Cesta na Donbas přes nebezpečný most a propagandě nadosah. Boje odřízly od světa desetitisíce lidí
V oblasti nejintenzivnějších bojů na východě Ukrajiny stále zůstává značný počet civilistů, kteří nemohou nebo nechtějí odejít do bezpečí. Ukrajinci se jim snaží pomáhat, seč jim síly stačí. „Musíme přejet přes dlouhý most přes řeku Dněpr, to jsou momenty, kdy má člověk opravdu strach,“ líčí zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.
Za zvuků sirény a upozornění v rádiu vyrážím z Dnipra do Doněcké oblasti, kde na mě čeká Oleg Tkačenko, a pojedeme směrem na frontovou linii. Budeme tam rozvážet chléb.
Dobrodružná cesta do Donbasu. Poslechněte si reportáž našeho zvláštního zpravodaje na Ukrajině Martina Dorazína
Není nic moc příjemného, zvláště když vím, že musím přejet přes dlouhý most přes řeku Dněpr, postavený v roce 1987, a jak víme, tak jeden z mostů se stal tady v Dnipru cílem ruské rakety.
Naštěstí ho nezničila, takže doufám, že ani sem nic nepřiletí. To jsou momenty, kdy má člověk opravdu strach. Stále ještě nevidím konec mostu.
Odjezd za zvuků sirén dopadl naštěstí dobře. Navigace v telefonu poměrně funguje. Podle cedulí se orientovat nedá. Názvy jako Doněck, Charkov, Simferopol se sice dají tušit, ale jsou zamalované.
Před malou chvílí jsme se na pumpě setkali s Olegem Tkačenkem a jeho rodinou. Vezou z Dnipra humanitární pomoc, kterou budou rozvážet potřebným, ale i vojákům na první a nulté linii.
Překročili jsme administrativní hranici Doněcké oblasti. Silnice jsou tady v ideálním stavu, nikde žádná díra. Je vidět, že ukrajinská vláda před válkou hodně investovala právě do nejvýchodnější části Ukrajiny. Stavby silnic a dálnic válka bohužel zastavila, peníze jsou teď potřebné někde úplně jinde.
Kolem silnice vidím obdělaná pole, pracují na nich zdejší zemědělci. Vidím rolníky v zahradách, na polích, sadech, takže to vlastně ani nepřipomíná válečný stav.
Kolony aut a lidé hledající, co zbylo z jejich domovů. Do Charkova se vrací obyvatelé
Číst článek
Je to ale mylné zdání. Několik kilometrů před sebou už vidím první haldu. Jsme v Donbasu, v oblasti, která je velmi nebezpečná.
Zbraň jménem propaganda
U cesty rolníci prodávají výpěstky, v současné době jsou to hlavně kbelíky brambor, ale také med, slanina a ryby. Za vesnicí už vykukuje první těžní věž. Jsme v hornickém kraji.
Dorazili jsme v pořádku do našeho cíle, do městečka v Doněcké oblasti a už slyšíme zbraň, která je pravděpodobně v ruských rukách nejsilnější: mediální propaganda. Už je slyšet rádio ze separatistických území.
Oleg říká, že teď budeme odpočívat a chystat se na ráno. Vyrážíme brzy, opět za úsvitu. Ještě je potřeba naložit náhradní rezervní kola, protože při poslední jízdě utrpěla. Dále také kompresor, léky, vojenské lékárničky a kromě toho je auto plné bochníků chleba.
