Sušené směsi putují ze Lvova na frontu tisíc kilometrů. Pracujeme už osm let, říká dobrovolnice
Ze západoukrajinského Lvova do Charkova na východě země je to asi tisíc kilometrů. Právě tuto vzdálenost musí urazit směsi sušeného jídla, které lvovští dobrovolníci připravují pro vojáky na frontě. Zeleninu, ovoce, ořechy a další suroviny dostávají darem ze zahrádek místních lidí i jako potravinovou pomoc ze zahraničí.
Ve skladu v poličkách jsou balíčky, ve kterých je vidět sušená zelenina. Mají i speciální nálepku. A je tam napsané borš lvivský a lvovská voluntérska kuchňa.
Poslechněte si celou reportáž o lvovských dobrovolnících, kteří připravují jídlo pro vojáky na frontě
„Nasypou to do hrnce s deseti litry vody a za dvacet minut mají teplé jídlo. Ale jsou i taková místa, kde chlapci nemají možnost si takto vařit. Tak máme i směsi, které jen zalijí horkou vodou, a taky mají teplé jídlo,“ vypráví zpravodajce Radiožurnálu jedna z hlavních organizátorek paní Oksana.
Polévek tady mají několik druhů. I třeba pohankovou polévku s houbami. Další je s těstovinami a fazolemi. Aby se fazole dlouho nevařily, jsou už předvařené a znovu vysušené. Jedna paní přinesla oříšky a z nich vyrábí energetické tyčinky.
25:38
Nikde na Ukrajině není bezpečno, odminování potrvá roky, popisují zpravodajové
Číst článek
A ještě mají speciální čajovou nebo spíš bylinkovou směs z bylinek, které nasbírali minulý rok.
„V létě nemáme vůbec čas odpočívat, protože musíme dělat zásoby na zimu. Pracujeme už osm let – od začátku války v roce 2014. Ale teď je aktivnější fáze bojů a pomáhá nám víc lidí. V prvním měsíci té nové aktivní války jsme každý den posílali jeden dva kamiony s různými potravinami,“ popisuje Oksana.
Do podpory ukrajinské armády se od února zapojila i rodina paní Julyji. „Hned druhý den po začátku války jsme začali svařovat protitankové ježky. Hledali jsme a sbírali železo od lidí, něco jsme kupovali nově. Poslali jsme celkem osm fůr ježků do hlavního města. Nejdřív jsme pomáhali vojákům v Kyjevě, aby Rusové neunesli vládu a aby… no aby Ukrajina vůbec byla,“ dodává Julyja.
Každý den od rána do večera
Pak se doma pustili do krájení a sušení zeleniny. Paní Julyja přinesla dvě plné tašky. Venku před skladem čistí stará paní mrkev. V kuchyni krájí další ženy okolo velkého stolu papriky. „Pracujeme tu každý den od rána do večera. Za únor jsme nasušili 70 až 80 tun zeleniny,“ vysvětluje Oksana.
4:11
Ve Lvově vyrostlo kontejnerové městečko. Žijí v něm Ukrajinci prchající před válkou
Číst článek
Mají několik sušiček. A v nich pomeranče a papriky. „Zeleninu tam dáváme každý večer. Ty sušičky jsou zapnuté prakticky už pět let v kuse od té doby, co jsme je koupili. Říkáme, že testujeme jejich výdrž,“ říká Oksana.
V jiné části města v suterénu jednoho domu pracují čtyři paní, které ze sušené zeleniny připravují balíčky. V kyblících, které jsou tu postavené u stěn, je sušená zelenina. A to třeba mrkev, kapusta, zelí, cibule nebo hodně červené řepy.
Podle Natálie, učitelky angličtiny, mají na každou směs speciální recept. Ženy jednotlivé suroviny odváží a nasypou do plastových sáčků. Ty pak zataví a nalepí na ně štítek.
„Nebývalo tu tolik práce. Ale od února jsem tu přibližně tři až čtyři dny za týden,“ zmiňuje Natália.
Jak se za tu dobu proměnil samotný Lvov, do které uteklo z východu Ukrajiny desítky tisíc lidí, paní Natálie není schopná posoudit. Je buď tady, nebo učí online. V jejich škole je teď jedna z městských ubytoven pro běžence.
