Zní to samo o sobě úplně absurdně, ovšem vůbec nejabsurdnější na tom je, že to v Česku vlastně už nikoho ani nevzruší. A pokud by se zítra konaly volby, Babiš (ANO) by je s přehledem zase vyhrál – možná ještě výrazněji, než to docela suverénně dokázal loni v říjnu.

Babišova potvrzená spolupráce s komunistickou tajnou policií je jen dalším razítkem potvrzujícím definitivní konec první České republiky po 25 letech její existence. A taky definitivní porážky zdecimované české pravice, která tehdy u základů novodobého českého státu stála.

Novodobý český stát tehdy vznikal na několika základech: Jisté uraženosti z nevděku slovenské části federace. Rychlé privatizaci. Jasném směřování do Evropské unie. A vyrovnání se s komunistickou minulostí.

Jejím výrazem byl i lustrační zákon, který Slovensko ihned po svém vzniku v roce 1993 zrušilo. V Česku platí dodnes, i když původně měl vypršet už v roce 1996. Mezi jeho kritiky patřil mimochodem i Václav Havel.

Mokrý obklad na hlavu

Poslední roky jsme slýchali argumenty, že jde už v zásadě o „vyhořelou“ právní normu, jejíž smysl je víceméně symbolický. Ano, to je nepochybně pravda a Babišův příběh nám to potvrzuje. V Česku roku 2018 se někdejší spolupracovník StB nemůže stále ještě stát ředitelem obecní pošty. Ovšem předsedou vlády bez problémů.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Babiš svou kolaboraci s komunistickými fízly vždy popíral a činí tak dodnes. Dokonce sám zažaloval Ústav paměti národa – a to ve chvíli, kdy před pěti lety vstupoval do politiky. Zřejmě si myslel, že to stále ještě patří k dobrému tónu.

Nález slovenského Ústavního soudu loni před volbami ho viditelně lehce znervóznil, ale vzápětí se mohl uklidnit: jeho ANO dostalo 30 procent hlasů. Jedna kapitola skončila.

Před 25 lety bylo mnoho Čechů pyšných na to, že k nim do země přicházejí liberálně smýšlející Slováci, kteří nechtějí žít pod Mečiarem. Sám mám několik takových přátel.

Kdyby nám tehdy někdo řekl, že se po čtvrtstoletí českým premiérem stane bývalý slovenský komunista a agent StB, doporučili bychom mu mokrý obklad na hlavu. Dnes ho potřebujeme sami.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít