I ve městech volně žijí zvířata. Od kun po divočáky. Kolik jich je a co v sobě nesou za nemoci, většinou nikdo neví. Právě to se teď snaží změnit brněnští vědci.
Králík japonský je malého vzrůstu, váží kolem dvou kilogramů a má unikátní černou srst. Živí se hlavně suchými plody hlívence a je hlavním šiřitelem semen této rostliny v pralese.
Listy stromu blahovičníku, známého pod názvem eukalyptus, kromě koaly žádný savec nevyhledává. Jsou totiž plné jedovatých toxinů. Šedí vačnatci si tak našli potravu, o kterou se nemusí s nikým prát.
V roce 2020 lidská činnost vypustila více než 34 miliard tun oxidu uhličitého - pokud jsou tedy prognózy správné, oceány by mohly zachytit víc než polovinu ročních globálních emisí skleníkových plynů.
Několikrát do měsíce se na Českolipsku, v okolí Břehyňského rybníka, prochází takzvané vlčí hlídky. Jsou to skupiny proškolených nadšenců a milovníků přírody z celé republiky, kteří tu sledují pohyb vlků. Právě v okolí Národní přírodní rezervace Břehyně - Pecopala je největší populace vlků u nás. Přítomnost hlídek může často odradit i pytláky.
Kochat se výhledem na kostel sv. Ignáce v Jihlavě příliš dlouho se nemusí vyplatit. Na místo se totiž slétají holubi a padající trus pak může leckomu velmi znepříjemnit den. I když jsou snahy církve dlouhodobě urputné, žádné technické pomůcky, jako jsou sítě nebo trny, holuby neodradí.
Kdo se vyzná v tlačenici, umí prodat všechno a zvlášť, když to dobře zabalí. Třeba takový trus, to je skvělý artikl. V pražské zoo sbírají každý den stovky kilogramů sloního trusu, už přes rok ho prodávají a za tu dobu se z něj stal zahrádkářský pojem. Tygří moč či lví exkrementy však zoo prodávat nebude.