Při tanci spolu s dalšími hidžrami na uzavřené komunitní oslavě | Foto: Lukáš Houdek
Indické hidžry, nejstarší skupina transgender osob, čelí diskriminaci a násilí: česká ambasáda jim otvírá dveře
Ruka s dlouhými třpytivými nehty a blyštivými prsteny poklepává na okno auta stojícího v zácpě na křižovatce v indickém Novém Dillí. Mezi auty probíhají další podobně výrazně oblečené osoby. Jsou oděné v tradičních sarích (indických ženských šatech), mají dlouhé upravené vlasy a silný nános make-upu. Po řidičích chtějí drobné dary výměnou za požehnání. Po úspěšné transakci se přesouvají k dalšímu vozidlu.
Hidžry, které by v Česku pravděpodobně byly označené jako transgender osoby, mají v Indii historicky důležitou společenskou roli. Dnes jsou však jednou z nejvíce zranitelných skupin indické společnosti. Čelí diskriminaci a násilí.
Jedná se o nejstarší skupinu transgender osob na světě. Zmiňují se o nich hinduistické náboženské texty datované až 400 let před naším letopočtem. V indické společnosti jsou označované jako osoby třetího pohlaví. Nejsou ani mužem, ani ženou.
Jsou to lidé, kteří se narodili jako muži, ale touží po životě v ženském těle, nebo lidé, kteří se narodili jako intersexuálové (tedy s fyzickými, hormonálními, genetickými prvky, které nejsou ani zcela ženské ani zcela mužské). Hidžry spojuje ženské oblečení, komunitní soužití a touha po odstranění mužských genitálií.
Otevřené dveře ambasády
Hidžry se kromě rušných křižovatek objevují i na radostných událostech jako například otevření nového podniku, svatbě či oslavě narození dítěte. Většinou přijdou ve skupince šesti až deseti a odměnou za drobné služby poskytují požehnání, což je v pověrčivé indické společnosti spolehlivý způsob, jak si přivydělat.
Vítané jsou i na české ambasádě v Novém Dillí, která jim otevřela dveře v roce 2022. Velvyslanectví pořádá veřejné akce na podporu trans osob a LGBTQ osob.
„Translidé, mezi něž patří i skupina hidžer, patří nejen v Indii k jedné z nejzranitelnějších skupin obyvatelstva, která se setkává se systematickým a často i institucionálním násilím, předsudky a diskriminací,“ říká česká velvyslankyně v Indii Eliška Žigová.
„Jako velvyslankyně České republiky v Indii jsem moc ráda, že jsme vůbec jako první diplomatická mise v Dillí uspořádali veřejnou akci za přítomnosti zástupců hidžer komunity přímo na půdě velvyslanectví a mohli si v bezpečném prostoru bez předsudků vyslechnout jejich statečné příběhy,“ říká Žigová.
Reakce vlády
Indie od roku 2014 legálně uznává třetí gender. Ve snaze ochránit trans osoby umožňuje uvést třetí gender na identifikační kartičce, kterou vystavuje ministerstvo sociálních věcí. Tato kartička slouží jako doklad totožnosti.
„V posledních letech prošlo několik zákonů, které mimo jiné zbavily hidžry trestní odpovědnosti za sex s mužem. Indická vláda se dokonce zavázala jejich práva více chránit a jsou předepsány kvóty na státních pracovních místech,“ líčí český dokumentarista Lukáš Houdek, který životní příběhy indických hidžer sleduje už dvanáct let a Indii pravidelně navštěvuje.
Podotýká však, že jedna věc je, co je napsané na papíře, a druhá je realita, která ne vždy odráží současnou legislativu.
Násilí a diskriminace
Kolik hidžer se v nejlidnatější zemi světa (1,4 miliardy obyvatel) vyskytuje, není jasné, ale starší odhady čítají mezi třemi až sedmi miliony lidí. V praxi často čelí násilí, diskriminaci při hledání zaměstnání, lékařské péče či policie.
„Hidžry jsou často odtržené od okolního světa. Toho velmi často zneužívají muži z majority, případně policisté, kteří se na nich dopouštějí sexuálního násilí. Vědí totiž, že jim ve většině případů nic nehrozí,“ popisuje Houdek.
