3D pero, ponožkoboty nebo tyčinky. S čím Češi prorazili na zahraničních trzích?
Mají české kořeny a jejich zboží nebo služby využívají lidé po celém světě. Tržby těchto firem rostou i trojciferným tempem, přesto je u nás zná jen málokdo. Řeč je o ryze českých společnostech, které svoje výrobky a služby nabízejí hlavně na zahraničních trzích. Řada těchto podniků v Česku ani neprodává, případně tu nabízejí jen minimální množství svojí produkce.
Vypadá jako větší tužka - cokoliv s ní ale člověk nakreslí, nezůstává jen na papíře. Díky speciální náplni můžou lidé vytvářet prostorové objekty - od náušnic, přes modely autíček až po mísu na ovoce. S nápadem 3D pera přišel před sedmi lety David Paškevič.
1:56
OBRAZEM: České výrobky v Riu. Lavičky a stojany na kola pocházejí z dílny moravské firmy
Číst článek
„V té době jsem pracoval ve vědeckém inkubátoru a zároveň v domě dětí a mládeže, kde mi to vyndaly z tašky děti a začaly si s tím hrát. V ten moment se zrodil vlastně nápad na nějakou hračku. V tu dobu vzniklo 3D simo, což byl takový obrovský nástroj, který vážil půl kila a nedalo se to držet déle než hodinu,“ vzpomínal Paškevič
Od té doby pero ztratilo na váze, získalo navíc další funkce - kromě 3D kreslení umí také řezat, pájet nebo třeba vypalovat do dřeva a kůže. I když jde o český nápad, úspěch sklízí firma hlavně za hranicemi.
Zdráhaví Češi
„Popravdě jsme do tohoto roku na českém trhu téměř nebyli, orientovali jsme se hlavně na americký trh. A je to z jediného důvodu, je tam mnohem jednodušší prodat výrobek. Protože Američan většinou udělá to, že vidí nějaké hezké video od nějakého youtubera, koupí si produkt a pak se ptá, k čemu to je. Čech zaujímá rozumnější postoj. Ten udělá 14denní analýzu, kde je ten produkt nejlevnější, pak se nás třikrát zeptá na slevu a v ten moment, když usoudí, že je náš produkt ten pravý, tak si ho zakoupí,“ popisoval pro Radiožurnál David Paškevič.
Od špendlíku až po lokomotivu. Výstava připomíná zvuk značky Made in Czechoslovakia i výročí státu
Číst článek
Příběh Davida Paškeviče je jen jedním z mnoha. Do konkurenčního boje za hranicemi republiky se pustila taky společnost Chimpanzee, která vyrábí energetické tyčinky a doplňky pro sportovce. S prodejem sice začínala v Česku, pořádný růst odstartoval až vstup na německý trh.
„Český spotřebitel v segmentu tyčinek je schopný akceptovat cenu do 25 korun. My jsme prostě jinde. Suroviny, které používáme, jsou v nákladu drahé, protože zemědělci je musí vypěstovat třeba s ohledem na životní prostředí a tak dále. My prostě stojíme úplně mimo mainstream, proto jsme se rozhodli jít ven, protože nějaké dvě eura - to tam není žádná míra,“ vysvětloval majitel firmy Josef Toufar.
Server Kiwi.com
Že jí český trh stačit nebude, věděla také společnost kiwi.com už v době, kdy spouštěla svoje webové stránky. Cílí totiž na cestovatele po celém světě, kterým zprostředkovává levné jízdenky a letenky. Propojuje airolinky s vlakovými i autobusovými dopravci napříč světadíly.
Kiwi raketově roste. Vyhledávač letenek vyhrál prestižní anketu Fast 50
Číst článek
„Denně prodáme více než 30 tisíc sedadel. Teď jsme nově otevřeli pobočku ve Spojených státech, tam máme prvního zaměstnance, a potom máme zákaznický support v Indii, na Filipínách, na Fidži, v Tunisku. Začínali jsme v roce 2012 a dneska je nás přes dva a půl tisíce po celém světě,“ uvedla ředitelka personálního oddělení firmy Kateřina Gábová.
Mohutnější expanzi českých firem do ciziny potvrzuje i ředitel auditů společnosti Deloitte Jiří Sauer. Podle něj jsou dnes začínající podniky víc průbojnější. Při výrobě navíc častěji využívají nejnovější technologie, což oslovuje zákazníky ve světě.
Expanze do zahraničí
„Dříve se uvažovalo o tom, že začnu v České republice, poté půjdu na Slovensko, do Rakouska, Polska, Německa. Teď firmy začínají tak, že si řeknou: mám řešení, mám produkt, který může uspět celosvětově a snaží se ho uvést na trhu v globálním měřítku - to znamená Spojené státy, Asie a celá Evropská unie. Většinou se jedná o společnosti, které ke svému podnikání využívají moderní technologie nebo společnosti poskytující zcela nový typ služeb - zprostředkování v oblasti cestování nebo výrobci počítačových her,“ přemítal Sauer.
Výrobce vyzveme, ať odstraní různou recepturu, říká eurokomisařka Jourová k dvojí kvalitě potravin
Číst článek
Právě na nový typ zboží a netradiční výrobu vsadil i Petr Procházka. Jeho ponožkoboty dnes nosí hlavně Američané, Japonci nebo taky Australané.
„Neměl jsem co na práci, tak jsem se vydal na lov do města hledat nějaké materiály, co jsem měl namyšlené. A takovým tím cestovním šitíčkem, co matky rády dávají synům, kdyby vám někdy na cestách upadl knoflík a chtěli jste si ho přišít, tak jsem ještě tu stejnou noc udělal první prototyp a ozkoušel,“ popisoval Procházka svůj start.
Devadesát procent odbytu směřuje do ciziny, zbytek připadá na Česko. Do povědomí zahraničních zákazníků se dostal díky takzvanému crowdfundingu - tedy získávání drobných finančních příspěvků od fanoušků. Touto cestou se vydává stále víc českých firem. Tvůrci projektů, kteří je nedokážou financovat ze svého, vkládají svoje nápady na internet. Přispět na rozjezd byznysu pak může kdokoliv. Třeba David Paškevič získal díky sbírce na rozvoj 3D pera v přepočtu přes pět milionů korun.
