„Na počátku roku 1942 se podařilo nakontaktovat tuto skupinu se zahraničním odbojem, který sebou přivezl z Londýna do protektorátu vysílací stanici s krytým označením Libuše,“ popisuje historik Kyncl.
Skončila ve sběrných surovinách a zachránit se ji povedlo jen náhodou. Národní technické muzeum koupilo od soukromého sběratele tříminutovou nahrávku s popiskem „Konrad Henlein, květen 1934“.
„Šla jsem ze školy a říkala jsem si: třeba se maminka nebo tatínek vrátili a budou doma. Ale nedočkala jsem se jich,“ vypráví Jaroslava Mokrá, které na konci války bylo 14 let.
„Když vidíme jenom hrdiny-parašutisty a zrádce-Čurdu, přicházíme o ponaučení. Ve společnosti, která bude vystavena krizi, se zase objeví ty různě barevné vrstvy od hrdinů přes oběti po ty, co škodí.“
Před 80 lety se v honosné vile u jezera Wannsee nedaleko Berlína odehrála konference, kde vysocí představitelé nacistického Německa představili způsob vyhlazení milionů evropských židů.
Okolí nenápadné vesnice Chelmno nacisté od 8. prosince 1941 proměnili ve vyhlazovací tábor. Přijížděly sem nejen transporty Židů z Polska a protektorátu Čechy a Morava, ale také Romů a Sinthů.
S pokusy s jedovatým plynem jako prostředkem pro vraždění začal nacistický režim už na podzim 1939. Prvními oběťmi přísně tajného programu s názvem T4 byli pacienti psychiatrických klinik.