OVĚŘOVNA: Hloupý rozkaz a nedomyšlená akce. Historici vyvracejí dezinformace a konspirace o útoku na Heydricha
Česko si v uplynulých týdnech při několika příležitostech připomínalo úspěšný atentát na Reinharda Heydricha, smrt parašutistů v kryptě kostela a vypálení Lidic a Ležáků. Při té příležitosti se ale kromě jiného vyrojila, například pod příspěvky politiků, celá řada konspirací, dezinformací a demagogií. Jak v dalším díle Ověřovny webu iROZHLAS.cz vysvětlují historici, dezinformační narativy o těchto událostech vytvářeli už komunisté v 50. letech.
„Co s tím dokázali? Smrt svou a dalších tisíců Čechů. A v Londýně pili čaj a baštili sušenky,“ píše například uživatel Pavel J. pod facebookovým příspěvkem jednoho z politiků, který připomíná výročí 83 let od atentátu na zastupující říšského protektora Reinharda Heydricha a hrdinský osud parašutistů.
3:27
83 let od atentátu na Heydricha. V Praze je k vidění pouzdro na pistoli, kousek padáku i Kubišův podpis
Číst článek
Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd upozorňuje, že dezinformace, které se snažily umenšovat význam atentátu, vznikaly už na jaře roku 1945. Český odboj a londýnské vedení podle něj už v roce 1942 varovaly, že se režim bude mstít na civilistech.
„Po roce 1945 komunisti, kteří postupně ovládli odkaz Lidic, velmi intenzivně na tomhle atentátu a na obětech ukazovali, jak je Západ prohnilý, jak je bezohledný a jak manipuloval i s tím, že oběti přijdou, že budou obrovské. A vytvářel narativ, že kdyby nebyl ten špatný Západ, kdyby nebylo rozhodnutí Beneše, tak tady nebyly vypálené Lidice a nešťastné matky a ženy,“ popisuje historik pro Ověřovnu.
‚Hloupá a nedomyšlená akce‘
Uživatel vystupující pod jménem Vlk Samotář označuje atentát jako „hloupou a nedomyšlenou akci, která se těžce a krutě vymstila“. „Už jenom to, že někdo vydal tak hloupý a nedomyšlený rozkaz je zarážející, protože museli už tehdy tušit, co za zvěrstva bude následovat… Když už se někdo posílá na něčí likvidaci, musí se taková akce brát jako sebevražedná a k atentátu se přiznat, aby s tím pak nebyl spojován nikdo jiný,“ domnívá se anonymní facebookový uživatel.
Historik Vojtěch Kyncl ale říká, že se od začátku počítalo s tím, že atentátníci nepřižijí. „Podstatou ale bylo, že nesmějí přežít tu zodpovědnost, musí ji převzít sami na sebe. Protože až potom, co seskočili a zjistili realitu v protektorátu, bylo jasné, že pokud by prozradili kohokoliv dalšího, nacisti zničí všechny okolo.“
Zásadní tedy podle něj bylo, že Jozef Gabčík s Janem Kubišem a další parašutisté, kromě Čurdy a Viliama Gerika neprozradili své spolupracovníky. „Jedině kvůli Čurdovi se ty sítě rozkryly,“ dodává.
Kyncl zároveň doplňuje, že atentátů na německé pohlaváry proběhlo v Evropě vícero, třeba v Belgii nebo Francii, byť nešlo o tak vysoce postavené činitele, jako byl Heydrich. Zmiňuje třeba mstu nacistů za zastřelení olympijského vítěze ve vrhu koulí Hanse Woellkeho běloruskými partyzány. „Jako mstu za smrt medailisty z olympijských her v Berlíně v roce 1936 nacisti vypálili běloruskou vesnici Chatyni, což jsou vlastně běloruské Lidice,“ srovnává.
Anulace ‚Mnichova‘
„Tato akce se vůbec neměla provést. Jasně bylo řečeno, že ne. Že se budou Němci mstít na českém lidu. Anglosasové trvali, že se to musí udělat u nás. A teď se ptejme proč?! Já mám názor takový: ‚Co nejvíce mrtvých Slovanů!‘“ Tak se k operaci Anthropoid v komentáři pod příspěvkem dalšího politika vyjadřuje Markéta Ch.
Vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík nesouhlasí s tvrzením, že by impuls k zabíjení Čechů vycházel od Britů. „Němci začali s vražděním české populace a elit české populace prakticky od počátku okupace,“ popisuje s tím, že už období od 28. září 1941, kdy bylo vyhlášeno stanné právo, vstoupilo do dějin pod názvem heydrichiáda. Později ho ale „přebilo“ vraždění z jara a léta roku 1942.
