Vyklízení ilegálních táborů francouzskou policií nic neřeší, míní odpůrci
Francie stěhuje Romy. Každý týden přicházejí zprávy o rušení romských táborů a politici - jak levicoví, tak i pravicoví- se předhánějí v návrzích na radikální řešení romské otázky. Za tento populismus mohou především blížící se volby do místních zastupitelstev. Ministr vnitra Manuel Valls otevřeně prohlásil, že integrace Romů do společnosti je prakticky nemožná. V uplynulých dnech vyklidila policie několik táborů na severu Francie. Jeden z nich byl v Roubaix.
Buldozery bourají jednoduché přístřešky, z tábora za přihlížení sousedů z okolních domů , zmizeli už všichni Romové a o ulici dál běží život jako by se nic nedělo. Jsme v samém srdci Roubaix, hned vedle umělého kanálu si Romové vybudovali z malého ostrůvku své miniměstečko. Teď je z něho policie vyhnala.
„Začalo to někdy kolem šesté hodiny ráno,“ říká jeden z okolo stojících sousedů. „Bydlím tady v tom domečku a jsem rád, že tu už bude klid, na druhou stranu si říkám, co bude s těmi dětmi? Chodily tady za roh do školy Gambetta.“
O debatě kolem vyklízení ilegálních romských táborů ve Francii mluvil zpravodaj Jan Šmíd
„Zeptal jsem se starosty - je normální, aby v jedenadvacátém století lidé takto žili?,“ říká jeden z přihlížejících a další dodává:
„Manuel Valls je jediný levicový politik, který se o tomto problému odvažuje mluvit, říká to, co si ostatní myslím, ale bojí se to říci.“
Reportér se loučí se skupinkou a vydává se za vyhnanými Romy. Prý se utábořili u umělého kanálu asi tři kilometry podél proudu. Po nějaké době je konečně dostihnu. Zpočátku s ním chtějí komunikovat.
Neukazujte naši bídu
„Nechceme se vrátit do Rumunska, děti tady chodí do školy, rádi bychom pracovali, zůstali tady, všichni říkají, že jsou Romové špatní a kradou, že prý se nedokážeme integrovat - ale my bychom tady rádi žili, copak někomu překážíme?,“ uvádí starší žena, která mluví až překvapivě dobře francouzsky.
Zvyšuje hlas a začíná tam být horká půda pod nohama, přibíhají další Romové
„Proč pořád ukazujete tu naši bídu a mizérii??“ křičí.
I reportérova spojenkyně, která byla na začátku ochotná, říká, aby odešel. „To stačí, teď zmizte, na shledanou!“
A tak zpravodaj míří do jiné části Roubaix, v klidné rezidenční ulici na něho čeká George Voix z Ligy pro lidská práva. S tím, co se děje o kousek dál má velký problém:
„Tento způsob likvidace táborů je nespravedlivý, Francois Hollande během prezidentské kampaně slíbil, že nic podobného se dít nebude a přesto se tak děje, problém je ten, že nemohou pracovat, nemají proto žádné prostředky k životu, ale mělo by se to řešit na úrovni starostů měst celého regionu.“
Vracím se ještě jednou k táboru, teď už z poloviny vyklizenému. Vůbec nevím, kde se tu vzal, najednou vidím malé romského kluka na kole. Může mu být tak osm let. Kousek od vchodu se zastaví, opře se i s kolem o strop a dlouho se na tábor dívá. Tady možná strávil celý svůj krátký život, byl to jeho domov. Co se mu asi honí hlavou.
„Uvědomil jsem si, jak těžce mi bylo, když jsem po řadě let opouštěl místo, kde jsem žil s tím, že se tam asi už nikdy nevrátím. Pak jsem se znovu podíval na toho kluka a srovnal jeho situaci s mojí. A začal jsem si při té vzpomínce připadat směšně,“ říká reportér.
Zvětšit mapu
