zlepšily silnice, takže mohou lépe cestovat i po silniční síti. Je to takový běžný volební okrsek. Tam bývá Naděždin úspěšný a byl několikrát zvolen do místní dumy. Zkušenosti tedy má. 

Navíc byl poradcem Borise Němcova, což byl toho času místopředseda ruské vlády, když byl prezidentem Boris Jelcin. Nahlédl tedy i do vyšší politiky. Zmínila jste jeho liberální směr uvažování. Pojďme se pobavit o jeho názorech, které jsou na ruské prostředí poměrně výjimečné. Zastává například názor, že by měla být ukončena válka na Ukrajině, je pro propuštění politických vězňů a proti diskriminaci LGBTQ+ lidí. To nezní úplně rusky…?
To je pravda. Nejde říct, že by Naděždinovy názory byly tajemstvím, protože se účastnil – a za to byl jako prezidentský kandidát kritizován – režimních talk show na Prvním kanále, kde byl za takového liberálního otloukánka. Názory tak mohl v minulých letech prezentovat prostřednictvím těchto centrálních médií s tím, že za ně byl kritizován, a byl tímhle způsobem i využíván. To, že takové názory má, není tajemstvím. Podstatné pro prezidentskou kampaň ale je to, že jasně říká, že během prvního dne, kdy by usedl do prezidentského křesla, jednoznačně získá kontrolu nad jaderným kufříkem, propustí politické vězně a ukončí válku na Ukrajině, respektive zahájí mírová jednání. To je program minimum. Nedozvídáme se příliš o tom, s kým bude spolupracovat, jakým způsobem čeho dosáhne, jestli třeba v případě Ukrajiny připouští reparace nebo jakým způsobem by přišel s mírovým plánem. Ale už jen to, že tyto tři věci zmiňuje, svědčí o programu Anti-Putin. A jako Anti-Putina ho také lidé přišli podpořit, když sbíral podpisy na svoji prezidentskou kandidaturu.

Fronty na Anti-Putina

Podpora byla poměrně velká, ne? Stály se fronty.
Ano. Na to, proč se stály, existují různé názory. Stály se i v zahraničí, což si myslím, že je podstatné, protože i to je rozdíl mezi Naděždinem a Putinem. Naděždin se snaží oslovit i komunitu, která je v zahraničí a která je vlivem mobilizace války podstatně větší, než byla ještě před několika lety. Takže to, že se stály fronty i v Rusku, i v zahraničí, svědčí o tom, že Naděždin dokáže spojit – alespoň v nějakém základním momentu – Rusy mimo Rusko a Rusy v Rusku.

Proč říkám, že se o tom diskutuje – na sociálních sítích vidíme, že jich je plné Rusko. Naděždin byl kritizován, že neotevřel dost bodů, kde se daly podpisy sbírat. Vzniká tak kritika toho druhu, že se snaží si dělat PR. Ale reálně, když jsem procházela komentáře pod jeho příspěvky, tak lidé vyjadřují jasný názor na to, že podpořit Naděždina v tuhle chvíli znamená jediný legální způsob, jak prezentovat svůj protiválečný postoj. 

Ale asi i dost odvážný krok…? 
Přesně tak. 

Kolik musíte pro zahájení kandidatury sehnat podpisů? A kolik jich sehnal Naděždin? 
Záleží, jaký typ kandidáta jste. Putin musel sehnat přes 300 000 podpisů. Kandiduje sám, není podporován žádnou politickou stranou, tam je limit asi 305 000 podpisů. Putin tvrdí, že sehnal desetkrát víc. Na rozdíl od Naděždina se ale nemůže pochlubit tím, že by v celé zemi stály fronty lidí, kteří by ho chtěli podpořit. Sběr podpisů probíhal prostřednictvím škol a zaměstnavatelů. Na podporu Putina se samozřejmě vyslovily i známé osobnosti.

Na Naděždina jakožto kandidáta, kterého nominuje mimoparlamentní strana, se vztahoval limit 100 000 až 105 000 hlasů. Sehnal dvojnásobek. Část z nich za hranicemi, ale konstatoval, že podpisy lidí, kteří jsou momentálně za hranicemi, nebude na centrální volební komisi podávat jako doklad svojí podpory, protože se obává, že by v průběhu prověřování podpisů vznikla otázka, jestli mohou v zahraničí pobývající Rusové prezidentského kandidáta podporovat. Je rád, že ho podporují, diskutuje s nimi, účastní se různých platforem, kde ho můžou Rusové v zahraničí zaznamenat jako kandidáta a mohou se s ním bavit, ale jejich podpisy nevyužil.

