Zatímco Charkov opustila polovina obyvatel, Valerie se vrátila. Chtěla především pomoct rodině
Téměř celý život strávila Valerie v Česku a ve svých 25 letech se rozhodla vrátit do Charkova. V Praze všechno prodala a žije teď ve městě, které leží 30 kilometrů od ruských hranic a kde každý den houkají sirény. Mladá žena do Charkova přijela na začátku května, tedy těsně předtím, než ruská armáda začala znovu útočit raketami na město. Valerie pracuje online pro českou firmu, takže má na ukrajinské válečné poměry slušný příjem.
„Je to velká změna, je to velký krok, dá se říct, do neznáma. I když jsem sem jezdila často, jako malá vždy na prázdniny, tak je to pořád zajímavé,“ říká Valerie. Do Charkova se vrátila především kvůli rodině.
V Česku už jí to jakoby moc nebavilo. „Nejde ani úplně o to, jakože nebavilo, ale spíš jsem se tam už necítila jako doma. Pro mě je domov tam, kde je rodina, kde se cítím mezi svými. Takže především rodina a samozřejmě hlavně jí pomoct,“ vysvětluje.
Její rodina je z měst Charkov a Kupjansk, která jsou téměř pod neustálou palbou. Válka je tak další důvod, proč se vrátila.
„Kupjansk je moje rodné město. Jsem tam hodně často, hlavně kvůli rodině a samozřejmě kvůli vojenské pomoci. Prostě pořád je neustále, co řešit, co přivést. Řekla bych, že tohle nikdy neskončí,“ myslí si.
Valérie se vrací, zatímco z Charkova polovina obyvatel odešla a mnozí o tom stále uvažují.
„Samozřejmě je to pro ně dost šokující a dost nepochopitelné, proč se člověk chce vrátit z bezpečí někam, kde zuří válka, kde je v podstatě každodenní nejistota. Reálně nikdy nevíš, do čeho se ráno probudíš. Já vždy odpovídám tak, že protože můžu. Díky bohu, že můžu. Díky bohu, našim obráncům, naší armádě, že můžeme. A občas ty životní situace to takhle dovedou. Pro ně je to nepochopitelný, ale respektují to,“ ohlíží se za reakcemi okolí z jejího návratu.
Valerie by také chtěla jít sloužit do armády. „Necítím takový stres a takové každodenní rozladění, jaké tady asi panuje. Ale držím si svoji motivaci, vím proč. Samozřejmě pokud přijde den, kdy je potřeba se sebrat a jít, tak vím, za co chci bojovat, vím, čím chci pomoct, a vím, co chci dělat. Takže je to otevřená možnost,“ popisuje.
Valerie nikdy nepožádala o české občanství, takže má jen ukrajinské stejně jako její otec a dvě sestry. Ti všichni žijí v městečku Kupjansk, ze kterého většina obyvatel kvůli každodennímu ostřelování odešla. Valerie tam za nimi pravidelně jezdí.
