„Pro Ukrajince to není nic nové. Rusové vždycky kradli území, vypalovali domy, zabíjeli lidi. Stále stejná politika. Jim se věřit nedá. Tihle lidé rozumějí jenom síle, ničemu jinému. Oni chtějí urvat další kus země. Nic jiného,“ říká herec Národního divadla Tarase Ševčenka v Charkově padesátník Roman Žirov.

Podobně nekompromisní je i 23letá studentka cestovního ruchu Sofia Kravcova, která si přivydělává v kavárně v centru města.

„My se nemůžeme vzdát svého území, nemůžeme nechat lidi na okupovaných územích. Víte, kolik mužů a žen bojuje na frontě? Kolik jich zemřelo, kolik zemřelo dětí? Válka musí skončit podle našich podmínek a ne podle podmínek moskalů, nepřátel. Nechci říct, že válka skončí smrtí Putina, to asi ne, ale celá Ukrajina se modlí za to, aby s ním byl konec,“ vypráví Sofia.

Mnohem opatrněji posuzuje situaci Valerie, která téměř celý život strávila v Česku a ve svých 25 letech se vrátila do Charkova. Všímá si, že část obyvatel už je válkou unavená.

„Tady je skupina lidí, která chce, aby to přestalo, ať si klidně nechají to území, které teď mají. To už je spíš takové odevzdávání se, ať už je hlavně klid. A pak je také skupina lidí, kterým je budoucnost Ukrajiny trošku ukradená,“ upozorňuje.

Sama Valerie ale patří do skupiny, která to rozhodně nevzdává a Putinovy návrhy považuje nesmyslné. „Zrovna teď si nemyslím, že je reálné si sednout s Ruskou federací a zahájit nějaké vyjednávání,“ dodává.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít