Snaží se ‚jenom Evropa‘? Premianty Pařížské dohody o klimatu jsou země jako Nepál či Etiopie
Celkově svět stále není na cestě k omezení emisí skleníkových plynů tak, aby udržel průměrné globální oteplení pod dvěma stupni Celsia oproti době před průmyslovou revolucí. To je cíl Pařížské dohody. Ovšem rozdíly mezi přístupy jednotlivých zemí jsou obrovské. Databáze Climate Action Tracker, která sleduje zaváděná opatření, plány zemí do budoucna a bere v úvahu i jejich podíl na dosavadním oteplování, rozdělila země světa do pěti kategorií.
V té nejhorší jsou třeba Spojené státy, Rusko nebo Saúdská Arábie – jejich plnění Pařížské dohody je kriticky nedostatečné. O něco lépe je na tom Čína, ta patří do kategorie „vysoce nedostatečné plnění Dohody“. Evropská unie jako celek je v prostřední skupině zemí či regionů. Pařížskou dohodu plní nedostatečně, i když třeba severské země patří samy o sobě ke světovým lídrům.
4:56
Těžba draslíku v Amazonii ohrožuje les a rozděluje domorodce. ‚Komunita bojem trpí,‘ míní náčelník
Číst článek
V nejlepší kategorii není žádná země světa, podmínky Pařížské dohody podle metodiky Climate Action Tracker vzorně neplní nikdo. Nejlépe na tom je hrstka států ve druhé z pěti kategorií – spadají sem země jako Chile, Kostarika, Maroko, Nepál, Etiopie nebo Nigérie, z Evropy mimo EU je to Norsko. Tamní opatření a plány jsou skoro v souladu s Pařížskou dohodou.
Dva přístupy zemí
„I v mnoha rozvojových zemích je teď dominantním trendem sázka na čistou energetiku, protože je to levnější a čím dál snadnější. Jde o země v Africe, v Asii nebo v Latinské Americe. Před deseti lety to tak nebylo, ale Pařížská dohoda to hodně postrčila tímto směrem a je naprosto ohromující, co se v tomto směru děje třeba v Etiopii,“ myslí si Laurence Tubianová, francouzská ekonomka a diplomatka, jedna z hlavních strůjkyň Pařížské dohody. Tu víc než 190 zemí světa odsouhlasilo v prosinci 2015.
Podle Tubianové tato mezinárodní smlouva leccos dokázala, ale přišla příliš pozdě, stejně jako hospodářská transformace, kterou pomohla nastartovat:
„Máme teď ve světě dva protichůdné přístupy. Dobře je to vidět na dvou největších ekonomikách. Spojené státy se vracejí zpátky k fosilním palivům jako v 19. století, a Čína se vydala opačným směrem a rozvíjí stále levnější čisté technologie. Ale děje se to leckde.“
4:36
‚Tím, že ničíme lesy, ničíme i léky.‘ Domorodí obyvatelé Amazonie volají po propojení tradic a vědy
Číst článek
Tubianová poukazuje i na to, že dokonce Saúdská Arábie, i když dál chce vyvážet svoji ropu, tak doma buduje solární, větrnou i geotermální energetiku.
„Je jim jasné, že zájem o ropu opadne. A i když v Evropě teď o tom vedeme intenzivní debaty, bylo by naivní trend rozvoje čistých technologií nevidět. Obrovský potenciál je i v zemích jako Polsko nebo Česko, ať už jde o obnovitelné zdroje nebo jádro, pokud se někdo chce vydat tímto směrem. Jde i o naši energetickou soběstačnost a bezpečnost. My té ropy v Evropě moc nemáme. Vím, že někteří lidé se stále ohlížejí zpátky, ale sázka na fosilní paliva ekonomicky prohraje, o tom jsem bytostně přesvědčená,“ tvrdí Tubianová.
Ze zemí, které považuje za inspirativní, zmiňuje ještě Nigérii. „Byla jsem naprosto fascinovaná, jak se coby vývozce ropy a země, která není v Africe nejbohatší, rozhodla, že se postupně naprosto zbaví své závislosti na ropě.“
Přístup této země, kde je uhlíková stopa na jednoho obyvatele asi patnáctkrát nižší než v Česku, popisuje pro Radiožurnál Rachel Wuese Tyonová, nigerijská delegátka na letošní klimatické konferenci OSN, která se angažuje v lokální politice i neziskovém sektoru:
„Světu i Africe na ochraně klimatu záleží. Záleží nám na snižování emisí skleníkových plynů, protože dopady změny klimatu jsou u nás v Nigérii vidět všude. Je to bezpečnostní krize – vysychání řek v Sahelu, migrace pastevců, krize farmářů.“
Transformovat, ale spravedlivě
Wuese Tyonová připomíná, že nejvíc uhlíkových emisí vypustily vyspělé země. „My jsme ti, na koho to nejvíc dopadá, i když emisí vypouštíme minimum. Snažíme se tedy řešit důsledky, ale i snižovat emise – rozvíjíme solární, vodní i větrnou energetiku a zbavujeme se fosilních paliv.“
‚Řeknu jim, že nevnímají realitu.‘ Francouzský velvyslanec vyhlíží klimapopírače v nové české vládě
Číst článek
Nigérie má na rozdíl třeba od Česka klimatický zákon a plánuje v něm zavedení uhlíkové daně. Ke klimatické neutralitě se zavázala mezi lety 2050 až 2070. A to přesto, že tamní ekonomika je na ropě a plynu do velké míry závislá a třeba výkyvy cen benzínu znamenají pro řadu chudých rodin zásadní problém.
„Ano, naše ekonomika je na fosilních palivech založená, ale máme potenciál i v jiných sektorech, které mohou vzkvétat, a právě proto máme tak ambiciózní klimatický plán. Ta transformace se ale nestane přes noc. Musíme postupovat spravedlivě vůči lidem, kteří mají na dostupných fosilních palivech založené své živobytí. Ale máme sílu a kapacitu naše hospodářství proměnit. A je tu politická vůle – chce to prezident i parlament a naše plány vznikaly i ve spolupráci s regiony, na všech vládních úrovních,“ popisuje Nigerijka.
Z dalších zmíněných zemí, které jsou na tom podle databáze Climate Action Tracker s plněním Pařížské dohody lépe než Evropská unie, vyrábí třeba Kostarika už skoro sto procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Etiopie mimo jiné zakázala dovážet ze zahraničí auta na benzín a naftu.
Ani tyto země, natož svět jako celek, ovšem nepodnikají kroky a nemají zatím ani konkrétní plány k tomu, aby udržely oteplení aspoň pod dvěma stupni Celsia oproti době před průmyslovou revolucí.
Více si můžete poslechnout v pořadu Zaostřeno o tom, jestli Pařížská dohoda za prvních deset let selhala, nebo uspěla.
