Nová ulice Davida Bowieho je u pařížského nábřeží u řeky Seiny, naproti aréně, kde slavný britský zpěvák v roce 2003 zpíval v rámci posledního celosvětového turné s názvem A reality Tour.
„Mimóza kvete hlavně v únoru. Původně byla na jihu Francie, pak se ale rozšířila sem. Je to jeden z prvních kvetoucích stromů, proto je tak oblíbená. A navíc krásně voní,“ líčí Stéphanie.
Nejdéle fungující hospoda v New Yorku si své prvenství vysloužila díky vynalézavosti majitelů. V době prohibice se vydávala za prodejnu květin. Nepřetržitě funguje od roku 1864.
Kovařině jako řemeslu už věnoval třicet let. Přitom na začátku měl úplně jiný zájem, doslova koníček. „Jezdil jsem na koních a poznal jsem pána, který je koval,“ vzpomíná.
Kukuřičný pokrm podobný knedlíku nebo polentě OSN před pár lety zařadila na seznam kulturního dědictví. Pro mnoho lidí je východiskem z nouze a pokud si nemůžou dovolit ani ugali, jsou na mizině.
Melaku Belay začínal jako tanečník, teď v centru Fendika pořádá výstavy, umělcům platí a pořádá i akce pro děti. Založil jazzovou kapelu. Přestože je Fendika doma i ve světě ceněná, bojuje o přežití.
Židé v Etiopii žijí v izolaci od většiny ostatních Židů. Uchovali si i specifické tradice a zvyky. „V Evropě nebo Izraeli není složité najít košer jídlo, ale tady je to teď složitější," vypráví rabín.
„Všechno je to čerstvé a z místních zdrojů. To je to hlavní. Zajdeme sem vždycky dřív, než jedeme nakupovat někam jinam. Chceme podporovat místní farmáře a drobné podnikatele,“ vysvětluje zákaznice.
Hlavní výroba vějířů je soustředěna ve Valencii. Malují se a dekorují buď přímo na dřevo, nebo na látku, kterou drží právě tenká a ohebná žebra. Látka může být jak z bavlny, tak z hedvábí.
Hrad z 13. století je dominantou oblasti zvané Morbihan nedaleko historického města Vanes. Převyšuje všechny okolní vesničky a je vidět i z nedaleké pláže.
Modrá cedule umístěná ve druhém patře tyrkysově zeleného domu oznamuje, že právě tady Karel Marx žil mezi lety 1851 a 1856. V přízemí Marxova domu je levná jídelna a hned vedle striptýzový bar.
2:59
Lvov||Magdaléna Fajtová, kob|Cestování|ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
„Musíte být v terénu, musíte pomáhat lidem, to je nejdůležitější. Je to o kamarádství, poznávání nových lidí a je to zajímavá práce. Nejde jen o hašení požárů,“ míní hasič Vlada.
Majitelé lanovky Duquesne neměli peníze na údržbu a chtěli ji úplně zrušit. Lidé žijící na Washingtonově hoře ale vytvořili sousedský projekt, jak lanovku opravit a provozovat.
Starý gdaňský maják je důležitou historickou budovou, z jeho oken padly první výstřely druhé světové války. Očekávalo se, že ho Němci dobydou během 12 hodin, ale obránci vydřeli sedm dní.
„Vždy, když se tu zastavím, pozoruji, jak se v tomhle úsporném prostoru mísí klidní domácí s uspěchanými turisty. Vtipné mi na tom přijde to, že by to mělo být přesně naopak,“ říká místní prodavač.
Mají ho i v Palácovém muzeu, exponáty tisíce let sbírali čínští císaři v zakázaném městě v Pekingu. V polovině minulého století je ale na Tchaj-wan přivezli po prohrané válce členové Kuomintangu.
Posledních pět let procházel architektonický skvost, inspirovaný antickým Řeckem, rozsáhlou rekonstrukcí. Budova dodnes uchovává připomínky na dávné působení českých politiků.
V zahradách hrádečku Grand-Bigard obehnaném vodním příkopem kvete milion květin, z větší části tulipánů, ale i narcisů nebo hyacintů. Velkou výstavu květin zde majitelé pořádají každoročně už 17 let.
Unikátní tvar jezera Saimaa vznikl při poslední době ledové. A když led roztál, přišli první obyvatelé. Ještě před nimi však oblast obýval někdo jiný – tuleni.
Garramour House je temný kamenný dům s břidlicovou střechou. Od silnice není ani vidět, cestu k němu musíte znát. A právě tady se psala jedna z kapitol našich dějin.
Kamarádství lübeckých nobelistů paradoxně vůbec nesouviselo s místem, které je spojovalo. Jeden se do svého rodného města vracel jen zřídka, druhý se v něm zabydlel až v době své největší slávy.
Alexandrijské tramvaje slouží dodnes. Jejich poněkud archaická podoba přitom není záměr. Radnice šestimiliónového města nostalgické linky provozovat rozhodně nezamýšlí. Trápí ji ale nedostatek peněz.
V posledních letech zažil obrovský boom ve stáncích s rychlým občerstvením. Za své národní jídlo ho považují jak Izraelci, tak Palestinci. To je falafel.
