Hlavou katolické církve se František stal v roce 2013, s jakou vizí se tehdy ujal nové role? Připomeňme, že předtím byl kardinálem.
Bylo to překvapivé jméno konkláve, protože už nebyl úplně nejmladší a nepatřil k favoritům volby. Svůj program představil ve své apoštolské exhortaci Evangelii gaudium (Radost evangelia). A dá se říct, když by se to hodně zjednodušilo, že jeho hlavním tématem bylo hlásání evangelia.

A to bylo to, čím se zejména zapsal do srdcí a myslí katolíků.
Myslím, že jeden z největších odkazů bude to, že nastartoval tzv. synodální proces. Katolická církev svým způsobem stále působí trošku jako hierarchie, kde proudí moudro a myšlenky shora dolů. Nastartoval proces, že je potřeba se ptát, že tam musí být - mají-li církevní představitelé něco rozhodovat, k něčemu se vyjadřovat - nejprve proces naslouchání, že se mají věřící zapojit, že má jejich hlas být slyšen.

A dalším, dá se říct, momentem - ale tím navázal na svého předchůdce Benedikta XVI. - je nulová tolerance vůči sexuálnímu zneužívání.

František byl prvním papežem původem z Ameriky a také prvním jezuitou. Projevilo se to nějak ve výkonu, jestli to tak můžeme říct, jeho mandátu?
Ano. Myslím, že právě podpora jezuitského řádu se projevila například v tom, že papež František už z doby před tím, než byl zvolen, měl trošku problém v komunikaci s novináři. Nebyl rád středem pozornosti, čemuž se ale úplně v roli papeže potom nedá vyhnout.

Bylo vidět, že i jeho začátky byly trošku rozpačité, ale potom v září roku 2013, když byl zvolen, tak vyšel velký rozhovor, který zorganizovali právě jezuité. Vyšel v několika periodicích všude možně po světě. A to myslím, že trošku rozproudilo i jeho komunikaci s novináři, že se jeho poselství dostalo do světa.

Navíc při všech jeho apoštolských cestách, které konal, se vždycky setkával s představiteli jezuitského řádu a vedl s nimi docela, řekl bych, otevřené rozhovory, naslouchal jim, mluvil o svých plánech. Takže myslím, že ta podpora, které se mu dostalo od jezuitského řádu, byla v tomhle pohledu docela důležitá.

Setkávání s lidmi

Když v neděli při poselství Urbi et Orbi pozdravil věřící, co jste si říkal?
Přiznám se, že jsem to poselství neslyšel. Ale je pravdou, že zpráva o jeho úmrtí je poměrně překvapivá, protože se zdálo, že jeho zdravotní stav se lepší a byla tam vidět velká snaha.

Do poslední chvíle se nevědělo, jestli papež František vystoupí a jestli nějakým způsobem osloví věřící. Je vidět jeho velká snaha komunikovat s věřícími, měl to rád, rád se setkával s lidmi, rád byl s nimi v kontaktu.

Myslím, že to pro něj bylo velmi těžké, když byl izolován jak v nemocnici, tak potom, když bylo řečeno, že se tomuto má dva měsíce vzdalovat, aby se nenakazil nějakou nemocí.

Když jsem zaznamenal zprávu, že vystoupil, tak jsem si říkal, že neodolal téhle možnosti promluvit k věřícím.

Na situaci úmrtí papeže se předem pamatuje, je pevný scénář. Co teď bude následovat?
Úmrtím papeže se přerušuje veškerý výkon rozhodnutí v katolické církvi. Rozhodovací pravomoc, respektive udržovací pravomoc, přebírá nyní kardinálské kolegium, především děkan kardinálského kolegia.

Budou se chystat devítidenní smuteční obřady. Potom bude připravován pohřeb papeže. A v rozmezí 15 až 20 dnů po úmrtí papeže se musí začít konkláve, tedy že se kardinálové, kteří mají právo volit papeže a kterým ještě nebylo 80 let, sjedou do Vatikánu, budou zasedat a budou vybírat nového papeže.

Jan Pokorný, nel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít