Slovenská novinářka: Normalizaci jsem nezažila. Ale kdybych si ji měla představit, tak takhle

Bratislava 12. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Měli jsme ve Vinohradské 12 nějakou dobu prázdniny, pár týdnů jsme nebyli u aktuálního dění a přiznám se, že jsem vůbec nestíhal sledovat, co se u vás na Slovensku děje. Teď zjišťuji, že toho je hodně. Chtěl bych začít odvoláním ředitele Slovenského národního divadla, protože jste s Matejem Drličkou dělala rozhovor a řekl vám, že mu jednoduše jednoho dne někdo zaklepal na dveře a byl konec, dostal odvolání. Tak jednoduché to teď na Slovensku je? Tak rychle se dá skončit v práci?

Už toho začíná být hodně i na běžného Slováka, takže v tom nejste sám. Jednoduše se zdá, že to momentálně takto je. Matej Drlička popisoval, že měl nějaké signály už delší dobu. Ministryně kultury se svou Slovenskou národní stranou (SNS) na něj v posledních týdnech a měsících útočily a zdá se, že to byl náznak, že se něco takového může stát. Všichni jsme si ale mysleli, že ministryně kultury to až tak nevyhrotí. Nakonec mu ze dne na den zaklepali na dveře tři zaměstnanci ministerstva kultury a odevzdali mu do rukou odvolání, přestože má za sebou rekordní sezónu, rekordní návštěvnost. Všechna čísla jsou nejlepší, jaké kdy Slovenské národní divadlo mělo, takže o to je to celé paradoxnější. 

Ministryně kultury za SNS Martina Šimkovičová na to má rozhodně právo. Nicméně chápu správně, že rozpaky nejenom na Slovensku budí hlavně způsob, kterým to udělala?
Nejsem si jistá, jestli ministryně kultury má právo odvolat na základě vymyšlených důvodů hlavy takovýchto státních institucí, ve kterých se normálně konají výběrová řízení a mandát má nějakým způsobem trvat podle zákona. Podle mě na to ministryně právo nemá a je to diskutabilní. Pokud jde o způsob, tak to je jako v 90. letech, je to nevkusné. Tato vláda tu je už deset jedenáct měsíců a ministryně se za celý svůj mandát s ředitelem Slovenského národního divadla, které je výkladní skříní ministerstva kultury, ani jednou nepotkala, aby si s ním promluvila, takže je to otřesné.

Když říkáte, že je diskutabilní, zda ministryně kultury má na něco takového právo, tak řeší se to na Slovensku a bude se Matej Drlička proti odvolání bránit?
Nedá se proti tomu právně bránit, protože zákon je napsaný tak, že ministr kultury toto může udělat. Otázka je, jakou tu vlastně máme politickou kulturu. Za mě to neznamená, že všechno, co není v zákoně explicitně napsané, je možné, ale měli bychom mít nastavené vyšší standardy. Jestli někdo dosahuje fantastických výsledků a instituce pod jeho vedením vzkvétá, tak nemůže být jediným důvodem odvolání to, že má jiný světonázor než ministryně kultury. 

Když druhý den ministryně kultury odvolala ředitelku Národní galerie, Alexandru Kusou, tak v jejím případě zdůvodnila, proč tak činí?
Zdůvodnila, ale hodně jejích argumentů bylo vykonstruovaných.

Máme za sebou totiž obrovskou rekonstrukci budovy Slovenské národní galerie, která je navržená známým slovenským architektem Vladimírem Dedečkem, a je to úžasný počin. Alexandra Kusá má na starosti celou tuto rekonstrukci a stavebně ji realizovala firma jejího otce, která ale začala galerii rekonstruovat ještě v době, kdy Kusá nebyla ředitelka. Na ministerstvu říkají, že Kusá podepisovala objednávky se svým otcem, ale ona přišla do procesu, kdy její otec už rekonstruoval galerii. Zaznívají tam absurdní argumenty ministryně kultury, že nevystavují dostatečně díla slovenských umělců, což také není pravda, a nejabsurdnější argument byl, že na budově galerie nevlaje slovenská vlajka. Přibližně na této úrovni je tato diskuze. 