Pak je ještě možnost kandidovat za parlamentní stranu, tam se podpisy nesbírají. 

Proč právě Naděždin poutá takovou pozornost nejenom Rusů, ale i zahraničních médií? Je to právě kvůli názorům, které jsou natolik neobvyklé, že teď tak hlasitě v ruském prostředí zaznívají? Pro CNN se vyjádřil, že se diví, že ho ještě nezatkli. 
Na tohle se ho často ptají, jestli se nebojí a jak vnímá svoji perspektivu jakožto volebního kandidáta. V tuto chvíli má sesbírané podpisy a podal dokumenty, které svědčí o tom, že kandiduje. Centrální volební komise teď přepočítává hlasy a do 10. února by měla sdělit, jestli ho jako kandidáta registruje. Pořád hrozí, že nebude zaregistrován. 

Volby jsou v březnu? 
Volby se konají 15. až 17. března, což je taky výjimečná záležitost. V posledních letech Rusko přistupovalo k volbám v jednom dni. To, že se volby tentokrát natáhnou na tři dny, svědčí o jiném přístupu. Poprvé v prezidentské volbě do toho vstupuje elektronické hlasování. Takže zřejmě si i z toho důvodu administrace prezidenta nechávají pro tuto chvíli více času. Ale také to může být způsobeno tím, že se obává koncentrace lidí ve volebních místnostech a určitého způsobu protestu. Proto také zbytky dosud aktivní opozice – o které asi nemůžeme říct, že by ji aktuální režim zachoval v nějaké efektivní struktuře – apelují na to, aby se lidé přesto ve volebních místnostech v konkrétní čas sešli. Aby se podívali jeden druhému do očí. Výsledek asi neovlivní, protože se předpokládá, že volby budou falšované ve prospěch stávajícího prezidenta. Nicméně už to sebeuvědomění, že jdu hlasovat a že jsem udělala, co jsem mohla, lidé označují jako podstatný krok k tomu, aby – jak řekla politoložka Jekatěrina Schulmannová, která je v zahraničí – neusnuli v mrazu. Mrzne, ale jestli usnete, tak už se dohromady nedáte. Je to takové cvičení.

Střípky opozice

Když zmiňujete doposud aktivní ruskou opozici, o kom se bavíme? Nejznámější aktivisté jako Alexej Navalnyj, Vladimir Kara-Murza nebo Ilja Jašin jsou ve vězení. 
Předtím jsem utekla od otázky, do jaké míry může být Naděždin překvapením. Je překvapením právě proto, že hlavní figury ruské opozice jsou buď ve vězení, nebo v zahraničí. Nikdo nečekal, že by mohl posbírat takovou podporu. 

Pokud mluvíme o tom, že je stále přítomen názor, že by se věci daly dělat jinak, tak se projevuje právě drobnými nápisy ‚Ne válce‘, které potkáte cestou ve městě. Projevuje se tím, že se lidé shromáždí, když se sbírají volební podpisy. Pokud je zatčen nějaký ekologický aktivista, jak se teď stalo v Baškortostánu, tak se za něho místní lidé postaví. Odpověď režimu je samozřejmě násilná, následují trestní kauzy, které zase povedou k dalším uvězněním. Čili na to, aby člověk projevil nějakou organizovanost, odhalil svoji síť kontaktů a veřejně proti režimu vystoupil, je potřeba kromě odvahy taky vědět, že tím obětujete lidi kolem sebe.

Jen nápis ‚Ne válce‘ znamená patnáct let vězení, ne?
Přesně tak. 

Když už je opozice vidět, tak se vyslovuje pro Naděždina? 
Projevuje se především na sociálních sítích, podporou lidí, od kterých by se očekávalo, že se budou politického života v Rusku účastnit. Právě Naděždin byl nedávno diskutován například Chodorkovským. Už zmíněná Jekatěrina Schulmannová se vyjadřuje tímto způsobem. Původní kandidátka na funkci prezidenta v Rusku Duncovová znovu vyslovila podporu Naděždinovi ve chvíli, kdy její registraci neakceptovali. Šéfka centrální volební komise Pamfilovová jí doporučila, že je ještě mladá, že má život před sebou, a že každá zkušenost je zkušenost. S tím skončila její kandidatura, která by zřejmě byla ta, kterou by většina opozičních lídrů podpořila mnohem raději než Naděždina. 

Naděždin byl zpočátku diskutován jako kandidát, který má odebrat hlasy někomu, kdo by zastupoval opozici. V tuhle chvíli není mezi kandidáty nikdo jiný, kdo by byl – z hlediska emigrace a jakýchkoliv reprezentantů opozice, které máme ještě v e-prostoru k dispozici – považován za kandidáta.

