Zjizvené paneláky a všudypřítomná obava. Charkov rakety nyní nesužují, výbuchy ale obyvatelé slyší
Na ukrajinský Charkov už více než týden nedopadají žádné rakety. Rusové je přestali odpalovat v okamžiku, kdy Spojené státy umožnily Ukrajincům střílet americkými zbraněmi na ruské území. V americké strategii šlo o výraznou změnu. „Důležité je, aby naši udrželi Lypci, jinak se Rusové dostanou tak blízko, že na nás zase začne pálit dělostřelectvo stejně jako na začátku války,“ popisuje obyvatel charkovského sídliště Saltivka Jevgenij.
Stačí jenom možnost, že Ukrajinci mohou zasáhnout ruská území a z druhé strany fronty ustaly nálety. Alespoň v Charkovské oblasti.
Tato změna potěšila nejen penzistky na charkovském sídlišti Saltivka, ale třeba i třicátníka Jevgenije.
Ti všichni bydlí v panelácích pár set metrů od supermarketu Epicentrum, kde letos 25. května zabila ruská raketa 18 lidí a desítky dalších zranila.
„Minulý týden přiletěla raketa, padla támhle vzadu a začaly hořet domy,“ ukazuje Jevgenij někam za svůj panelák. Od té doby je relativní klid, sirény sice houkají každou chvíli, rakety ale na Charkov nepadají.
„Podívejte, já nejsem vojenský expert, ale vím, že naši dostali povolení útočit na vojenské objekty v ruské pohraničí. Ve zprávách jsem četl, že naši zničili odpalovací zařízení raket S-300 a S-400. Ty další asi Rusové odsunuli dál od hranice až za Bělgorod,“ uvádí.
Žádné východisko
Sídliště Saltivka tvoří severovýchodní okraj Charkova a na ruskou hranici je to vzdušnou čarou 30 kilometrů. Dokonce i modré směrovky na křižovatce stále ukazují, kudy do ruského Bělgorodu.
„Kdo mohl, odjel, ale tak deset patnáct procent lidí zůstalo. A jestli se bojím? Nemám jiné východisko. Do Bělgorodu je to kousek,“ říká.
Z altánku nás pozorně sledují tři penzistky. V noci nemůžou spát, tak poslouchají. Rakety nelétají, vzdálené výbuchy ale slyší. „Včera spadla bomba, asi pět kilometrů odsud. Vy jste to neslyšeli? Naštěstí je to daleko, stejně nemáme kam odejít,“ stěžuje si jedna z nich.
„Důležité je, aby naši udrželi Lypci, jinak se Rusové dostanou tak blízko, že na nás zase začne pálit dělostřelectvo stejně jako na začátku války,“ dodává Jevgenij.
Jak by to dopadlo, je zřejmé při pohledu na zjizvené paneláky. Některý chybí kus panelu, jiné jsou stále ohořelé, okna a dveře jsou zatlučená dřevotřískou, nic, co by lákalo k návratu.
