Slovensko chce dostat dřevěné kostelíky na seznam UNESCO
Malé dřevěné kostelíky stojí především na východě země poblíž ukrajinské a polské hranice v rusínských vesnicích, kam zapustilo kořeny pravoslaví. Pocházejí ze 16. až 18. století, ale většinou už bohoslužbám neslouží. Například v obci Ruský potok udělal místní pop v kostelíku skladiště nářadí a bohoslužby vede v moderním chrámu opodál.
Ve stínu čtyř mohutných lip odpočívají lidé, kteří přišli na pravidelnou bohoslužbu do kostela v Hronseku u Zvolena. Vejde se do něj jedenáct set věřící a je postavený bez jediného hřebíku. Za raritu vděčí zdejší evangelíci politickým poměrům v 17. století. "Náboženská svoboda měla v silně katolickém mocnářství svoje meze a tak císař povolil evangelický kostel pouze za velmi tvrdých podmínek", říká Julie Kolárová. "Nesměli používat hřebíky a kupříkladu zvonice stojí mimo kostel." Paní Kolárová zdědila klíče od kostela po svém otci, který tam zvonil 54 let a teď provádí turisty.
Bez jediného hřebíku je i kostel, který stojí v Hradci Králové. Původně pochází z východoslovenské obce Habura. Ovšem po první světové válce si ho vyhlídli hradečtí konšelé, aby uctili památku padlých legionářů. Koupili ho v roce 1935 za dvanáct tisíc korun, rozebrali do posledního prkna, převezli šest set kilometrů na západ a zase složili. Starosta obce usiloval v minulých letech o jeho vrácení.
Celkem na území Slovenska stálo kolem tří set dřevěných chrámů, dochovalo se jich ale jen asi padesát. Nejstarší z nich je římskokatolický kostel v Hervartove nedaleko Bardějova, jehož původ se datuje do roku 1500 a je zároveň národní kulturní památkou.
Od zapsání kostelíků do seznamu UNESCO si slovenská samospráva slibuje víc turistů a tedy i víc peněz na záchranu památek. Stát jim totiž finančně téměř nepomáhá.