V hlučném prostředí je lidské ucho zavaleno tolika zvuky, že je pro něj zhola nemožné slyšet všechno, co se kolem povídá. Naštěstí se náš mozek chová jako "zvukový restaurátor" a chybějící zvuky "domyslí". Ucho sice slyší z konverzace jen fragmenty, ale mozek "slyší" souvislý hovor.

Tajemství rekonstrukce zvukových "zlomků" odhalil tým vědců pod vedením Larse Rieckeho z university v nizozemském Maastrichtu. Dobrovolníkům přehrávali vědci přerušované zvuky a přitom sledovali aktivitu jejich mozku.

Nejpozoruhodnější výsledky přineslo sledování pomalých vln mozkové aktivity označovaných jako theta vlny. Ty jsou nabuzeny v mozku ve chvíli, kdy zvuky kolem nás utichnou. Když se ale zvuk v krátké době opět obnoví, theta vlny se neobjeví. Jejich vznik je při poslechu přerušovaných zvuků potlačen. "Je to, jako kdyby přerušený zvuk zůstával zakódován v našem mozku," přibližuje situaci Lars Riecke.

Schopností potlačit tvorbu theta vln při poslechu přerušovaných zvuků vyniká především sluchové centrum mozkové kůry na pravé mozkové hemisféře. Je zajímavé, že schopnost mozku generovat theta vlny je do určité míry potlačena už v době, kdy naše ucho zvuk ještě slyší. Nejsilněji jsou theta vlny utlumeny ve chvíli, kdy je zvuk skutečně přerušen. Mozek je tedy na přerušení zvuku připraven a do určité míry jej předvídá. Studii nizozemských vědců zveřejnil časopis Neuron.

Více k tématu: vnímání řeči v mozku (magazín Ženšen).

Jaroslav Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít