Stoupá počet států, které používají nášlapné miny. Stejně tak i obětí
Mezinárodní organizace proti pozemním minám varuje před návratem této nebezpečné zbraně. Ze zveřejněné pravidelné zprávy vyplývá, že stoupl počet států, které nášlapné miny používají i počet jejich obětí.
Nášlapné miny se v současné době používají ještě v Izraeli a Libyi. Letos k nim přibyla i Barma. Tyto státy nejsou signatáři dohody a tak mezinárodní právo neporušují. I tak ale čelí velké kritice. Kromě toho nášlapné miny používají i některé ozbrojené skupiny - například v Afghánistánu, Pákistánu nebo Kolumbii.
Miny se stále vyrábějí ve 12, z asi 30 zemí, které dohodu nepodepsaly. Patří mezi ně například Spojené státy, Rusko, Čína, Severní i Jižní Korea, ale také Írán, Indie, Pákistán nebo Kuba.
O zprávě Mezinárodní organizace proti pozemním minám mluvil v Odpoledním Radiožurnálu Ondřej Bouda
„Valná většina těch zemí, kde se miny vyrábějí a které nepřistoupily k dohodě, se snaží argumentovat, že je má pouze pro vlastní potřebu, že nemohou jiným způsobem, který by byl tak ekonomický, zajistit ochranu dlouhých hranic - to je příklad Finska nebo Jižní Koreje a deklarovaný prodej je v posledních letech omezený,“ říká bezpečnostní analytik Radek Khol.
Za loňský rok se podařilo odminovat rekordních 200 kilometrů čtverečních. A nejde jen o země jako je Afghánistán a Irák. Ale také Chorvatsko, které stále ještě není vyčištěné po občanské válce v Jugoslávii. Přes rekordní vyčištěné území ale spolupráce řady zemí s mezinárodní organizací klesá.
Pravidelnou výroční zprávu odevzdala jen polovina signatářů. A také stále častěji žádají prodloužení lhůt na splnění svých závazků, tedy likvidaci arzenálu a odminovávání. Na druhou stranu se po letech chce k dohodě připojit i Polsko a Finsko, což organizace hodnotí jako velký úspěch.
Miny v zemi vydrží mnoho let. Na jejich rozmístění se často zapomene nebo se o něm neví a tak i dlouho po konci konfliktu zabíjí a především mrzačí nevinné oběti.
Hosty Světa o třetí byli bezpečnostní analytik Radek Khol a podplukovník Petr Laštůvka, specialista oddělení ženijního vojska Generálního štábu ČR
Za poslední rok šlo o 4.200 obětí, což znamená asi 5procentní nárůst. Velkým problémem je i péče o oběti min, které si následky nesou celý život. Miny jsou totiž konstruovány tak, aby způsobily třeba amputaci nohy. O vážně zraněného vojáka se pak musí jeho jednotka starat a vyřadí se tak z boje víc lidí, než kdyby ho mina zabila.
Organizace identifikovala asi 80 států a území, kde je potřeba lépe vzdělávat obyvatelstvo o možném nebezpečí. Bohužel jde nejčastěji o místa jako je Somálsko, které řeší i spoustu jiných problémů a tak miny ustupují do pozadí.
Spousta minových polí byla v minulosti označena improvizovaným způsobem a nebyly předávány žádné nákresy nebo záznamy.
„V tomto případě musíte těžit z informací, které máte nebo jste schopni získat v daném území - od místních obyvatel, agentur nebo organizací,“ říká podplukovník Petr Laštůvka, specialista oddělení ženijního vojska Generálního štábu ČR.
Česká republika kdysi patřila mezi největší výrobce pozemních min. Celého arzenálu se ale dokázala zbavit už na začátku tisíciletí, mnohem rychleji, než po nás požadovala mezinárodní dohoda.
V dnešní době má armáda k dispozici asi 2,5 tisíce kusů, i když v 90. letech to bylo přes 300 tisíc. Současné se používají jen k výcviku vojáků, aby je uměli likvidovat. Žádné minové pole u nás není. I když na území bývalého Československa se prý dají miny objevit ještě v Dukelském průsmyku.