Heydrichův vůz byl poprvé odhalen veřejnosti. Je poškozen v zadní části po explozi Kubišovy bomby
Číst článek
„Toto vraždění bylo naprosto cílené a Heydrich po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora už 2. října prohlásil, že Čech v tomto prostoru, myšleno střední Evropa, nemá co pohledávat,“ říká vojenský historik a dodává: „Lidi, kteří hovoří o údajném zájmu Britů a tlaku Britů na provedení atentátu, vůbec nevědí, o čem mluví.“
Nastiňuje také časovou osu událostí s tím, že plán na Heydrichovu likvidaci vznikl po zahájení vraždění na podzim roku 1941 po nástupu Heydricha do Prahy. „První naprosto jednoznačná porada s tímto úkolem – likvidace Heydricha – probíhá 3. října 1941. Heydrich nastoupil k moci 27. září, 28. vyhlásil stanné právo a zahájil vraždění. Už 3. října je rozhodnuto, že za to zaplatí, a to fatálním způsobem.“
Stehlík zdůrazňuje, že ani britská, ani československá exilová vláda neměly o plánu žádné informace a o připravované akci ze strany Čechoslováků se dozvěděly 3. října odpoledne. Poté Britové ihned poskytli pomoc z hlediska dodání přepravních prostředků, vybavení týmu Anthropoid a jeho dovycvičení na jejich specializovaných základnách.
„Kdyby měl Heydrich další tři roky čas ve své činnosti pokračovat, je otázka, jestli bychom spolu teď mluvili v češtině. Já se domnívám, že by mohlo dojít k fatálnímu ohrožení existence Čechů jako národa ve střední Evropě,“ říká k tomu ředitel Památníku Lidice.
Připomíná, že zastupující říšský protektor za období od svého nástupu do funkce v září 1941 do své smrti na začátku června 1942 zvládl mnoho, ať už jde o židovské obyvatelstvo Protektorátu Čechy a Morava, odbojové hnutí, zřízení ghetta v malé pevnosti v Terezíně, odesílání desetitisíců lidí na smrt nebo vraždění elit českého národa.
„Lidice taky děkujou?“ ptá se pak pod dalším příspěvkem uctívajícím památku parašutistů Michael O. Vojenský historik Stehlík zdůrazňuje, že teprve po atentátu a následných represáliích, vyhlazení Lidic a Ležáků, došlo ze strany západních spojenců k anulování Mnichovské dohody.
5:47
Rozkaz k vypálení Ležáků přišel z nejvyšších pater nacistického vedení, připomíná historik Kyncl
Číst článek
Anulování dohody pak umožnilo obnovení Československé republiky téměř v předmnichovských hranicích (mimo Podkarpatskou Rus), vysvětluje Stehlík. Ještě do léta 1942 pak podle něj byla Mnichovská dohoda pokládána za mezinárodně platný dokument, na kterém není co změnit. „Mohlo se stát, pokud by nedošlo k atentátu a k anulování Mnichovské dohody, že bychom hranice s Německem měli u Mělníka,“ dodává.
Masaryk a Beneš
„Zednář Beneš a kokainista Masaryk to prý udělali proto, aby nás Západ uznal, jako že jsme aktivně bojovali proti Němcům a po válce byl obnoven náš stát v původních hranicích. Podle toho by nám, nebýt atentátu, asi nevrátili po válce Sudety,“ píše v komentáři pod dalším facebookovým příspěvkem Pavel S.
„To jsou teorie převrácené úplně naruby,“ vymezuje se proti takovému narativu ředitel Památníku Lidice Stehlík. „Lidé, kteří to takhle staví, to převrací, vydávají následek za příčinu a obráceně, takže nemají pravdu.“
„Prezident Beneš se o variantě přípravy atentátu dozvídá 7. října 1941 a je proti. Domnívá se, že by podobná akce neměla být realizována bez informování a úzké spolupráce s domácím odbojem. Přesto Vojenské zpravodajství, aby pomstilo povražděné lidi, v tomhle úkolu pokračuje,“ popisuje vojenský historik.
Politické využití represálií ze strany Edvarda Beneše a ministra zahraničí Jana Masaryka se podle něj odehrálo až ex post. Politici tímto způsobem ve válečném období posílili postavení Československa a dotlačili spojence k prohlášení o výše zmíněné nulitě Mnichovské dohody a uznání hranic.