10. únor je datum, kdy se dozvíme, zda ústřední volební komise připustí Naděždina k volbám. Pravděpodobně se to stane už o trochu dříve – jsou signály, že bychom měli znát výsledek už 7. února. Navíc máme zprávy o tom, že ústřední volební komise měla údajně odhalit větší než povolený počet chyb mezi podpisy, takže se už možná nad Naděždinem smráká. Tohle si Kreml pohlídá? Jak moc se bojí toho, že se vzedmula pozitivní reakce na podporu Naděždina?
Už si to hlídá. Vyšlo oznámení, že bezplatný přístup do celostátních médií budou mít pouze kandidáti stran, které měly v minulých volbách více jak 2 procenta, což není případ Občanské iniciativy, za kterou kandiduje Naděždin. Je tam zjevný vzkaz, že i kdyby se mu podařilo projít sítem počítání podpisů – a Naděždin tvrdí, že se bude soudit, pokud se mu to nepodaří –, jeho veřejná vystoupení budou limitována. Buď bude celostátním médiím platit za to, že ho pozvou do debaty, nebo zůstane v e-prostoru, který k přesvědčování voličstva není příliš efektivní.

Křehká loajalita

Komentátor a odborník na Rusko Libor Dvořák v jednom ze svých komentářů připomněl, že Naděždinovo příjmení odkazuje na ženské jméno Naděžda, což znamená naděje. Je nadějí pro současné Rusko? Nebo – a teď se ho nechci dotknout – je to jen epizodka ve volbách, které jsou už stejně předem rozhodnuté? 
Volby patrně rozhodnuté předem jsou. Je tam řada prostorů, kde již dříve probíhaly manipulace. Tohle je válečná situace, takže se nedá počítat s tím, že by režim začal používat méně nástrojů na falsifikaci voleb. Ale myslím, že tu jde o účast ve volbách a o seznámení se s tím, že člověk není sám, když si myslí něco jiného. Z tohohle důvodu je skutečně – i díky svému jménu a je zajímavé, že tohle zosobňuje i jménem – nadějí. V diskuzích, které jsem sledovala, je názor, že by mohl nějak výrazně uspět, marginální. Všichni se spíš přiklání k tomu, že volby prohraje. Ale právě informace, že je tu množství lidí, kteří preferují jinou variantu, bude podle komentátorů mít vliv na to, co se bude dít po volbách. Protože volbami to neskončí. Čeká se další vlna mobilizace a ruská zkušenost je, že po každých volbách přijde zhoršení situace. Veškeří komentátoři tak mluví o tom, že má smysl se voleb účastnit a má smysl demonstrovat. Loajalita vůči stávajícímu režimu není stoprocentní, a stát si tedy vůči obyvatelstvu nemůže dovolit všechno.

I s ohledem na to, že můžeme očekávat Naděždinův neúspěch – pokud se vůbec bude ‚voleb‘ moci účastnit –, neměl by mít strach o sebe? Z minulosti máme doloženo, že ti, kteří se postaví Kremlu a Vladimirovičovi, nekončí úplně nejlépe. 
Je na to dotazován. Bagatelizuje to tím, že je mu šedesát let, a že už má nejlepší roky za sebou, takže se rozhodl podstoupit riziko. Že je matadorem politiky, lecčemu rozumí a leckoho zná, takže je připraven riziko snášet. Nepouští se do podrobných debat, do zvažování toho, co se stalo Navalnému nebo Kara-Murzovi. Spíš vyjadřuje sebevědomí, že on to umí zvládnout.

Pokud přijmeme fakt, že Putin ve volbách zvítězí a uvidíme, jak moc se ještě tamější režim utuží, povládne minimálně do roku 2030. Může kandidovat i v dalších volbách, sám si to zařídil. To už by byl u moci déle než Stalin…?
Je to člověk, který překročil určitý věkový limit. Ve veřejném prostoru se stále objevují spekulace, jestli je zdráv, nebo ne. Takže si určitě myslím, že nesmrtelný nebude a jednou ho biologické limity dostihnou. Je otázka, jakým způsobem bude strana moci – strana Jednotné Rusko, která za ním vždy stála – generovat jeho nástupce. Je tu pokus liberálních kruhů vygenerovat někoho, kdo by mohl být obecně přijatelný a kdo by mohl být nadějí, že se věci v Rusku začnou vyvíjet trochu jinak.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z agentury Reuters a youtubových kanálů ABC News (Australia), DW News, DW na russkom a CNN.