Namísto květin dobře zásobený bar. Nejstarší hospoda v New Yorku nezavřela ani za prohibice
Nejdéle fungující hospoda v New Yorku si své prvenství vysloužila díky vynalézavosti majitelů. Fungovala totiž i v době prohibice ve 20. letech minulého století, a to díky velmi dobrému maskování – vydávala se za prodejnu květin.
Na dolní části Manhattanu, kde už výška domů nedosahuje několika desítek pater, stojí na rohu Irvingova náměstí a 18. ulice dům z červených cihel s černým dřevěným vyřezávaným ostěním a zlatými ornamenty. Nápis hlásá, že právě tady najdete nejdéle fungující restauraci v New Yorku – Pete´s Tavern, založeno 1864.
Krásnému prostoru se starým barem a plechovými pípami kraluje Garry Egan.
„Je to nejstarší nepřetržitě fungující hospoda. V New Yorku určitě, a možná v celých Spojených státech. A to díky tomu, že jsme měli otevřeno i v době prohibice. Byli jsme maskovaní jako květinářství. Zákazníci sem chodili, i když se alkohol nikde nesměl nalévat,“ vypráví.
Hospoda je jen dva bloky domů od někdejšího sídla politické organizace Demokratické strany Tammany Hall, centra politického dění. A protože podle pana Egana byli už tehdy politici stejně zkorumpovaní a stejní násoskové jako dnes, chtěli svůj bar a nad existencí tajné nálevny přivírali oči.
Voňavé krytí
Garry Egan z dobových fotografií a vyprávění zjistil, jak to vlastně fungovalo. Dveře oddělovaly bývalou jídelnu, kde se prodávaly květiny, od rohové místnosti, kde býval výčep a bar.
Nade dveřmi bylo napsáno „Lednice“. Tam se měly skladovat řezané květiny. Okna byla zatemněná černým sametem, aby bylo v lednici rostlinám chladno. Jenže za dveřmi žádné květiny uskladněné nebyly.
„Kdepak kytky, byl tam dobře zásobený bar. Ale jen ti znalí tajemství tohoto květinářství, věděli, co za dveřmi je,“ směje se Garry. „Majitelé hospody si dali velkou práci s maskováním podniku. Investovali nemalé peníze do změny vývěsních štítů, úprav výloh, a dokonce se v obchodě květiny opravdu prodávaly.“
Veškeré zařízení hospody Pete´s Tavern je původní, nové jsou jen klimatizace a elektrické vedení k lustrům. Zachovaly se i stopy po některých stálých hostech.
Osudový podnik
Garry Egan začal v Pete´s Tavern pracovat v roce 1988, kdy přijel z irského Dublinu na studijní pobyt. První dva měsíce uklízel stoly a myl nádobí, pak povýšil na číšníka. Zamiloval se, odjel, vrátil se za svou láskou, rozešel se s ní, pracoval v hospodě, a nakonec ji v roce 1999 koupil.
Od předchozího majitele se dozvěděl o historii tohoto místa a dál po ní i sám pátral. Dobral se až k majiteli Peterovi D´Bellesovi, který dal na počátku 20. století hospodě dnešní jméno. Vypátral i prapůvodní majitele.
Hospoda Pete´s Tavern je jako jeho dítě. Miluje to tady. Říkává se, že je těžší udržovat staré věci staré než nové jako nové. A pro Garryho Egana je udržování staré atmosféry jeho podniku životní láskou.
