„Ti lidé mají úplně jinak nastavené hodnoty, nějaké potřeby a každá maličkost je pro ně veliká. Co my bereme jako maličkost, pro ně je obrovská věc,“ hodnotí Tereza svůj pobyt v Keni.
„Oni mluví pořád o tom, co je kde bolí, jak chodí k doktorovi, nic je nebaví, diví se tomu, že chodím jako dobrovolník na takové aktivity, že je to blbost,“ říká Jana o svých vrstevnících.
„Ze záznamu na GoPro kameře byly vidět záblesky, v tom zákopu jsem stál víceméně celý odhalený, takže bylo štěstí, že jsem to dostal do ruky a ne třeba do hlavy,“ říká český dobrovolník G.
Situace může na lidi zasažené povodněmi doléhat později, uvádí koordinátor Diakonie Českobratrské církve evangelické. Dobrovolníci diakonie v České Vsi obcházejí dům po domu a zjišťují potřeby lidí.
V postižených oblastech je lepší pomáhat organizovaně a nevydávat se tam na vlastní pěst. Neorganizovaná pomoc totiž může přinést víc škody než užitku.
Míša pomáhala taky třeba během covidu, nebo při náporu uprchlíků z Ukrajiny na začátku ruské invaze. Je jednou z více než 1,6 milionu lidí, kteří v Česku pomáhají bez nároku na jakoukoli odměnu.
Na ramíncích u zdi se třpytí slavnostní šaty a na policích kvetou pestrobarevné mýdlové květiny. V zadní místnosti ale ženy z Ukrajiny šijí vybavení pro ukrajinský batalion v Záporoží.
Český červený kříž má dnes 14 tisíc dobrovolníků a nabízí kurzy od první pomoci po mezinárodní humanitní právo. Letošním mottem světového dne Červeného kříže je Udržujme lidskost naživu.
Pokud to bude možné, mohl by se důl Čapčoch v budoucnu zpřístupnit veřejnosti. Ukázku historického dolování mohou zatím lidé v Kutné Hoře vidět jen v průvodcovské štole svatého Jiří.
„Jednu svíčku jsme pálili před klubovnou přes tři hodiny a ještě nebyla vyhořelá. Vydává to opravdu teplo, ani jsme vedle toho nemohli být,“ popisuje skautský vedoucí.
Pokud by se podle ředitele odboru prevence kriminality Michal Barboříkapřepočítala práce dobrovolníků na peníze, měla by hodnotu více než 30 miliard ročně.
Kateřina má malého syna a alespoň jednou týdně jí přichází pomoci kamarádka Jana. Kontroluje třeba, jak chlapec tvoří a jestli jsou drobná zranění tak povrchová, jak se to Kateřina zdá pohmatu.
Zdravotní vybavení je v autě schované, aby ho lidé neviděli a necítili se jako v sanitce anebo v nemocnici. Přesto tam je a pokud by se klientovi zhoršil zdravotní srav, mají zdravotníci jak pomoci.
„V Turecku se aktivovalo neuvěřitelné množství dobrovolníků, kteří sami organizují pomoc ve svých regionech. Nebo když mají někde příbuzné, tak pomáhají tam,“ říká mluvčí charity Lenka Pipková.
Rodičům dětí s poruchami autistického spektra pomáhá takzvaný homesharing. Jde o metodu, kdy si hostitel bere dítě pravidelně do péče na předem domluvenou dobu.
Dobrovolníci v centru na kraji Paříže každý večer vydají jídlo více než třem stům lidí, což je asi dvakrát víc než na začátku školního roku. Nárůst si vysvětlují hlavně inflací a zdražováním energií.
„Z dárku mám obrovskou radost, moc mě to potěšilo. Na harmoniku hraji už téměř padesát let, naučil jsem se na ni v dětském domově,“ vzpomíná pan Anděl.
Pětiletá fenka australského ovčáka Bonnie je v třeboňském domově pro seniory vždycky vítanou návštěvou. Se svojí paničkou Klárou Pumprovou tam dochází každých 14 dní, aby potěšila klienty.
Pokles zájmu o pomoc hlásí například jablonecké centrum vzdělávání, dobrovolnictví a péče Červený trpaslík. Ze 300 dobrovolníků, kteří tam pomáhali v době pandemie covidu-19, se vrátilo pouze 11.
Už po cestě do Hřenska rozdává Michaela z auta policistům, kteří hlídají příjezd do obce, ledovou kávu. Pomáhá jí její sedmiletá dcera, na zadním sedadle mezitím spí dvouměsíční syn Daniel.
Brontosauři v Himálajích, Lucie Výborná a lidé z Malého Tibetu slavnostně otevřeli ve vesnici Mulbekh laboratoř. Teď v ní budou 14 dní učili čeští dobrovolníci. Co s dětmi prožili a co je naučili?
Liev Schreiber patří k největším hvězdám letošního filmového festivalu v Karlových Varech. Na festivalu promluvil také o své pomoci na Ukrajině. Sám je potomkem ukrajinských imigrantů do USA.
Je to skoro čtvrt roku, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Čtvrt roku, co lidé z východu Evropy prchají. A stejně dlouho jim dobrovolníci i tady v Česku prakticky bez přestání pomáhají.
„V létě nemáme vůbec čas odpočívat, protože musíme dělat zásoby na zimu. Pracujeme už osm let – od začátku války v roce 2014. Ale teď je aktivnější fáze bojů a pomáhá nám víc lidí,“ popisuje Oksana.
Před měsícem se rozjela bezplatná helplinka Člověka v tísni pro uprchlíky z Ukrajiny. Pomáhá lidem sehnat bydlení, zorientovat se v pracovních smlouvách, komunikuje se školami a podobně.
Celkově hasiči z hlučínského útvaru najezdili k hranicím a zpátky už 70 tisíc kilometrů, během kterých převezli přes hranice také více než tisíc uprchlíků.