Zmiňovala jste, že to je skoro jak v 90. letech, Matej Drlička mluvil o tom, že se na Slovensko vrátila 70. léta. Skutečně teď lidé z oblasti kultury mají obavy, že se znovu normalizuje? 
Neřekl to jen Matej Drlička, dokonce to už říkal i Marek Maďarič, který je bývalý ministr kultury a stratég strany Směr, jenž po vraždě Jána Kuciaka ze Směru odešel. Prohlásil, že současné ministerstvo kultury má fundamentální problém se vším, co je kvalitní, sebevědomé a umělecky samostatné, a že poslední dny ukazují, že jde o širší společenský zápas, byť je zatím úzce personifikovaný. Není to tedy jen Matej Drlička, ale i mnozí komentátoři a disidenti říkají, že to připomíná normalizaci. Já jsem ji nezažila, ale kdybych si normalizaci nějak měla představit, tak si ji představím takto. 

Taky jsem to neslyšel jenom z úst Mateje Drličky, ale v červnu i od Martina M. Šimečky, novináře, který je otcem šéfa Progresivního Slovenska, Michala Šimečky. Když Martin M. Šimečka dostával cenu Františka Kriegla od Nadace Charty 77, tak mluvil o tom, že situace na Slovensku připomíná československou normalizaci. Říkal taky, že novináři hrají roli disidentů. V té souvislosti bych se vás chtěl zeptat na dění v STVR, protože ministryně kultury má za sebou úspěšné zestátnění veřejnoprávních médií a uvnitř nově vzniklé STVR už se ozývají hlasy, že tam dochází k cenzuře. 
Máme už první zprávy o konkrétních reportážích, které měly být o ministrovi životního prostředí, taktéž z SNS, které v STVR zastavili. Přiznám se, že jako někomu, kdo dlouhé roky pracoval v RTVS, ještě stále nejde do úst ta nová zkratka. Kromě jiného měli dělat také rozhovor s Matějem Drličkou, odvolaným ředitelem Slovenského národního divadla, a to se nakonec nestalo, byl tam jen zástupce ministerstva a podobně. Ty snahy jsou úplně jasné, ale nikoho to nepřekvapuje, protože s tímto cílem STVR zakládali. 

Není to ale jen o STVR. Tlak na média je u nás obrovský, i na ta soukromá. Vidíme obrovské útoky na konkrétní novináře ze svobodných médií, máme ministry, kteří mají týmy lidí, kteří si na tiskovkách natáčejí novináře, zastrašují je. Kromě jiného vidíme i obrovské persekuce policistů a prokurátorů, kteří stíhali nejvyšší špičky korupce, jež sahaly ke straně Směr. Teď jsme zažili i to, že po některých obviněních, která přišla vůči těmto policistům, jejich kolegové napsali dopis na jejich podporu. Všichni ti, kteří jsou pod dopisem podepsaní, byli přeřazeni na nižší stupně policie. Tresty kohokoliv, kdo se ozve, to už jsou skutečně persekuce a začíná to připomínat normalizaci.

Změny v srdci policie

Pojďme k dalším velkým změnám – končí NAKA, tedy Národní kriminální agentura. Abych to přiblížil českému posluchači, jde o elitní policejní útvar, který vznikl v minulosti spojením úřadů vyšetřujících korupci a organizovaný zločin. Kdy poslední elitní policista v NAKA zavře a proč?
Má to být ke konci srpna, takže od 1. září už NAKA nemá existovat. Ptáte se proč a to já nevím. Doteď jsme neslyšeli žádné normální vysvětlení. 

