Řecko nezvládá své dluhy. Německo nad ním začíná lámat hůl
Řecko padá do stále hlubší krize. Ve státní kase jsou peníze jen na několik týdnů dopředu. Co se bude dít potom, zaměstnává mnoho finančních stratégů a také evropských politiků. Řešením by mohlo být vyloučení Řecka z eurozóny a státní bankrot. Tuto možnost už poprvé připustili i někteří členové německé vlády.
Zatímco Řecku opět docházejí peníze, Německu, coby hlavnímu přispěvateli do řeckého záchranného balíku, dochází trpělivost. Předseda vládních svobodných liberálů Philipp Rösler připustil, že pokud Řecko nebude zvládat své dluhy podle plánu, bude nezbytné vyloučit ho z eurozóny. To samé žádá i předseda vládní CSU Horst Seehofer.
Řecko je ve vážné krizi. Bez finanční pomoci ze zahraničí jsou ale řecké vyhlídky temné, navzdory všem úsporným plánům. Úvahy německých vládních politiků o řecké budoucnosti přicházejí v době, kdy samotná evropská ekonomika skomírá a euro silně oslabuje.
Za této situace si mnoho politiků a stratégů klade otázku, zda je rozumné nalévat další peníze do Řecka, u kterého není zaručené, že krizi zvládne.
Pomoc Řecku je v Německu krajně nepopulární. Vládní koalice zejména kvůli tomu prohrála několik zemských voleb. Další prohru si už asi liberálové, ani křesťanští demokraté nechtějí dovolit.
O možné záchraně Řecka mluvil ve Stalo se dnes na Radiožurnálu ekonom Jan Novotný z institutu CERGE-EI
Na druhou stranu zastánci řecké pomoci tvrdí, že takováto rétorika posiluje vyhlídky spekulantů, kteří si na pád Řecka vsadili. A nejen vyhlídky, posiluje to i tlak spekulantů, protože oni pochopitelně cítí, že se blíží konec.
„Domnívám se, že okamžik bankrotu Řecka je blíže než kdykoliv předtím. V případě škrtnutí velké části řeckého dluhu budou velké evropské banky ohroženy. Otázkou ale je, zda jsou tyto banky schopny Řecku pomáhat,“ uvádí ekonom Jan Novotný z institutu CERGE-EI.
Vystoupení Řecka z eurozóny by ale podle Čermáka zvýšilo chaos na finančních trzích, který je i tak velký.
Volání některých zemí, dosud hlavně Finska a Nizozemska, po možnosti zbavit zadlužený stát členství v eurozóně by ale vyžadovalo změnu Lisabonské smlouvy. Ta opuštění společné měny neumožňuje, pokud se k ní už jednou členská země Unie přihlásí.
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg po jednání svých kolegů v Bruselu uvedl, že možnost z eurozóny odejít by měla existovat.
„Zajisté by měla být možnost, aby stát sám odešel. Vykopnutí je velice závažný krok. Já to snažení chápu a vzhledem k rozhodnutí německého Ústavního soudu, kde se platby do budoucnosti velice omezí, to asi bude jediné východisko,“ řekl Schwarzenberg.
Němcům se nechce sponzorovat nezodpovědné
Za nejrozumnější východisko z krize považuje vystoupení Řecka z eurozóny i prezident renomovaného mnichovského Institutu pro hospodářský výzkum profesor Hans-Werner Sinna.
„Máme tu základní problémy s udržením eurozóny. Politickou krizi. Bundesbanka neakceptuje politiku Evropské centrální banky, která překračuje své pravomoci a především nezajišťuje stabilitu,“ shrnuje Sinna hlavní problémy současnosti.
Za nejrozumnější východisko z krize považuje vystoupení Řecka z eurozóny i prezident renomovaného mnichovského Institutu pro hospodářský výzkum profesor Hans-Werner Sinna
„V radě centrální banky má každá země stejná hlasovací práva, ať už jde o Maltu, Kypr nebo Itálii a Francii. Tyto podmínky nemůže německá vláda nadále tolerovat,“ tvrdí šéf prestižního hospodářského institutu.
„Politici řeší krátkodobé cíle, ohlížejí se na aktuální náladu obyvatel. To je špatně. Potřebujeme novou debatu o maastrichtských kritériích.“
Dění kolem Řecka je podle profesora Sinna klasickou ukázkou, kam nechali politici situaci zajít:
„Řecko je insolventní od 28. dubna 2010. Od té doby funguje díky záchrannému programu.“
Podle prezidenta institutu jsou dluhy jen jednou částí problému. Tou další je výkonnost hospodářství. Řecko potřebuje devalvovat o 20 až 30 procent. To by umožnil odchod z eurozóny. Podobnou cestou se před pár lety vydalo Turecko:
„Předností vystoupení z eurozóny je, že bankovní úvěry by byly převedeny na drachmu a byly by devalvovány. Když naopak Řecko v eurozóně zůstane, povede to k přílišnému zadlužení firem.“
Podobný osud může potkat i Portugalsko. Naopak o Španělsko nebo Itálii se profesor Sinna neobává:
„Itálie má relativně malý deficit a úplně jinou hospodářskou výkonnost. Sever Itálie patří k nejproduktivnějším oblastem Evropy.“
To, že funguje proces reálného znehodnocení měny potvrzuje Irsko. Dublin začal už před čtyřmi lety snižovat platy a ceny a i když nešlo o lehkou cestu, výsledek se dostavil. Letos Irové zaznamenali přebytek běžného účtu. Podobně funguje i německá ekonomika.
„Po zavedení eura nezažívali Němci žádné příjemné období. To teprve až po krizi, ze které jsme vyšli lépe než ostatní. V roce 2005 jsme měli pět milionů lidí bez práce. Schröderova vláda přistoupila k bolestivým sociálním reformám, platy v Německu rostly nejméně ze zemí eurozóny. Ceny rostly pomalu. Tento proces ale vedl ke konkurenceschopnosti německého hospodářství,“ pokračuje profesor Sinna.
Proto se nemůže nikdo divit, že se Němcům nechce sponzorovat země, které se podobně tvrdým sociálním úsporám brání.
„Euro musíme ubránit, ale ne cestou vydávání dluhopisů. Závěry, přijaté na posledním evropském summitu jsou špatnou cestou,“ uzavírá profesor Hans-Werner Sinna.
