Má doma zlatou olympijskou medaili, byl miláčkem tribun v dresu fotbalové Dukly. Stále hraje fotbal za Dolní Chabry nebo rekreačně tenis s českými sportovními celebritami včetně svého zetě Vladimíra Šmicra. Ale nejlíp se Ladislav Vízek cítí mezi lidmi ve své vlastní hospodě na pomezí Bohnic a Čimic, kde také oslaví své jubileum. Dnes je mu šedesát let.

16:59 22. ledna 2015 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Vždycky jsem byl hospodský typ. Proto jsem si koupil hospodu a nezůstal jsem jako trenér na hřišti. Hospodský život mi vyhovuje,“ říká Ladislav Vízek.

Z jeho podniku na hranici pražských Bohnic a Čimic se fotbal ani po kariéře nevytratil. „V té hospodě jsem nechal aspoň trošku vidět, že jí má sportovec. Chodí sem vesměs obyčejní lidi na obědy, jsou to dělníci, ale takové mám vždycky rád,“ svěřuje se šedesátník.

Hodně času sám tráví u stolu pro „štamgasty“. „Normálně bych tam hrál karty. Myslím, že ta hospoda je dobře položená – vedle je blázinec, takže to nemáme daleko. Jen tak se tam nedostanete, už tam mám známé primáře, ti sem chodí a já k nim. Ale zatím jen na internu, specielní salonek tam nemám“ směje se internacionál.

Ode dneška už legenda pražské Dukly nemůže být terčem kritiky, že „mu není 60 a nebyl v Ruskou". „Je mi 60, byl jsem v Rusku. Doma mám památku na Rusko – zlatou olympijskou medaili. Hlídám ji jako oko v hlavě,“ říká.

Olympijské zlato získal na OH v Moskvě v roce 1980. Na turnaji byl nejlepším střelcem Československa, které ve finále porazilo NDR.

„Když si vzpomenu, jak jsme stáli na stupních vítězů. 100 tisíc lidí v Lužnikách. Ten zápas byl nesmírně tvrdý. Měl jsem pokopané žebro a konec jsem ani nehrál. Je to můj největší zážitek a největší medaile. Už jsem po všech stránkách vybaven na poradenskou činnost,“ myslí si glosátor fotbalového dění.

Chce zpět do A-týmu Dolních Chaber

I v 60 letech stále sportuje. „Psychicky to na mě také trošku doléhá. Hraju fotbal, Šmíca (Zeť Vladimír Šmicer, pozn. red.) mě kvůli věku přeřadil do béčka. Makám tam, abych se dostal zpátky do áčka, ale ty roky jsou cítit. Každý týden i den kolem šedesátky je cítit,“ uvědomuje si stále ještě aktivní fotbalista.

„Psychologii mám, že jsem s mladými, mám mladé srdce, ale prostě už pukřím. Asi je to jediná spravedlnost na světě, to stáří,“ smiřuje se Ladislav Vízek.

Jan Kaliba, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít