Zahraniční tisk o německém zákonu o přistěhovalectví
Zahraniční noviny píší o situaci před arabským summitem v Bejrútu, o německém zákonu o přistěhovalectví, rebélii labouristů proti Tonymu Blairovi.
Arabské státy, které se sejdou na summitu v Bejrútu, by mohly poprvé po padesáti letech dát šanci míru, soudí francouzský hospodářský deník Les Echos. Iniciativa saúdského korunního prince Abdalláha by mohla vést k uzavření deklarace a docílit alespoň toho, aby se nastartoval nový proces. Jasné není nic: ani detaily mírového plánu, ani podmínky pro klid zbraní mezi Izraelci a Palestinci, ani otázka vrácení zhruba 3,7 milionu palestinských uprchlíků či osud Jeruzaléma.
Hlasování o novém zákoně o přistěhovalectí mělo být posledním velkým reformním krokem levicové vlády v Berlíně, korunovací rudo-zeleného legislativního období, píše italská La Repubblica. Otevřel se však naopak prostor pro novou ústavní krizi, jednu z nejtěžších od založení republiky v roce 1949. Místo aby se vytvořily nové šance pro cizince, vzniká nyní nebezpečí, že se debata o integraci stane tématem ostrých střetů v kampani před zářijovými parlamentními volbami. V Německu, které se bude muset konfrontovat se stále kontroverznějšími tématy, vzniká nebezpečí, že bude vláda zablokovaná.
Sporu mezi německým kancléřem Gerhardem Schroederem a šéfem diplomacie Joškou Fischerem si všímá londýnský Financial Times. Současné Schroederovy výpady proti Evropské unii pro její údajnou protiněmeckou zaujatost vedly k tomu, že se jeho vášnivě proevropský ministr zahraničí Joška Fischer musí dost snažit, aby potvrdil své vedení v evropské politice. Vztah mezi oběma pány se zkomplikoval také kvůli podezření, že by Schroederova kritika mohla být pokusem profilovat se v evropských otázkách jako nejdůležitější hlas Německa - pro případ, že by se Fischerovi Zelení po zářijových parlamentních volbách již nedostali do Spolkového sněmu.
I když se dějiny jen málokdy opakují, nelze vyloučit nový krach Berlusconiho, píše francouzský hospodářský deník La Tribune v souvislosti s demonstracemi odborářů proti politice italského premiéra Silvia Berlusconiho. Nebezpečím není nedostatek soudržnosti jeho kabinetu, který se mu stal osudným v roce 1994. Pravděpodobnější je, že ztratí sympatie veřejného mínění. Obrovské demonstrace odborů v Circu Maximus však přivádějí do rozpaků i italskou levici.
Britský tisk si všímá rebélie poslanců vládní Strany práce, kteří se postavili proti případnému útoku Velké Británie a Spojených států na Irák. Např.Timesy píší: Vlnu poslanecké neposlušnosti vyvolalo prohlášení ministra obrany Geoffa Hoona, podle kterého neexistuje právní potřeba získat mandát OSN před vojenskou akcí na Irák. Podle "Guardianu" je příčinou především styl vlády Tonyho Blaira, který však nepovede ani tak k přímé výzvě k jeho odstoupení z čela strany, jako spíše k tomu, aby se zamyslel nad strategií definitivního odchodu ze scény.
Nespokojenost labouristických poslanců a spekulace o přípravách na volby nového lídra strany pak podle britského Independentu zřejmě zalarmují premiérovy stoupence. Uvědomují si totiž, že Blair sice vyvolává obdiv, ale jen málo nadšení. To by ho mohlo přivést do záhuby, kdyby se veřejnost obrátila proti labouristům.