Nikdo to nevysvětlil?
Ne. Jediné, co zaznělo od ministra, je, že máme málo policistů na ulicích a on je tam chce vrátit. To logicky nedává žádný smysl. Na Slovensku máme dost vysoký počet policistů na hlavu a zároveň přece nemůžeme saturovat to, že nám někde chybí pochůzkáři, tím, že rozpustíme nejelitnější policisty, kteří vyšetřují těžkou korupci, a pošleme je do ulic. Tam je 700 policistů a všichni mají být přeřazeni na nový Úřad boje proti organizované kriminalitě. Nikdo zatím neví, co to přesně znamená. Pro ilustraci můžu říct, že moje zkušenosti s policií jsou různé, ale vždy, když jsem byla vypovídat na NAKA, tak tamní policisté byli vždy velmi zorientovaní, vysoce profesionální. Moje zkušenost s nimi versus s normální policií byla propastná. NAKA v posledních letech zaznamenávala velké úspěchy ve stíhání opravdu vysokých korupčních kauz a zdá se, že to je jediný důvod, proč chtějí rozpustit právě tento útvar. 

Případy, které vyšetřovala NAKA, pak řešil Úřad speciální prokuratury, který od letoška už neexistuje. Když to zjednoduším a dovedu ad absurdum, tak nemůže být důvodem konce NAKA i to, že už nebude, kdo by jejich případy vyšetřoval?
To si nemyslím, protože stále je řada slušných prokurátorů a i speciální prokurátoři přešli pod generální prokuraturu a dozorují některé případy. I z toho, co v praxi říkají, byla speciální prokuratura velmi důležitá ve stíhání vysoké korupce, ale tu mravenčí práci odvádějí právě policisté z NAKA. Byla to skládačka, která ještě stále byla funkční a kde se stále mohly vyšetřovat závažné případy korupce, ovládnutí státu a podobně. Dalo by se to vyšetřovat i bez speciální prokuratury, ale zřejmě to někteří členové vlády nechtějí. 

Pochopil jsem správně, že když skončí NAKA, tak vznikne nějaký úřad, do kterého ti elitní policisté přejdou? Vznikne nějaká náhrada agentury NAKA? 
Má to být něco jako úřad proti korupci, to už jsme kdysi měli a jmenovalo se to zkratkou ÚBOK. Ale tento úřad nikdy nevyšetřoval tu nejvyšší korupci. Budeme se tedy dívat na to, že korupční případy, které dostane policie na stůl, budou vyšetřovat na okresech a krajích. Teorie, kvůli které se vůbec založila NAKA, říká, že při těch největších kauzách mají řadoví policisté mnohem větší strach než elitní jednotky, současně Slovensko je velmi mála země, je tam mnoho regionálních vazeb na krajích a okresech, což se má agenturou NAKA celé zpřetrhat. To teď skončí. 

Kdo bude tedy dál vyšetřovat organizovaný zločin? I ten byl totiž v gesci elitních policistů z NAKA.
Nevíme. To je jednoduchá odpověď, nevíme. 

Tak trochu s tím souvisí, že ministr spravedlnosti Boris Susko ze Směru se zasadil o propuštění bývalého šéfa Úřadu speciální prokuratury Dušana Kováčika. Ten byl ve vězení dva roky za korupci, dostal ale osmiletý trest, to znamená, že si odseděl jenom čtvrtinu. Vyvolalo to dost velké pozdvižení. Vysvětlíte mi, proč? 
Dušan Kováčik byl hlavou speciální prokuratury téměř sedmnáct let. Za celou tu dobu nepodal ani jednu obžalobu, což je absolutně nevídané. Za jeho vedení se vícero politických kauz zametalo pod koberec. Abychom byli féroví, nebyly to jen kauzy Směru, ale i financování SDKÚ Mikuláše Dzurindy, také financování Směru, kauza Gorila, což byla také kauza Dzurindovy vlády. Tolik na dokreslení toho, kdo je Dušan Kováčik. 

