Na důchod je nejlepší koloběžka. Dvojice penzistů objíždí všechna krajská města
Na důchod je nejlepší pořídit si koloběžku. Alespoň to tvrdí jednasedmdesátiletý Břetislav Snášel z Třince, který má tričku napsáno Děda na kolobrndě, a jeho o dva roky mladší kamarád Jan Kos z Prahy. Oba chlapíci se před pár lety seznámili právě na koloběžkách. Od té doby spolu brázdí různé evropské země a také rodnou hroudu. Tentokrát si vyrazili po Česku, objíždějí všechna krajská města.
O zeď činžovního domu nedaleko zimního stadionu v Plzni se opírají dvě koloběžky obtěžkané nákladem a vedle nich stojí dva vymydlení chlapíci. Rozhodně nevypadají, že už mají za sebou několik set kilometrů po severozápadní části Česka.
„Teď jsme se dali do pořádku u kamarádky, kde přespíme. Máme volný den,“ říká muž s rozevlátými bílými vlasy a vousem, který už dlouho nepoznal nůžky – Břetislav Snášel. „S koloběžkou jsem projel leccos, i Skandinávii, a teď jsme přemýšleli nad nějakým plánem a Honzu napadlo objet krajská města.“
Honza má vousy zastřižené, vlasy svázané do copu, a spokojeně obhlíží svůj stroj. „Je to normální tovární koloběžka, žádný speciál. Takovou koupíte za méně než deset tisíc korun. Přitom ji naložíme tak třiceti kilogramy a za den jezdíme nějakých šedesát, sedmdesát kilometrů.“
Každý z mužů má na předním kole koloběžky dvě brašny a další přímo na rámu a řídítkách. Stan, spacák, karimatku, nějaké oblečení a základní nářadí. Postel v Plzni je výjimka, jinak přespávají venku. „Já mám ještě hamaku, natáhnu si ji mezi stromy a dobře se vyspím,“ dodává Honza ve žlutém sportovním tričku.
Z Prahy do Budějovic
To naopak Děda na kolobrndě se v houpací síti nevyspí. Potřebuje se natáhnout. „Těch sedmdesát kilometrů denně taky člověka prověří. Ono záleží, jestli je to na rovině, nebo do kopce. A taky na věku, v jednasedmdesáti už bolí všechno. S tím se musíš naučit nějakým způsobem žít.“
O dva roky mladší Honza se usmívá pod vousy. „Na těžko je to náročnější, ale když vezmu prázdnou koloběžku, tak ráno vyrazím z Prahy a odpoledne jsme v Budějovicích.“
To není na penzistu špatný výkon, a podle Honzy zdraví prospěšný. „Já jezdil hodně na kole, ale bolely z toho záda. Od té doby, co jezdím na koloběžce, bolet přestaly. Kolo mi visí doma, už bych ho měl prodat.“
Problémy se zády byly u Honzy hlavním důvodem, proč přesedlal na koloběžku. Naopak Břéťu přivedly ke stroji vnoučata. „Řekly, dědo, pojeď s námi ven, tak jsem vyrazil. Jenže vnoučata odrostla a začala jezdit na kole. Já zůstal u koloběžky, pomalu jsem si přidával kilometry, pak jsem odjel na výlet do jiného města a dneska najezdím ročně přes čtyři tisíc kilometrů.“
Děda na kolobrndě
Děda na kolobrndě by také mohl mít na tričku nakreslené chůdy. Kdysi dávno totiž založil i Chůdařský klub a na chůdách chodil po horách. Prostě nezmar.
O svých dobrodružství na koloběžce publikuje Břetislav různé historky na facebookovém profilu Děda na kolobrndě. Honza Kos se k němu přidal před čtyřmi lety. V Plzni oba muži přespali u světlovlasé Soni, se kterou se seznámili na dovolené a samozřejmě přišla i řeč na koloběžky, kterou má Soňa zaparkovanou v garáži.
„Když mi říkali o svých plánech, hned jsem jim nabídla, že až pojedou okolo, ať se u nás dají do kupy a přespí.“ Soňa jezdí na koloběžce většinou jen po městě, a kdo ví, co se jí honí hlavou, když pozoruje oba penzisty, jak se chystají vyrazit na další trasu. „Zatím se nepřidám, mám dost povinností, ale v možná v sedmdesáti,“ rozesměje se světlovláska nad zářnou budoucností.
Dvojice penzistů má z Plzně namířeno na jih a na východ, celkem najedou zhruba 1200 kilometrů a 19. září by chtěli skončit v Ostravě. Na facebooku jejich cestu sleduje téměř pět tisíc fanoušků.