To je i případ prominentní hidžár aktivistky, Abhiny Aher, z indické Bombaje. Přestože dnes spolupracuje s řadou mezinárodních organizací a indickým ministerstvem zdravotnictví, sama zažila, jak vypadá život na okraji společnosti.
„Spolužáci na základce mi nacpali dřevěné pravítko do řitního otvoru. Několik hodin jsem krvácela a dva týdny jsem nemohla do školy. Plakala jsem, ale mámě jsem to nikdy neřekla, protože kvůli mně už trpěla dost,“ popisuje Aher.
Od malička vzhlížela k matce, chtěla být tanečnicí jako ona. „Moje máma to však nechtěla, popírala, že jsem žena. Říkávala mi, že kluci netancují, že bych se měla vzdělat, jít pracovat pro stát a založit rodinu,“ vzpomíná Aher.
Sexuální práce
Ani ona se nevyhnula sexuální práci, která zaměstnává četnou část populace hidžer. „Sexuální prací jsem se živila tři roky, někdy jsem měla i jedenáct klientů za večer. Znásilňovali nás, nepoužívali ochranu a do toho po nás neustále šla policie. Byly to těžké roky,“ vzpomíná.
Z vlastní zkušenosti sociální pracovnice odhaduje, že sexuálními službami se živí kolem 80 procent indické populace hidžer. To potvrzuje i studie z roku 2023, podle které si hidžry vydělávají sexuální prací na operace změny pohlaví.
Sociální pracovník komunitního centra Mirt, Rohit Yadav, míní, že sex, který trans lidé v Indii provozují, je často nechráněný a osoby se jím vystavují riziku násilí. „Řada hidžer propadne sexuální práci, protože nemají na výběr, pracují za malé peníze a sex, který provozují, je často nebezpečný,“ popisuje Yadav ve zchátralé budově komunitního centra na okraji Nového Dillí.
Spolu s kolegy zde poskytuje střechu nad hlavou desítce trans osob. Druhé patro budovy slouží jako komunitní místnost, kde společně jedí. „Také tu probíhají počítačové lekce a kurzy líčení, protože řada klientek si chce otevřít vlastní kosmetický salón,“ vypráví Yadav.
Na rozdíl od „regulérních“ trans osob, které v centru žijí, hidžry většinou dochází jen na HIV testování. „Mohou se tu nechat testovat na sexuálně přenosné choroby, dát si čaj a popovídat si,“ přibližuje Yadav a podotýká, že většina hidžer se staví jen na skok. „Mají nabitý program svateb, narozenin a jiných událostí. Kromě toho mají své náhradní rodiny v domech, kde žijí,“ líčí.
Náhradní rodiny
Hidžry, na rozdíl od ostatních trans osob, žijí společně v komunitě, kde nalézají náhradní rodiny. Každá rodina má své vymezené pole působnosti, tedy oblast, kde poskytuje požehnání novomanželům i čerstvě narozeným dětem. „Zapletení se do oblasti, kde pracují hidžry z jiného domu, má většinou nelibé následky,“ říká Aher.
„Každá komunita má také svou guru, neboli ‚matku‘. Ta se stará o své chráněnkyně,“ vysvětluje Aher. K tomu, aby byla hidžra přijata do komunity, musí opustit rodný domov, získat přízeň matky a převzít zvyky i jméno nové rodiny,“ popisuje.
Matka „svým dcerám“ poskytuje azyl a podporu, což je důležité hlavně v době, kdy prochází biologickou změnou pohlaví. Dcery se od matky učí, přebírají po ní jméno a postupem času přebírají odpovědnost za domácnost.
Matka domu drží ruku nad financemi. „Dcery pro svou guru pracují a přinášejí domů výdělky, se kterými pak hospodaří a které rozděluje právě matka,“ líčí Aher.
„Mladá hidžra, která se přidá ke společenství, moc dobré postavení nemá. Musí se podřídit přáním a potřebám guru, tedy matky, která se jí ujala a často mladé hidžře zachránila život. Peníze přinášejí uznání okolí, ostatních hidžer i majoritní společnosti, a prestiž. Poskytují zranitelným a diskriminovaným hidžrám úctu i pocit bezpečí v nevlídném indickém prostoru,“ uvádí Houdek.
Související témata: Indie, komunita, Lukáš Houdek, rodina, Česko, Rohit Yadav, vláda, Nové Dillí, Ministerstvo zdravotnictví České republiky, politika
