Tisk: Debata o dopingu s koncem her zdaleka nekončí
Olympijský doping. Proč je dobré mít Václava Havla. Holokaust a gulagy. To jsou témata pondělního výběru ze zahraničního tisku.
Zdá se, že debata o dopingu s koncem zimních olympijských her zdaleka nekončí, píše ve svém dnešním vydání rakouský deník Der Standard. Dokonce i těm nejuvědomělejším ochráncům přírody je jasné, že ani sama příroda není tak úplně přirozená. S pojmem "přirozenost" se ale moc daleko nedostaneme.
Seznam zakázaných látek je poslední bezmocnou grimasou postmoderního věku. Aby tráva byla zelená a sníh bílý. A hlavně aby se jména sponzorů dobře vyjímala na trikotech čistých sportovců. Co všechno mají sportovci zakázané, nás uvádí do absurdity toho, co si kdysi vybojovali sami občané. Podvádění ve sportu je trestněprávním deliktem, šklebí se stát ve funkci dohlížitele.
Proč vlastně během veřejného antidopingového pozdvižení v posledních dnech nikdo nepoložil otázku, proč se při policejním zátahu v ubytovacích prostorách rakouských biatlonistů našla antidepresiva? Biatlonový trenér Rakouska Walter Mayer zhruba před rokem v rozhovoru pro deník Der Standard v souvislosti s impulzy, které potřebuje vrcholový sportovec, řekl, že žádný člověk, který je opravdu šťastný, nikdy nezačne dělat vrcholový sport, uzavírá list.
Německé deníky jásají nad triumfem svých sportovců v medailovém hodnocení národů na turínské olympiádě. Připomínají, že Německo se vrátilo na medailový vrchol, který naposledy okupovalo na hrách v Naganu v roce 1998.
Zimní olympijské hry nakonec ovládly tradiční velmoci Německo, Spojené státy a Rusko, které doplnili výborní Rakušané, píše Frankfurter Allgemeine Zeitung. Brilantní dojem z výkonů rakouských sportovců, hlavně na svazích, ale zastínila známá aféra s "fachmanem" krevního dopingu Waltrem Mayerem, myslí si deník, který jinak stejně jako další německá média pěje ódy na biatlonistu Michaela Greise. Ten získal jako první německý sportovec na téže zimní olympiádě tři zlaté medaile.
Kromě úspěchů ale Frankfurter Allgemeine připomíná i chronické trápení mužské hokejové reprezentace nebo slabší vystoupení krasobruslařů. Výkony následovníků Katariny Wittové ale byly podle deníku ovlivněny skandálem kolem trenéra a někdejšího donašeče STASI Ingo Steuera, kterému byla nejprve zakázána a posléze soudem povolena účast v Turíně.
Deník Süddeutsche Zeitung uvádí, že Němci svých 29 medailí rozprostřeli do sedmi odvětví, a připomíná, že každý úspěch něco stojí. Německý lyžařský svaz tak třeba jen za ubytování běžců na lyžích přímo na tratích v Pragelatu dal víc než 200.000 eur.
Slovenský deník Sme píše, že to, co je Čechům třeba závidět, není životní úroveň, ale giganti ve společenském diskursu. Václav Havel minulý týden obhajoval svoji pověst pátého nejvlivnějšího světového intelektuála útokem na základy globálního kapitalismu.
Ve své přednášce vyzval mladé manažery, aby si přestali plést ekonomiku s účetnictvím a aby nad počitatelné zisky stavěli zisky nepočitatelné. Silně také apeloval na odpovědnost za krajinu, kterou mrzačí například průmyslové zóny. Brilantně napsanou obžalobu zakončil výsměchem Evropské unii, která si podle něj sama plive do tváře, když si dává takový cíl, jako je dohnat a předběhnout Spojené státy.
S takovými argumenty je samozřejmě možné a snad i nutné nesouhlasit. Polemizování je zdravé, ale podstatné je zde něco jiného. Z rivality mezi Klausem a Havlem dokáže česká politika vytěžit vyspělá témata, kterými se vzdaluje provinčnosti, a drží tak krok se světem. Zodpovědnost, a to dokonce i u manažerské elity, je agenda, která jednou dorazí i na Slovensko. Třeba za deset let. Až ukončíme diskuse o tom, co Mečiar řekl v které televizi, a proč je Gasparovič čestným předsedou, závěrem píše deník Sme.
Americký deník Boston Globe připomíná, že minulý týden silně poznamenaly dvě události. Obě skvěle ilustrují dilemata zemí, které se potýkají s děsivou minulostí. V Rakousku byl ke třem letům odnětí svobody odsouzen popírač holokaustu David Irving. Rusko si připomnělo padesáté výročí oficiálního odklonu od stalinismu, které začalo za vlády Nikity Chruščova.
Nicméně třicet až čtyřicet procent Rusů považuje odkaz Stalina za pozitivní. Připisují mu především zásluhy za to, že ze Sovětského svazu udělal světovou mocnost a že porazil hitlerovské Německo. Podle britského deníku Independent by v březnu mělo být v dnešním Volgogradě (dřívějším Stalingradě) otevřeno Stalinovo muzeum.
Když tuto ruskou ztrátu paměti o zločinech proti lidskosti páchaných státní mocí srovnáme s Německem nebo Rakouskem, je to jasné. Bohužel je smutné, že na komunistické zločiny se nezapomíná jenom na Východě, ale také na Západě.
Existují historikové, kteří i tyto zločiny minimalizují a popírají. Například profesor Thurston z univerzity v Ohiu, který zdaleka není tolik sledován jako třeba David Irving. Oživení Stalinova kultu v Rusku jenom ukazuje, jak nebezpečná taková amnézie může být. Popírání holokaustu a popírání gulagů by už konečně mělo být považováno za párové zlo, konstatuje Boston Globe.
