Německá proexportní politika slaví úspěchy. Německé firmy se snaží proniknout i na africký kontinent. Podpořit je v jejich úsilí chtěla kancléřka Angela Merkelová. Výsledek její africké cesty ale hodnotí v Berlíně se značnými rozpaky.

15:56 15. července 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Německo se chtělo pustit do souboje se zeměmi, které dnes africký kontinent obsadily, to znamená s Čínou, Tureckem, Indií.

Především Čína je velmi silným soupeřem. Navíc, na rozdíl od evropských politiků, ti čínští africké diktátory nijak nepoučují o lidských právech, nekoukají na dodržování bezpečnostních, humánních předpisů a podobně.

Afrika disponuje nerostným bohatstvím. Proto kancléřka zavítala už v poslední době na svou třetí africkou cestu. Od poslední cesty si Německo slibovalo zakázky v energetickém průmyslu a možnosti spolupráce při výrobě sluneční a větrné energie. Především v Angole a Nigérii pak mělo zájem o ropu.

Jenže žádné kontrakty se nepodařilo uzavřít a německá média kancléřku kritizují s tím, že obchodování s diktátory se nevyplácí. Detailně popisují ekonomické praktiky v těchto zemích, kde o nějakých právních postupech rozhodně nemůže být ani řeč.

Pokud jde o zbraně, Německo jedná s Angolou o dodávce šesti až osmi hlídkových lodích v ceně až 25 milionů za kus, které by měly sloužit k ochraně pobřeží. Dodávky tanků do Sýrie představují další obchod, který v Berlíně rozpoutal velké vášně.

Klára Stejskalová, Petr Král, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít