Terorista Šakal jde v Paříži znovu před soud
Ve Francii dnes začne soudní proces, který na sebe poutá velkou pozornost sdělovacích prostředků. Před soud jde snad nejznámější světový terorista Iljič Ramirez Sanchez, kterého zná celý svět spíše pod přezdívkou Carlos a nebo - díky knize Fredericka Forsytha - Šakal.
Nejznámější světový terorista se narodil ve Venezuele a celý svůj život spojil s bojem za osvobození Palestiny. Sám připouští, že má na svědomí smrt více jak patnácti set osob.
Zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii Jan Šmíd informuje o dnešním procesu s Iljičem Ramirezem Sanchezem aka Šakalem nebo Carlosem
Svých činů, které mu byly dokázány a které i sám oficiálně přiznává, nelituje. Konstatuje, že civilních obětí jeho teroristických útoků je pouze 10%, tedy méně než 200 lidí. A to mu podle slov zahraničně politického komentátora Českého rozhlasu Milana Slezáka za to stálo.
Ve Francii si odpykává doživotní trest za vraždu dvou členů francouzských tajných služeb a jejich libanonského informátora z roku 1975.
Ve dnešním procesu se bude objasňovat zejména jeho aktivita na francouzském území. Šakal se bude před soudem zodpovídat ze čtyř bombových útoků na území Francie v letech 1982 až 1983, které si vyžádaly 11 obětí a stovky zraněných. Jedná se zejména o případ výbuchu ve vlaku TGV z Paříže do Toulouse, či bombobových útoků v Paříži či Marseille.
Carlos se od těchto útoků ale distancuje. Jako viníky označuje izraelskou tajnou službu Mossad.
Jako svědci budou dnes vypovídat i jeho bývalí komplicové – například i jeho snoubenka, kterou francouzský stát věznil. U soudu je i jeho žena Isabell Coutant-Peyerová.
K procesu dochází až dnes, protože jen vyšetřování okolností pařížských útoků si vyžádalo 25 let. Příbuzní obětí čekají na objasnění toho, co se v době útoků stalo a zda skutečně Šakal neboli Carlos za těmi útoky stál.
Proces by měl trvat do 16. prosince. Ve Francii neexistuje trest smrti, proto pokud bude Carlos usvědčen, dostane další doživotní trest.
25 let teoristických akcí pro Palestinu
Iljiči Ramirezovi Sanchezovi zvanému Šakal se přezdívá také venezuelský Usáma bin Ládin minulého století. Stal se nejhledanějším teroristou světa poté, co v prosinci roku 1975 zorganizoval únos šedesáti lidí včetně ministrů, z vídeňského summitu Organizace zemí vyvážejících ropu.
Tehdy se Carlosovi podařilo dopravit zajatce do Alžírska, kde je propustil. Odnesl si výkupné ve výši 50 milionů dolarů. Při akci zemřeli tři členové ochranky. Podle Carlose tento únos podnítil tehdejší libyjský vůdce Muammar Kaddáfí.
Carlos se touto akcí snažil také získat prostor v médiích pro palestinské hnutí, sám byl od roku 1970 (tedy svých dvaceti let) členem Lidové fronty pro osvobození Palestiny, kde právě získal krycí jméno Carlos.
Podařený únos pro Carlose znamenal začátek pochybné kariéry, během které řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko, které si údajně vyžádaly životy nejméně 83 lidí. Údajně stojí i za tragickým masakrem izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově.
Spolupracoval nejen z palestinskými skupinami, ale také levicovými radikály, jako byla německá RAF. K jeho úspěchům prý napomohla i sovětská KGB. Ačkoli měl Carlos zkraje její podporu, na konci svého pobytu na svobodě přerostl východním komunistickým státům přes hlavu, a tak musel změnit působiště. O tom svědčí o fakt, že dopaden byl v Súdánu.
Zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák se zamýšlí nad osobností
Zatčen byl v roce 1994 v Sudanském Chartúmu, kde ho během banální chirurgické operace zatkli francouzští agenti. Na útěku strávil plných 25 let.
Dopadení Carlose francouzskou tajnou službou v Súdánu také napomohl fakt, že v osmdesátých letech vedl Carlos proti francouzskému státu soukromou válku. Francie mu totiž uvěznila jak jeho snoubenku a spolubojovnici, tak jeho kolegu.
Čtyři útoky ve Francii jsou tedy interpretovány jako nátlak na francouzskou vládu, aby jeho vězněné spolubojovníky propustila.
Přezdívku Šakal mu dal západoevropský tisk poté, co v jeho bytě, když se prohledával jeho majetek, našli knižní thriller Fredericka Forsytha s názvem Šakal.
Statut „úspěšného teroristy“ podporuje fakt, že pan Ramiréz je podle zahraničně politického komentátora Českého rozhlasu Milana Slezáka prokazatelně velmi inteligentní. Sám Carlos pak zmiňuje, že velkou roli v jeho postupu hrál bojový duch, kterého si podle vlastních slov dokázal udržet i po 17 letech vězení ve Francii.
Nezanedbatelnou výbavou byly také marxistické ideály, které získal již v rodině bohatého právníka, a tak jeho snaha změnit svět k lepšímu ho přivedla k násilné kampani. Vzniká tak paradox, kdy se Carlos hlásí k marxisticko-leninskému odkazu, ačkoli Marx s Leninem terorismus odmítali.
