Janota: Záchranný balík nás k ničemu nezavazuje
Evropská unie předložila záchranný plán s ohromující sumou 750 miliard eur. Chce tak zabránit hrozbě šíření řecké dluhové krize do dalších zemí eurozóny. Jednání se účastnil i český ministr financí Eduard Janota.
„V dané chvíli tam pro Českou republiku není žádný přímý finanční závazek. Hypotetický závazek se týká takzvaných marginů a v rozpočtu EU se projeví podle mého názoru až po roce 2014," řekl mimo jiné Janota v rozhovoru pro Rádio Česko bezprostředně po svém návratu z Bruselu.
16 členských zemí eurozóny bude mít přístup ke garantovaným půjčkám ve výši 440 miliard eur. Ptáme se ministra financí Eduarda Janoty.
Evropská unie hodila na stůl tak těžký balík peněz, že skutečně zabral. V čem kromě výše té částky se čerstvé přísliby liší od těch předešlých?
Záležitost garancí ve výši 440 miliard eur se týká nejen členů eurozóny, ale i ostatních členů EU. Tuto garanci by mohly čerpat v případě obtíží všechny členské země Evropské unie. Podstatné je to, že je to jakýsi nový evropský stabilizační mechanismus, který by měl pomoct řešit zemí EU problémy, pokud se dostanou do potíží. Řecko je vyřešeno na základě bilaterálních smluv a dohody 80:30. Tedy 80 miliard členů eurozóny a 30 miliard půjčka MMF. Nový mechanismus je založen na tom, že by Evropská komise emitovala dluhopisy, za ně by získala finanční prostředky, ty by byly garantovány rozpočty států členů eurozóny. České republiky se to tedy netýká. Emise by měly být výhodné, a získané prostředky by se poskytly zemím, které jsou v potížích, dnes se mluví o Španělsku a Portugalsku. A v případě, že by tyto země z jakýchkoli důvodů nesplácely, jsou různé způsoby řešení problémů.
Ty jsou jaké?
Jedním z nich jsou takzvané marginy, to znamená rozdíly mezi stropem finanční perspektivy a závazkem k platbám (pozn. red: zjednodušeně jde o přebytky v unijním rozpočtu). To je asi 60 miliard, z nichž se 15 miliard už utratilo v rámci „Balance of Payment". To je hypotetická rezerva. Pokud by byly využity, tak v horizontu 2014 a dále. Protože veškeré emise budou mít minimálně tříletou maturitu. Další jsou zdroje v oné výši 440 miliard a ty jsou garantovány rozpočty členů eurozóny. České republiky se to tedy netýká. A třetím zdrojem je MMF, kde se ta částka dolaďuje a může dosáhnout až 250 miliard eur.
Co z toho konkrétně plyne pro Českou republiku za konkrétní finanční závazky?
V dané chvíli tam pro Českou republiku není žádný přímý finanční závazek. Hypotetický závazek se týká takzvaných marginů a v rozpočtu EU se projeví podle mého názoru po roce 2014. Pokud by tedy EU měla platit, vytvořila si v rozpočtu prostor na tyto úhrady. Zjednodušeně řečeno by zkrátila některé prostředky pro strukturální fondy či zemědělskou politiku a použila by část prostředků na toto splácení. Nebo by zvedla příspěvek zemím, které přispívají do rozpočtu EU. Čili buď by zvýšila příjmy nebo restrukturalizovala výdaje.
Jak se to vše může odrazit na dalším snažení České republiky přidat se k eurozóně?
To jsou věci, které s tím až tak nesouvisí. Pokud chceme do eurozóny, musíme splnit Maastrichtská kritéria. A naše role bude obtížnější. Můj názor je ten, že země usilující o vstup budou podrobeny mnohem podrobnější kontrole. Neříkám, že se změní parametry. Ale zcela určitě bude velký tlak na udržitelnost trendu makroekonomických a rozpočtových veličin v delším horizontu. Nestane se asi to, aby Česká republika splnila kritéria náhodou v jednom roce, a pak měla problémy. Což se v některých zemích stalo. Bude větší tlak, větší analýza situace, než daná země dostane šanci vstoupit.
Mluví se o tom, že by eurozóna rozšířila o Estonsko. Je to na spadnutí i současné krizi navzdory?
Ano. Myslím, že Estonsko je jedinou z pobaltských zemí, která má v pořádku veřejné finance, je to země s velkou finanční disciplínou a zodpovědností a má velmi reálnou šanci se do eurozóny dostat.