Po vraždě Jána Kuciaka se ukázalo, že více lidí začalo vypovídat o tom, že Dušan Kováčik, i když má v popisu práce coby speciální prokurátor stíhat mafii, tak od ní bral úplatky, 50 tisíc eur, a asistoval mafiánské skupině. Nevypovídají tak jen takzvaní kajícníci, kteří také páchali trestnou činnost, ale říkala to i jeho kolegyně, které dával tyto pokyny na lístečcích a ona o tom sepsala záznam, takže jsou to normální důkazy. Celý soud proběhl, Dušan Kováčik se odvolal, odvolací soud potvrdil verdikt, takže můžeme říct, že Dušan Kováčik je odsouzený zločinec a korupčník. Proč by chtěl ministr spravedlnosti někoho takového pustit na svobodu, je otázka na pana Suska. To, co já teď čtu od všech komentátorů, je, že Dušan Kováčik ví příliš mnoho, zatím nezačal mluvit a že se o něj strana Směr tímto způsobem, řekněme postarala. To je ta verze, která teď zaznívá od komentátorů. 

Nezasáhl tím ale Boris Susko ze své pozice ministra spravedlnosti do rozhodnutí soudu? Vím, že například premiér a šéf Směru Robert Fico to obhajuje a říká, že je v pravomoci ministra něco takového udělat, ale shodují se na tom všichni?
Ministr tuto pravomoc skutečně má, ale žádný z ministrů ji tímto způsobem nevyužíval. Technicky je to přerušení trestu, takže teď to jde na stůl Nejvyššího soudu, který o mimořádném dovolení ministra spravedlnosti rozhodne. Může to trvat půl roku, rok i dva, takže mu koupili nějaký čas na svobodě. Vidíme ale, že s celým tímto příběhem už měsíce zastrašují soudce Nejvyššího soudu. Na nejvýraznějšího trestního soudce Nejvyššího soudu Juraja Klimenta a celý jeho senát už podali disciplinární stíhaní, pořád o tom dělají tiskové konference i s obviněnými a obžalovanými, kteří jsou v okolí premiéra Roberta Fica a o kterých konkrétně i tento senát rozhodoval. To celé vykresluje, že nejenže pustili Dušana Kováčíka dočasně na svobodu, ale souběžně s tím utočí na nezávislé soudy. Přemýšlela jsem, k čemu to pro českého posluchače přirovnat, protože to může být už velmi komplikované. Možná bych to přirovnala k Lence Bradáčové a Davidu Rathovi. Představte si, že by teď Lenku Bradáčovou začali stíhat, obvinili ji a hrozilo by jí desetileté vězení, zatímco Davida Ratha by ministr spravedlnosti z jeho spřízněné strany přes rozsudek nezávislého soudu pustil po roce nebo dvou na svobodu a Rath by ještě po propuštění dával rozhovory, že Bradáčová má jít do vazby a ji i policisty, kteří na jeho případě pracovali, je potřeba stíhat jako zločineckou skupinu. To je situace, ve které se nacházíme. 

Zlomová doba

Co všechny tyto události z letošního léta, o kterých jsme mluvili, podle vás vypovídají o nynějším Slovensku?
Vypovídají o Slovensku to, že žijeme ve zlomové době, ve které se zřejmě bude v nejbližších měsících rozhodovat, jakou cestu si Slovensko vybere. Pro české, ale i slovenské posluchače, kterých máte také hodně, bych ráda řekla, že politici dělají to, co jim občané umožňují. Bude velmi záležet na tom, jak se k tomu postaví občané a jak budou citliví a zorientovaní v jednotlivých kauzách. To, na co se strana Směr i Robert Fico do velké míry spoléhají, totiž je, že to začíná být tak komplikované a unavující a je toho tolik, že lidé vypínají zprávy, říkají, že všichni jsou stejní a podobně, přestávají sledovat detaily. Budoucnost Slovenska bude velmi záviset na tom, jak to ustojí instituce, odvážní jednotlivci na ministerstvech a úřadech, ale i občané a co si ještě nechají líbit. 

Občané se za opozičními stranami vydají 13. srpna na protivládní demonstraci. Bude to podle vás opakování toho, co jsme zažili na jaře a co se přerušilo po atentátu na Roberta Fica? Cítíte nějaké větší vzedmutí ve společnosti proti těm nynějším krokům vlády? 
Vůbec to neumím odhadnout, protože je léto, mnoho lidí je na dovolených, takže neodhadnu, kolik lidí na ty protesty přijde. Jsem opravdu zvědavá, kolik lidí dorazí a jak jsou citliví na kauzy současné vlády, vůči tomu, že Kováčik je na svobodě. Podle mě už rozumí i voliči Směru, nevěřím, že ne. Navíc lidem se začíná žít těžko. Čeká nás zásadní konsolidace veřejných financí, která určitě zasáhne každého Slováka, a Slovensko je jedno z nejhorších právě v ekonomických ukazatelích, což lidé nejvíc cítí. Spolu s Maďarskem vyděláváme nejméně ze zemí V4, Česko nás výrazně předběhlo a zároveň platíme za potraviny více než průměrný Evropan. Eurostat zveřejnil data čistých příjmů za minulý rok a bezdětný Slovák v průměru vydělává ročně 12 700 EUR. Když to mám porovnat s Českou republikou, tak běžný Čech vydělá o 5 000 EUR ročně více. To všechno už občané cítí ve svých peněženkách i v agresi, která jde od vládních představitelů, v atmosféře, která je v zemi. Bohužel jsme viděli, že Viktor Orbán to v Maďarsku přesto dokázal. Je to velká zkouška institucí a odvahy a já chci věřit, že to zvládneme, ale na lehkou váhu to rozhodně neberu. 

Jak se do toho v této situaci vkládá premiér Robert Fico? Podle všeho se uzdravil nebo je na nejlepší cestě ke zotavení, byl už na jednání vlády, vystoupil veřejně před lidmi a naposled jsem ho viděl na Facebooku ve videu, kdy mluvil o případu kolem Kováčika, že jde o zmanipulovaný monstrproces a tak dále.

Přijde mi, že ve všech vystoupeních, které teď má, je Fico velmi útočný, dává za vinu spoustu věcí opozici, liberálním médiím, liberální části společnosti a tak dále. Nejvíc mě zaujalo, že očekává, že se na chystané úterní demonstraci objeví nějaký aktivista a posilněn tím, co uslyší, půjde domů čistit zbraně. Očekává Fico, že může dojít k nějakému dalšímu atentátu na někoho z vlády? 
Říká to už delší dobu, od atentátu něco podobného opakuje. Vlastně nevím, jak se má Robert Fico, protože zvolil strategii, že nedělá tiskové konference. Od atentátu se ho nemůžeme na nic zeptat. Když někde vystoupí, tak po svém vystoupení hned odchází. Většinou vidíme jen videa, která jste popsal. V podstatě už komunikuje bez jakýchkoliv kritických otázek jen přes svá videa. To, co je po atentátu patrné, o čem jsme diskutovali a o čem jste ve Vinohradské 12 hovořili, je, že bude velmi záležet na tom, v jaké náladě se Robert Fico vrátí. Vypadá to, že se vrátil v pomstychtivé, velmi bojovné náladě a rozhodl se rozpoutat válku proti polovině země. To podle mě nikdy nemůže skončit dobře. Chci věřit, že žádná druhá tragédie se už nestane, ale to, co zažíváme teď na Slovensku, je opravdu cítit už běžně na ulicích. I po mně začínají lidé více pokřikovat, když jdu po ulici. Jestli to budeme dál roztáčet, tak vůbec nevylučuji, že někdo bude doma čistit zbraně. Nevím, jestli to bude někdo, kdo půjde na opoziční demonstraci, může to být úplně kdokoliv, ale za tuto atmosféru jsou v první řadě zodpovědní politici a také Robert Fico.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: STVR, video.sme.sk, sme.sk, Markíza, TA3, youtubový kanál Startitup a facebookový profil Roberta Fica.